Vaše děti se u vás mají jak v bavlnce. Jídlo až pod nos, žádné účty, pohodlná postel. Jistě, možná musí na chod domácnosti trochu přispívat nebo se na něm aktivně podílet, ale pořád je to nic ve srovnání s tím, kolik by je stálo mít vlastní byt a jak by se pak musely samy ohánět…Tak proč by chodily pryč? Kromě toho, že by rády dělaly některé věci bez vašeho vědomí a že by si plnými doušky užívaly soukromí a svobody (lepší o tom moc nepřemýšlet – ale věřte mi, že to je naprosto v pořádku), v podstatě nemají důvod postavit se na vlastní nohy. Jenže to musí, už jen v zájmu vlastního – a Bůh ví, že i vašeho – duševního zdraví. Proto si mladí vyvinuli naprosto spolehlivý systém, jak se tohoto velkého kroku z pohodlí a bezpečí rodného domu směrem k nehostinným končinám dluhů a zodpovědnosti neleknout. Totiž rebelství. Jistě, možná budou vlastní vzpouře dlouhé roky odolávat a z domova neodejdou, ale aby nakonec mohli vyletět z hnízda, budou do toho dřív nebo později muset říznout a radikálně změnit váš vztah.
Přesně tak, potřebují nějakou záminku, aby mohli odvrhnout všechno, čím jste pro ně celou dobu byli, a oni tak dokázali přestat sedět na zadku jako pecka a začali se svým životem něco dělat. Proto se s vámi musí hádat – a to skoro do krve, aby jim ten nebezpečný svět venku začal připadat jako lepší alternativa než zůstávat s vámi.
Pokud jste shovívaví a máte pochopení, může být tenhle krok pro vaše děti celkem těžký. Vaše dcera si pořídila piercing do ucha a vy jste nehnuli ani brvou. Tak následoval jazyk a vy na to, že to je přece jenom její věc. Co přijde dál? Odsekávání pokaždé, když jí řeknete, jestli by si po sobě laskavě nechtěla alespoň trochu uklízet? Kouření? Sprostá slova? Musí existovat něco, čím vám vaše ratolest nesnesitelně poleze na nervy.
A jakou máte alternativu? To vám milerád řeknu. Děti, které si neprojdou rebelskou fází, se nikdy nedokážou úplně pustit máminy zástěry. A to jim postupem času začne výrazně komplikovat život. Ostatně vám taky. Někdy si alespoň dokážou najít dobrého partnera, který tak trochu připoutá jejich pozornost k sobě, ale někdy taky ne. Na každý pád jim tak celý proces osamostatňování bude trvat mnohem déle a bude pro ně mnohem složitější, než by býval mohl být.
K rebelství své děti samozřejmě nemůžete přinutit, ale můžete jim to usnadnit tím, že jim poskytnete něco, proti čemu by se mohli bouřit. Ať už se s vámi budou drsně hádat nebo se budou chovat slušně, nikdy vám neřeknou, co mají v plánu – a možná se budou vyžívat v zálibách, které jim neschvalujete. Existuje spousta možností, jak se bouřit a buďte si jisti, že i váš potomek si nějaký svůj osobitý způsob rebelie najde – a až k tomu dojde, měli byste začít slavit a poskytnout mu veškerou pomoc, po které ve skrytu duše tolik touží.