Psychologové již dlouho tvrdí, že cesta k dospělosti je završena až tehdy, když dospívající splní tyto čtyři hlavní úkoly: vybuduje si vlastní identitu, stane se nezávislým, vytvoří si pevné přátelské vazby a najde své místo ve světě.
Pokud mladý člověk nemá žádné kamarády, vyhledává pouze společnost své rodiny a ve volném čase nevyráží nikam do společnosti, může to signalizovat, že něco není v pořádku. Když jeden ze zmíněných úkolů není splněn, nemusí to být nutně důvod k obavám. Jestliže však mladý člověk neúspěšně zápolí se dvěma či více z nich, pak je podle řady mezinárodních studií vyšší pravděpodobnost, že trpí nějakými problémy, které by měl posoudit odborník.
Prvním úkolem dospívajících je vybudovat si pozitivní identitu, tedy najít odpověď na otázku: „Kdo jsem?“ Pochopit, kdo jsme, však není vůbec snadné (neví to ani spousta dospělých) a od dospívajících to vyžaduje, aby si kladli zásadní životní otázky a pokoušeli se činit obtížná morální rozhodnutí. Jedná se v podstatě o jakousi cestu k sebeporozumění a k sebepřijetí. Jeden z nejefektivnějších způsobů, jak poznat sebe samé, je zdravé riskování, jehož smyslem je ověřit si vlastní schopnosti při aktivitách, jako jsou sport, malování, hudba, tanec nebo hraní divadla. Takové činnosti jsou dobré nejen na zahnání nudy, ale také vnášejí do života dospívajících systém a umožňují jim kontakt s vrstevníky s podobným žebříčkem hodnot i s dospělými, kteří sdílejí stejné záliby a mohou se stát jejich rádci.
Druhým úkolem je dosáhnout emoční autonomie a zbavit se závislosti na rodičích nebo jiných dospělých a ujít tak další kus cesty, na jejímž konci bude stát mladý dospělý člověk. Nevyhnutelnou součástí tohoto procesu je vytváření vazeb mimo rodinu.
Výzkumy ukazují, že v žádné jiné životní etapě není touha trávit čas s přáteli tak intenzivní jako v období adolescence. Pro mladé lidi je nesmírně důležité, aby je jejich kamarádi přijímali. Rodiče musejí citlivě přistupovat ke skutečnosti, že pro mladé lidi mají vztahy s vrstevníky velký význam a že velice těžce nesou, když se v jejich přátelství objeví nějaké trhliny, nebo když se dokonce rozpadne. Pohlížet na přátele svého dítěte s pohrdáním je jeden z největších zločinů, kterých se rodič může dopustit.