Uvedu příklad: Kdyby se měl dospívající rozhodnout, zda jít sám na nějaký „super večírek”, sám by asi nešel. Obvolal by všechny své kamarády, jestli by ho některý z nich nedoprovodil. Pro vícerčata však nové a neznámé společenské situace nejsou zdaleka tak hrozivé, protože se v nich většinou ocitají společně.
Síla a společenství dvou, nebo dokonce tří – ať už při zábavě mezi vrstevníky, nebo při fotbalovém zápase – se dobře osvědčuje ve srovnání s dítětem, které není dvojčetem nebo vícerčetem a jež čelí těmto společenským vodám osamoceně. Je určitě dost dospívajících dvojčat, která dávají přednost každé svým vlastním kamarádům před svým dvojčetem, ale pro jiná dvojčata je stále jejich dvojče nejlepším přítelem.
Některé výzkumy ukazují, že dospívající dvojčata, dívky stejně jako kluci, jsou si často s rodiči bližší než děti narozené jednotlivě po sobě a že mívají menší potíže s odmítáním hodnot svých rodičů, protože někdy tyto hodnoty přijímá bez výhrad i jejich dvojče. Jinak řečeno, jít proti tomu, co říká máma a táta, znamená také jít proti sobě navzájem, a většina vícerčat to raději neudělá.
Někdy se však také může stát, že dospívající dvojčata se jaksi semknou a společně postupují proti autoritě rodičů. Je-li rodič (ať už otec, nebo matka) na výchovu sám, nebo jedná-li se o trojčata, jsou rodiče v početní nevýhodě, dvojčata či trojčata mají přesilu. A jistě si umíte představit, co to dokáže udělat s nervy rodiče. Nezbývá než si uvědomit, že i puberta jednou skončí a jde jen o to ji přežít…