Nejdůležitějším učitelem svého dítěte jste vy

Rubrika: Vývoj a výchova batolete

Podívejme se na běžný scénář, kdy si rodič ani nemusí uvědomovat, že nějaké učení probíhá, ovšem v tomto případě negativním způsobem.

Mladá maminka nakupuje se svým batoletem Jonem. Jsou ve městě, v hezkém nákupním centru, a malý Jon dostane chuť na zmrzlinu. Roztomile si o ni řekne. Maminka ho naučila, jak o něco požádat, a on dokonce nezapomene říct povinné „prosím“. Maminka jeho požadavek odmítne a jemně mu připomene, že za chvilku bude oběd a že na zmrzlinu teď není vhodná doba.

Co se stane dál?

Nastane typická věc, která se s batolaty stává. Jon požádá ještě jednou, ale tentokrát už natahuje. „Ale já chci zmrzlinu!“

Odpověď opět zní ne. Jeho matka rozhodla a na svém rozhodnutí trvá. Zatím jde všechno dobře, protože maminka nemá v úmyslu ustoupit. Malý Jon ale tu zmrzlinu opravdu chce a je odhodlán si prosadit svou. Říká si o ni znovu a tentokrát už v slzách hlasitě vykřikuje: „Já chci zmrzlinu. Řekl jsem prosím!“

V té chvíli už se lidé v nákupním centru otáčejí. Maminka teď již trochu znervózní, je jí to trapné a začíná být trochu naštvaná. Její odhodlání slábne, prostě by jen chtěla, aby Jon přestal plakat. Zatímco jí tohle všechno běží hlavou, Jon se vrhá na zem v regulérním záchvatu vzteku.

Většina rodičů v nákupním centru už něco takového sama zažila, takže s nešťastnou matkou cítí, když sledují drama, které se jim odehrává před očima. Maminky je jim líto, ale hlavně jsou rádi, že tohle batole teď nemají na krku oni.

Jon nepříčetně vyvádí a ječí, protože chce zmrzlinu, takže maminka to nakonec vzdá a zmrzlinu mu koupí. Jednak samozřejmě chce, aby byl spokojený a přestal vyvádět, ale také má pocit, že musí nějak zastavit tu ostudu a postarat se, aby ostatní zákazníci mohli v klidu nakupovat.

Jen co maminka Jonovi oznámí, že mu tedy zmrzlinu koupí, pláč okamžitě ustává. Jon teď spokojeně jí zmrzlinu, jeho matce klesl tlak na normální hodnotu a návštěvníci obchodního centra se dále věnují svým nákupům.

Dvě důležité lekce

Aniž by si to Jonova maminka uvědomovala, právě svému synkovi poskytla dvě velmi důležité lekce. Ano, opravdu Jona něco naučila.

Poučení číslo jedna z této interakce je, že když maminka řekne „ne“, neznamená to doopravdy ne. Znamená to možná.

Jakmile rodič řekne ne, je velmi důležité na této odpovědi trvat. Jistěže vždycky existují výjimky, ale v naprosté většině případů se držte toho, co jste řekli. Pokud rodič řekne na začátku ne
a pak si to rozmyslí, dítě se naučí, že ne neznamená ne. Jenže v reálném světě ne znamená ne a je důležité, aby to Jon pochopil, než dospěje.

Lidem, s nimiž se bude v reálném světě setkávat, bude jedno, že je rozčilený, protože si neprosadil svou. Když mu šéf řekne, že mu nemůže přidat, nerozmyslí si to, ani kdyby ho o to požádal sedmnáctkrát. To už je spíš možné, že ho vyhodí, pokud se bude chovat tímto způsobem.

Druhá věc, kterou maminka Jona právě naučila, je, že pláč a hysterický záchvat, při kterém ječí a kope kolem sebe, mu pomůže dosáhnout svého. Takže až příště maminka řekne ne, tento bystrý hošík začne plakat a křičet, aby bylo po jeho. To je běžná naučená reakce a je to jedna z těch, které by se opravdu nikdy učit neměly.

Jon musí pochopit, že v dalších fázích jeho života mu hysterické záchvaty a válení se po zemi nijak nepomohou. Bude-li jej maminka dál učit, že záchvaty vzteku a scény budou
odměněny splněním jeho přání, s velkou pravděpodobností to naopak bude mít velmi škodlivý efekt. Z Jona se stane dospělý, který bude mít pocit, že má svá práva a oprávněné nároky, a který se bude snažit dosáhnout svého tím, že bude předvádět podobné hysterické záchvaty v „dospělém“ vydání.

Kdo chce poslouchat pláč vlastního dítěte?

Když je to napsáno a když to čtete v pohodlí domova, může to vypadat jako samozřejmost, ale ve chvíli, kdy je rodič vystaven utrpení spojenému se zvládáním ječícího a plačícího dítěte, touží po jediném: aby tato situace skončila.

Koneckonců, kdo chce poslouchat pláč vlastního dítěte? Kdo chce přihlížet tomu, jak se dítě není schopno smířit s tím, že si nemůže prosadit svou? Každý rodič instinktivně chce svému dítěti
dělat radost a chce, aby bylo šťastné. Není nic, co by vám tak rvalo srdce a působilo vám taková muka, jako když slyšíte plakat vlastní dítě. Je naprosto normální prožívat takové pocity, když se vaše dítě cítí ublížené, je zklamané nebo pláče, protože nedostalo něco, co chtělo.

Kritickým momentem této lekce však je neztratit ze zřetele, že pro dítě je směrodatné, jak se rodiče zachovají: naučí je to, jak se má chovat samo, a to navždy.

Pokud rodič podlehne, protože dítě se rozplakalo, učí je, že když začne plakat a začne se vztekat, dostane, co chce. My sami je učíme, aby se takto chovaly.

Jak tuto situaci zvládnout

Jonova maminka měla několik možností, jak tuto situaci zvládnout takovým způsobem, aby si z ní odnesl pozitivnější poučení. Jakmile se Jon vrhl na podlahu a začal kolem sebe kopat a ječet, mohla ho klidně zvednout a opustit s ním nákupní centrum, aniž by při tom začala zvyšovat hlas.

V autě by scéna pravděpodobně pokračovala tak, že Jon by plakal celou cestu domů a možná ještě nějakou dobu potom. Jeho matka by mu neměla říct ani slovo, protože jakýkoliv pokus promluvit s ním nebo se ho snažit uklidnit, dokud bude hysterický, mu poskytne pozitivní posílení tohoto jeho negativního chování.

Pokud se dítě snažíte uklidnit v průběhu jeho hysterického záchvatu, učíte ho, že je v pořádku se takto chovat, a to určitě není to, co byste ho chtěli naučit.

Tohle je pro rodiče velmi důležité vědět. Kdykoliv dítě kňourá nebo pláče, je důležité na to nereagovat. Můžete mu jemně připomenout, ale jen jednou, že má mluvit normálním tónem. Pak už je lepší nereagovat ani kňourajícímu dítěti neustupovat.

Jakmile by Jon přestal plakat a uklidnil se, jeho matka se s ním může začít bavit. Může mu říct, že je ráda, že přestal plakat, a že když bude mluvit normálním hlasem, mohou se spolu bavit. Tím ho učí, že pláčem si nevymůže, aby dostal, co chce, a že když bude plakat, nebude moct s maminkou mluvit, aby se aspoň pokusil něčeho dosáhnout. Dostal také příležitost, aby se naučil, jak se sám uklidnit, i když to znamenalo nutnost ho z nákupního centra odnést.

Až bude příště zase dělat scény a už bude vědět, že „ne znamená ne“, bude záchvat vzteku o něco kratší. Další ne už možná žádný záchvat nevyvolá, leda krátké zakňourání.

V tomto druhém scénáři rodič jakožto učitel umožnil Jonovi, aby se naučil mnohem užitečnější životní dovednosti než ve scénáři, kdy mu maminka dala zmrzlinu uprostřed jeho hysterického záchvatu.

* * *

Jedná se o ukázku z knihy 10 kroků k (skoro) perfektnímu rodičovství, kterou vydalo nakladatelství Bizbooks.

V deseti kapitolách této knihy se dočtete o nejběžnějších chybách, které rodiče v dobré vůli či z nedostatku sil a času dopouštějí. Některé kroky možná nebudou vůbec jednoduché – není snadné se dívat, jak se našemu dítěti nedaří, jak se trápí nebo jak jde úplně jinou cestou než tou, kterou jsme mu naplánovali. Jenže jenom tak se nám podaří vychovat šťastného a sebevědomého člověka, který se nebojí života a umí si ho užít.

Napsal/a: Mary Allen Renna

Toto taky stojí za přečtení!

Držte si klobouky, do kin přichází Toy Story 4!

Přiznejte se. Kdo se už nemohl dočkat dalšího pokračování Příběhu hraček? Tak pro vás máme dobrou zprávu. Právě dnes

Čtu dál →

Nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí během Keto diety

Keto dieta je systém stravování, který je založen na nízké konzumaci sacharidů. Stejně jako ostatní stravovací směry, je třeba

Čtu dál →

[Soutěž] Správná pětka na ostrově pokladů

Prázdniny se za chviličku přehoupnou do své druhé poloviny a my pro vás máme pár tipů, jak si zpříjemnit

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist