Někdy se naši sladcí andílci změní z minuty na minutu v řádící vzteklouny. Na jedné psychologické přednášce jsem slyšela návrh, co s tím dělat. Prý bychom se měli postavit vedle běsnícího dítka a důkladně si ho prohlédnout. A pak tam jen stát, žasnout a přemýšlet!
Prostě si lehněte vedle nich!
My dospělí se holedbáme bezchybným ovládáním. Ve skutečnosti ale v sobě máme stejnou sopku plnou hněvu jako naši vzteklounci. Jen jsme na světě déle než oni, a proto jsme se naučili se zlostí zacházet. (No jasně, chtěla jsem napsat, že někteří z nás se s ní naučili zacházet. Těm ostatním se říká cholerici.) V naší společnosti klátí dospělé jako mouchy epidemie žaludečních nevolností. Co když za ní vězí to, že nevíme, jak čas od času vypustit páru? Na druhou stranu uznávám, že by se mi nelíbilo, kdyby každý člověk řval na ostatní jen proto, že mu něco není po chuti. No, každopádně si můžete zkusit jen tak stoupnout vedle křiklouna a divit se! A zachovat klid! Hlavně nemyslet na zástup, který se strká za vašimi zády, a neříkat si: „Ti všichni tu civí na nás!“
Jinou historkou mi přispěla moje kadeřnice, která léta pracovala jako au-pairka. Měla svěřence, jenž (jakmile se mu něco nelíbilo) sebou okamžitě mrskl na záda na chodník, vřískal jako pominutý a mlátil kolem rukama nohama. Ona zatím stála jako opařená uprostřed doposud liduprázdné ulice, kde se začaly srocovat davy lidí a ukazovaly si na ni. Milá zdatná au-pairka však měla pro strach uděláno, hbitě zalehla na ulici vedle rozběsněného raubíře a začala ječet a mlátit kolem sebe stejně jako on. Zabralo to okamžitě! Kluk zmlkl, jako když utne. S tím nepočítal a cítil se pěkně trapně. Pružně vyskočil na nohy, střelhbitě čapl vychovatelku za ruku a úprkem ji odtáhl pryč. Od té doby si už na podobné výstupy nechal zajít chuť, což zní utýraným rodičovským uším jako rajská hudba.
Pytlík vzteku
Už jste někdy zkoušeli vyfouknout vztek do pytlíku? A co třeba vybít si hněv bubnováním? Aby se vyděsil a zatroubil na ústup.
Šuplík na ošklivá slůvka
Kamarádka mi nedávno vyprávěla, že od té doby, co její synek navštěvuje mateřskou školku, má ve zvyku se kolem sebe ohánět dost neslušnými výrazy. A tak pro něj vymyslela Šuplík na ošklivá slůvka. Funguje to tak, že máma udělá z rukou malou mističku a vybídne synka, aby do ní řekl všechna zlá a špatná slova, kterých se potřebuje zbavit. Současně mu dovolí, aby si v naléhavých případech tu a tam nějaké slovíčko z šuplíku půjčil a použil ho – ale to jen opravdu výjimečně. A světe div se, funguje to!
Napsal/a: Sabine Bohlmannová
