Pro nás rodiče by asi bylo nejjednodušší k pubertě tak přistupovat. Dívejme se na pubertu svých dětí jako na chřipku, která má trochu divoký průběh a která je u každého jedince velmi individuální a nejsou na ni léky. Platí pro ni pouze trpělivost a řád. Tady u tohoto slova bych se ráda zastavila.
Při této nemoci musíme – lépe řečeno, měli bychom – dodržovat pravidla, a hlavně si stanovit pravidla fungování rodiny (pořád udržujte myšlenku, že se bavíme o nemoci).
K tomu, abychom mohli vyléčit chřipku, dodržujeme určité návyky: například ležíme v posteli, pijeme velké množství tekutin, bereme léky, čteme knihy, anebo se jen tak díváme na televizi a podobně. A s pubertou je to totéž.
Ležíme v posteli.
Znamená to, že bychom měli stanovit čas, kdy se ten náš chytrolín bude vracet domů. Nebude to striktní příkaz, ale velmi důsledně mu vysvětlíme, proč je potřeba se vracet v určitou hodinu. Zde bych doporučovala jinak stanovit čas v období školy a jinak o volnech. Při stanovování návratů trpělivě vysvětlujeme, že i my dospělí se v týdnu vracíme brzy domů, abychom druhý den byli schopni pracovat. Pokud již nepracujete a máte zásluhy na tom, že už se nemusíte honit, vysvětlete dítěti, proč tomu tak je. V daném období si naše děti začnou myslet, že už jsou dost velké na to, aby si čas návratu mohly určovat samy.
Totéž platí i s návštěvami u kamarádů. Vřele doporučuji poznat kamarády, zvát je na návštěvy, a tak poznat jejich zájmy. Máte je pod kontrolou a můžete být v klidu, že nedělají nic, co by vás mohlo ranit.
Příběh z mého života
Tady musím zavzpomínat na své rodiče. Již odmalička, co moje paměť sahá, mně rodiče dovolovali brát si kamarády domů. Měli pouze jednu podmínku: nedělat binec, anebo pokud jsme ho udělali, museli jsme po sobě vzorně uklidit. A tak moji rodiče plynule sledovali, jak se mění naše zájmy a velmi jemně je mohli korigovat.
Pití velkého množství tekutin.
Bez vody není život. A také: každá akce má svoji reakci. Pití pro život bych připodobnila povinnostem. Vztah k povinnostem pěstujeme již odmalička, ale v tomto období bychom měli být zvláště důrazní. Nejlépe je stanovit si pravidla nejdříve neformálně, ale současně si je také jen tak napsat. Docela dobře funguje, že povinnosti se vyvěsí na lednici a každý je bude mít pod kontrolou. Pokud budeme vymýšlet sankce za neplnění povinností, měly by se týkat všech členů rodiny. Když učíme děti zodpovědnosti, měli bychom být také zodpovědní. Někdy to rodiče chápou jako past, ale přece jenom: naše děti se učí našimi příklady. Nemohu chtít po svých dětech, aby poprosily, poděkovaly, když já sama to neříkám… Tady si dovolím připomenout, že děti v pubertě jsou až přecitlivělé na naše chování a jednání. V tomto momentě máme možnost hodně zapracovat i sami na sobě. Jestliže chceme, aby naše děti něco dělaly nebo naopak nedělaly, dávejme jim dobrý příklad. Jak říkají staří latiníci: EXEMPLA TRAHUNT aneb Příklady táhnou.
Příběh z poradny
Matka přivedla svého 13letého syna, který údajně nechce doma pomáhat s žádnými pracemi, jen se tak flinká, v pokojíčku má nepořádek, leží jenom u notebooku. Maminku jsem posadila do čekárny a „dala řeč“ s Ondrou. Povídali jsme si o všem možném, byl velmi komunikativní a za určitou dobu povídá:
„Tamaro, proč si s vámi můžu dobře povídat a doma mně to nejde. Matka mně jen dává příkazy, nikdy si nevšimne, když něco udělám, třeba si poskládám věci v pokojíčku. Pořád mně jen nadává.“
„A co dělá tvůj otec?“
„Ten se nikdy k ničemu nevyjadřuje. Tvrdí, že když sedí u počítače, tak pracuje. Ale kecá. Když jsem k němu do pracovny nečekaně přišel, hrál nějakou hru. A tomu říká práce… Tak proč bych já měl něco dělat, když otec stejně všechno nechává dělat mámu. Já jsem přece taky chlap. A tak se i chovám.“
Zamrazilo mě. Takže: kde je chyba? V Ondrovi, nebo v rodičích?
Napadá vás, jak to dopadlo? Musela jsem nejdříve požádat matku, aby přišla bez Ondry, s otcem, a stanovili jsme pravidla fungování rodiny. Naštěstí Ondra je velmi chytrý kluk, takže se do rodinné změny velmi rychle zapojil.
Brát léky.
Znamená to dodržování stravovací návyky. Opět to je na nás rodičích. V dnešní době fast-foodů je docela složité udržet děti na přijatelné stravě. Ale… nepodceňujme otázku jejich výživy. Každé tělo potřebuje na své fungování jiný přísun živin. Tělo vyspívá, a také se mění funkce jeho orgánů, a proto bychom se měli snažit děti udržet v dobré kondici. Dbejte na to, aby měly dostatek tekutin a pravidelnou stravu. Nevyhnete se tomu, že děti budou chtít chodit do různých „fastů“ a stýkat se tam s kamarády. Jednou za čas jim to dovolte. Protože, když jim to nedovolíte, budou tam chtít chodit o to víc. Čili: zakázané ovoce nejvíc chutná.
Ještě jedna připomínka, určená speciálně otcům: pokud máte doma puberťačku, NEŘÍKEJTE JÍ, ŽE JE TLUSTÁ.
Příběh z poradny
Otec přichází se svojí 15letou dcerou. Poslali ho za mnou jeho přátelé, protože se jim zdá, že jeho dcera je příliš hubená. Žijí spolu a jeho novou přítelkyni.
Otec sedí v čekárně a já si s Luckou povídám. Ona neví, proč je u mě, protože jí to otec jaksi pozapomněl říct.
„Luci, jak se ti podařilo tak hezky zhubnout?“ začínám rozhovor.
„To bylo velmi jednoduché. Otec mě neustále přirovnává ke své přítelkyni, jak je hezká a štíhlá a já jsem podle něj byla příliš tlustá. Chtěla jsem se mu taky líbit, když vidím, jak se kolem ní točí. No, tak jsem jednoduše přestala jíst…“
Malá poznámka: Otec je obézní a břicho má jako medicinbal.
„…a stejně si toho nevšiml a pozorný ke mně není. Teď zase nadává, že jsem moc hubená. Ale neříkejte mu, že jsem vám to řekla…“
Jedná se o příběh, který neskončil dobře. Otec na mně začal mámit, co mně jeho dcera řekla. Já jsem se ho snažila přesvědčit, aby na terapie chodila a on se neptal …, ale bohužel. Otec je typ sebevědomého, agresivního, sebestředného podnikatele, který ví všechno nejlépe.
I když jsem se s Luckou viděla bohužel jen jednou, doufám, že jí ta návštěva prospěla. A protože máme společné známé, vím, že je Lucka v pohodě.
Další tipy, jak „léčit“ pubertu, najdete v knize Jak přežít pubertu svých dětí, ze které je tato ukázka. Vydalo nakladatelství Grada, 2010.
Napsal/a: Tamara Cenková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Pěkná ukázka, zajímavé čtení, určitě to bude dobrá knížka – už to u nás taky pomalu ťuká na dveře, takže se po nějaké literatuře budu muset podívat a tohle je dobrý tip.
Děkuji.
„Otec je typ sebevědomého, agresivního, sebestředného podnikatele, který ví všechno nejlépe.“ Tohle mě zaujalo. Mám doma podnikatele s medicimbálem. Poradkyně můj názor asi číst nebude, ale na jednu věc zapomněla .. vysvětlit tomu sebestřednýmu podnikateli, proč by tam jeho dcera za draho měla chodit a on by neměl vědět za co platí. Chybí mi tu informace, že mu řekla, že si jeho dcera nepřála, aby to věděl, to je pro něj nepostradatelná informace – vědět, že to pro ni má smysl. Ale slyšet, aby se neptal .. špatný konec příběhu vidím spíš v přístupu poradkyně (která ví všechno nejlíp..?)
Tento článek se mi líbí:-)
Není to u nás až tak aktuální,ale nebude dlouho trvat a myslím,že jich budu hledat víc a víc a nějak mám pocit,že dnes toto období přichází nějak dříve.