Článků o tom jak ochránit své dítě před případným úrazem je celá řada. Většina z nich vás bude nabádat, abyste své dítě ani na minutu neztratili z dohledu, odstranili všechny nebezpečné předměty z dosahu dítěte a pokud se mu něco nepovede, abyste zakročili. Pokud máte doma dítě, asi tušíte, že toto není v lidských silách.
Já se vám dnes budu snažit ukázat ještě jiný pohled na bezpečnost dětí a pokud se nad tím alespoň zamyslíte, nebo si některá doporučení i vyzkoušíte, budu moc ráda.
Sama jsem maminka tří dětí a pracuji jako fyzioterapeut na dětské rehabilitaci. Mou ordinací už prošly stovky malých pacientů a téma bezpečnosti dětí, hlavně v souvislosti s prvním stojem, s maminkami řešíme velmi často.
Jiný přístup k bezpečnému pohybovému vývoji
Základem tohoto přístupu jsou dvě věci:
- Dítě na vás nespoléhá.
- Dítě umí dobře ovládat své tělo.
Co to vlastně znamená, že dítě se na vás spoléhá. Znamená to, že má zkušenost s vaší pomocí v průběhu svého pohybového vývoje.
Například dítě, které je zvyklé, že ho maminka vždycky zachrání a chytí, má tendenci se v její blízkosti pouštět a čeká, že to maminka stihne.
Spousta dětí si myslí, že maminka je součástí jejich pohybu a rádi ji využijí, kdykoliv je blízko.
Bohužel se to netýká jen doby, kdy je dítě malé, ale celého jeho dětství. Děti si vaši pomoc pamatují a rády jí využijí. Většinou vás o tom ale dopředu neinformují. Proto to může být nebezpečné.
Dítě, které tuto zkušenost nemá, se pevně drží. Děti nejsou kaskadéři a nemají touhu si ublížit. Jen někdy nevědí, že např. slézt bezpečně dolů ze stoje je jejich úkolem.
Nedá se to uchytat
I toto je důvod, proč se většina dětských úrazů stává v přímé blízkosti rodiče. Maminky nejsou schopny všechno uchytat. I když se hodně snaží, uchytají 50-70 % pádů. A těch 30 % neuchytaných je vážně hodně. Proto vám nabízím jiný úhel pohledu a společně se budeme snažit snížit toto procento až na naprosté minimum.
Určitě si nevyčítejte, když občas chytíte vaše padající dítě. Je to přirozený reflex. Jenom si v té chvíli uvědomte, že toto není řešení problému a ukažte dítěti, jak samostatně slézt dolů. Pokud už umí sedět, tak si pravděpodobně sedne na zadek, nebo pokrčí nožičky do kleku, nebo se jednou rukou drží a druhou sahá na zem a poté se svalí na bok.
Stále ho klidně povzbuzujte, že to zvládne, a hlaste: „Drž se.“
I když občas spadne, uvidíte, že každý další pád bude jistější, svůj pohyb bude více brzdit a bude si chránit hlavu. Prostě i malé dítě se snaží spadnout co nejopatrněji. Tak jako vy, když zakopnete.
Držte se dál
Důležité je být od něj ze začátku co nejdál, aby vědělo, že je to jeho práce, ne vaše. Toto doporučení je pro maminky nejtěžší. Pokud ale dobře porozumíte tomu, proč dítě padá, nebude pro vás těžké mu věřit, že to bez vás zvládne lépe než s vámi. Určitě ale buďte v jeho zorném poli, ať vidí, kde jste.
Pokud dítě v této situaci pláče, ale pevně se drží, je to první krok k úspěchu. Pochvalte ho, že se drží a klidně mu pokrčením kolínek pomozte do kleku a nechte ho pohyb z kleku na zem provést samostatně.
Dítě, které umí dobře ovládat své tělo a jde pouze do situací, které zvládne a není zvyklé se na nikoho spoléhat, je z hlediska pádů nejméně ohroženou skupinou.
