Stáří 3 roky, válí se po zemi, jakmile řeknu NE

Rubrika: Vývoj a výchova batolete, Vývoj a výchova předškoláka

998778_protectionStává se, že někteří rodiče bývají zcela rozčarováni z narůstající neschopnosti zvládnout výbuchy hněvu svého dítěte. Vypadá tak rozumně, dospěle, a pak se v obchodě plném zákazníků vzteky válí po podlaze, zatímco oni na sobě cítí upřené pohledy přihlížejících…

Ale dítěti je to jedno – dupe, je celé rudé, chce se stůj co stůj vyšplhat do vozíčku, kde na to není místo, nebo chce hračku, která není vhodná ani pro jeho věk, ani pro rodinný rozpočet. Rodiče mu domlouvají, zkoušejí to s pokáráním, plácnou ho přes zadeček, nic nepomáhá. Mají pak už jen jedno přání – zmizet z obchodu.

Proč má dítě tyto nekontrolované výbuchy hněvu? Mezi 2. a 5. rokem života je povrchová kortikální oblast mozku už rozvinutá a umožňuje dítěti mluvit a rozumět řeči ostatních, tedy i rodičovským přednáškám plným dobrých rad. Ale hloubková oblast mozku, zvaná limbická, která umožňuje kontrolovat nálady, je ještě nezralá, takže dítě se vzteká při sebemenší mrzutosti. Je zachváceno hněvem a už ani neví, co ho vyprovokovalo. Rozčilení rodičů nebo jejich morální lekce nepůsobí a jen ještě stupňují jeho hněv a zoufalství nad vlastní bezradností.

Musíme dítě především uklidnit. Musíte ho obejmout stejně jako novorozeně, které nás potřebuje jako ochranný obal, a umožnit mu, aby shromáždilo energii tryskající do všech stran. Můžeme ho obejmout fyzicky — vezmeme ho do náručí a řekneme mu, že jsme smutní stejně jako ono. Jestliže je však příliš rozčilené a nesnese byť jen dotyk, sedněme si k němu, abychom se dostali na jeho úroveň, a povězme mu, že i my se zlobíme, že tento vozík byl špatně vymyšlen nebo že si v životě nemůžeme koupit všechno, co bychom chtěli. Nebo prostě odveďme jeho pozornost na nějaké jiné předměty zájmu. Jestliže nic z toho nepomůže, vyjděme s ním z obchodu a vraťme se domů, ale bez křiku a obviňování. A přihlížejícím osobám vysvětleme, že dítě je jen unavené. Nesmíme zapomínat, že jsme také mluvčími svého dítěte, jeho zástupci pro vztahy s veřejností!

Jak vymezit hranice bez násilí?
Vstupuje vaše dítě do vaší konverzace s partnerem? Dejte mu na srozuměnou, že musí počkat, ale přitulte ho k sobě, aby cítilo, že na ně myslíte. Přichází vás o něco prosit, když mluvíte do telefonu? Posaďte si ho na kolena, tlumeně pokračujte v hovoru a přitom ho objímejte. Přichází a tahá vás za oblečení, když mluvíte s někým jiným? Neodstrkujte ho tvrdě; položte mu ruku na rameno, aby vědělo, že berete na vědomí jeho žádost.

V prostředí, v němž panují vztahy zajišťující dítěti pocit bezpečí, se jeho agresivní a asociální sklony regulují. Základní myšlenkou tedy není potlačit za každou cenu jeho agresivitu ani na ni odpovídat rovněž agresivitou, ale využívat její potenciál pro rozvoj energické, dokonale sociálně integrované osobnosti. Vztahy vzájemné důvěry, prostředí snadné komunikace, návyk vyjadřovat své myšlenky umožňují přirozeně velmi aktivnímu dítěti nasměrovat energii pozitivně a stát se dynamickou a zajímavou osobností. Jestliže naproti tomu budete přecházet od lhostejnosti a uhýbání k autoritativnímu chování, v němž chybí porozumění, podpoříte agresivní chování dítěte.

Jedná se o ukázku z knihy Agresivita dětí (autor: E. Antier)
vydal Portál, 2004 (dotisk 2006)

Napsal/a: E.Antier

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • Bramborka

    Zvláštní, tak PŘESNĚ TOHLE mi včera poradil náš milovaný pan doktor(((-: Libča na nás i na okolí v poslední době dost křičí-prý obhajuje své postavení prvorozeného(((-:Přejme si pevné nervy a dostatek empatie(((-:

  • Krásný článek,výchova dětí není jednoduchá.Pevné nervy.

  • karamela

    inspirující článek-ale no uvidíme co bude-praxe ukáže

  • Anonymní

    Já mám děti 2 a 8 let a je to taky síla.Ten malý je v pohodě,jen když je sám,ale jak se vrátí ten starší ze školy,začnou se oba mlátit a mlátí se i u společné činnosti.Došlo to do takových extrémů,že si ten malý neuvědomuje koho vlastně bije a tak třískne i paní na ulici a holčičku v obchodě.Já se pak omlouvám a je mi trapně .Válet na ulici ho napadlo jen dvakrát.Poprvé mě to zaskočilo,cizí paní si přisadila se slovy“to je tedy výchova“ a tak dostal na zadek.Bylo to ještě horší a měla jsem na sebe vztek,že jsem se nechala vytočit.Podruhé jsem ho nechala a od té doby to neudělal.Spíš mě trápí to bití dětí a nevím ,jak to řešit,protože plácnutí přes ruku moc nezabírá.Jinak všem maminkám doporučuji knihu od M.Drijverové To první a to druhé dítě.Najdou tam některé výchovné rady.Katka

  • Anonymní

    Ahoj vsichni,
    ctu si vase nazory a celkove mi z toho vseho vyplyva, ze pokud je dite vztekle a breci, kdyz ho okrikneme nebo nemuze neco mit, je dobre ho bud obejmout a snazit se to vysvetlit nebo naopak odejit od tohoto predstaveni.
    Jsem au-pair v Anglii a staram se o temer 3letou holcicku. Jsem z ni ale trochu v rozpacich, neposloucha me a kdyz ji reknu, ze tohle ne a ze by mela byt hodna a nebrat jinym detem hracky, tak zacne brecet. Jedine, co na ni trochu zabira je, kdyz ji pohrozim, ze na ni zavolam policajta, ale to si nemyslim, ze je reseni.
    Vubec nevim, co mam delat, je to nad me sily. Velke zkusenosti s detma nemam, takze nevim, jak se v takove situaci chovat.
    Dekuji za vase rady a mnoho zdaru s potomky…
    Tereza

  • Anonymní

    ja mam 3,5 a 2leteho syna a mam to taky hodne zive.starsi hodne zarli na mladsiho, casto ho zducha,uci ho strkat, stouchat, brat hracky. dela mu naschvaly. snazime se venovat hlavne starsimu ale nepomaha to. ma obdobi kdy kouse, nekoho bije, hlavne slabsiho ale dovoli si i na tchyni a ta nic. jsem z toho celkem nestastna a nevim jak to mam resit.klid nepomuze jeste to zhorsi ze neni stredem pozornosti, placnuti uz vubec, o ignoraci nemluve. vysvetlovani v kriku neslysi. je to nekdy hodne pssychooo.gratuluju vsem kdo to zvladaji ahojte milka

  • Ve.ro.ni.ka

    Moje dcerka 2,5roku se umí taky pěkně vztekat. Naštěstí se teda neválí po zemi, ale jak není po jejím, moc se jí to nelíbí a řve,někdy i kouše. Je to asi i tím, že je typický beran. Doufám,že jí to brzy přejde.

  • Moje dcera je tvrdohlavá od malička, jen co to uměla, už prosazovala svůj názor. A po druhém roce života se k této tvrdohlavosti přidalo ještě vztekání. Je pravda, že i když jsem četla spoustu článků na toto téma (naposledy od Z. Matějčka v knížce „Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte“, reaguji hodně podle své nálady. Většinou ji nechám vyvztekat, občas dostane jednu až dvě na zadek, zkoušela jsem ji i zavřít do vedlejší místnosti, aby neměla diváky, ale to snad bylo úplně nejhorší, hysterie se u ní vystupňovala a dlouho trvalo, než se uklidnila. Fyzické objetí jsem zkoušela v začátcích, ale moje beruška, ač se jindy mazlí ráda, při vzteku fyzický kontakt nesnáší. Takže nejčastěji se snažím jejímu vzteku předejít, ne že bych jí vše dovolila, ale řeknu třeba „bonbonek teď ne, až po obědě“, a musím říct, že to hodněkrát zabírá. Při vzteku naštěstí nemodrá, neválí se po zemi, jen prostě začne brečet. A taky je hodnější venku nebo ve společnosti, alespoň do doby, než se otrká.

  • mamcalenca

    ahojda,já souhlasím s článkem, u mejch už vel.dětí to fungovalo,každé dítko zkouší,uvědomuje si svou osůbku..ale lépe jsme došli i ve vztekání tam,že jsem byla velmi,velmi klidná,ikdyž to byla fuška!!…když měl synáček asi ve 3l.záchvat,že něco v obchodě chce,a lehl si i na zem,pořádně jsem se nadechla a odešla jsem jakože ven..a měli jste vidět,přestal,neměl totiž asi diváky a mamka mu nedala co si chtěl vydupad..a přísahám,že od té doby to neudělal!!ale daleko horší jsou podle mě reakce lidí,kteří jsou svědky záchvatů zlostí našich dětí,nemyslíte?v té chvíli se totiž i cizí tetka začne starat,radit a mudrovat.a čeká,jak se vy,jako máma zachováte..když plácnete-já to nedělám,tak jste zlá a když to ignorujete a chcete bej v klidu,tak ho rozmazlujete..ale podle mě se neřidte,já jsem fakt měla hodné děti, a to mi do všehu kecala zlá tchýně a exmanž byl pořád prýč..a přes to všecko.. a i naše malinká je klidná pohodářka,kámoška si chce naše mimča vyměnit:-))nezlobte se na mě,zda se někomu nezdá,že jsem to tak měla,ale je to tak a i tady snad můžu napsat názorek!!:-))přeju všem pevné nervy, ale hlavně zdravé děti..vždyt i dospělí se někdy vztekáme,néé?:-))

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    …a hned dvakrát, Verušo… ;oD

  • Jarmuschko,to on venku sám je taky v pohodě,jdeme třeba do města,poslouchá mne,čeká na zeleného panáčka,sedí způsobně v tramvaji,neloudá se,drží se mne za ruku,zkrátka andílek.Ale stačí jít do města s kamarádkou a její holčinou a už se předvádí,vzteká se,opičí se po holce…No,asi tě to teprve čeká:)

  • Tak Péťo, z vlastní zkušenosti také vím, že pokud se moje malá začla projevovat v obchodě agresivně – nikdy si tedy nelehla, ale řvát a vztekat se taky umí – tak nikdy nepomohlo na ní křičet. Bylo lepší z krámu vypadnout a když už bylo po nejhorším, tak se jí to pokusit vysvětlit.A že lidé v okolí trapně koukají, ať koukají. Je to moje dítě a jen já vím( nebo alespoň si to myslím, že to myslím s ní dobře). Většinou k tomuto stavu dojde, když je moc unavená či ospalá. Teď, když už jí bude skoro 5 let tak se to dá zvládnout v pohodě.
    Tak pevné nervy a hlavně se nenervit z přihlížejícího okolí…

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    No, Verušo, možná je to tím, že moje holky mají teprve 18 měsíců, a že se venku zatím stále vozí v kočárku, ale já mám opačnou zkušenost – na veřejnosti jsou to andílci a každý (zejména maminky) mi je závidí… Zato doma, co mi občas předvádějí…
    Tak uvidíme, co bude časem….
    ;o)

  • Petruško,já s tebou naprosto souhlasím,jen bych ještě -ze zkušenosti dodala,že dítě doma,samo,bez jného dítěte je andílek,kdežto venku ve společnosti vrstevníků je z něj lakomý,zlobivý a neustále se kvůli banalitě vztekající se jedinec.Mluvím ze své zkušenosti,Dan je doma-relativně!!!- v pohodě,kdežto venku…Dělá si co chce,když na něj křiknu-neházej kamení,neber tomu miminku hračku,okamžitě je uražený,brečí,vzteká se…
    Já tomu říkámm tříletá puberta.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist