Každý člověk by rád procitl tam, kde usnul. Ať dospělý, nebo dítě, u všech lidí je to stejné. Je to vlastně docela pochopitelné.
Objeví-li se okolnosti, které neočekáváte, a na které tedy nejste připraveni, vyburcuje vás to. Noční můra! Děs! Co se děje? Kde to jsem?
Ke klidnému spánku potřebujete důvěrně známý polštář pod hlavou, nataženého budíka na nočním stolku, určitým způsobem stažené žaluzie. Vidíte, že se přitom jen v nepatrné míře jedná o pocity bezpečí, o důvěru a lásku v mezilidských vztazích, o tělesnou blízkost. Jde spíš o věcnou jistotu.
(Nepodezřívejte mě, prosím, že si necením tělesné blízkosti. Naopak. Jsem přesvědčená zastánkyně přirozeného porodu, roomingu- in, nošení dítěte na těle v látkové kapse nebo popruzích a terapie pevného objetí, jejímž smyslem je řešit v těsném tělesném kontaktu rozporuplné pocity a změnit je v lásku.)
V životě člověka však existují situace, kdy je věcná jistota důležitější než jistota v mezilidských vztazích. Stojíte-li před rozviklaným žebříkem, je pro vás pevnost jeho příček důležitější než váš nejbližší přítel, který by vás možná rád objal nebo s vámi zapředl nějakou zajímavou diskusi. Byl by vám v této situaci spíš na obtíž, znervózňoval by vás, nebo by vás dokonce ještě víc znejistil.
Podobné pořadí potřeb určuje i chování zvířat.
Nejdříve zkoumá jistotu místa a označí svým sekretem hranice oblasti svého pobytu, aby ho pomocí známého zápachu opět poznalo a vymezilo se vůči ostatním. Úkryt je pro zvíře důležitější než potrava. Když se například hladová kočka vrhne na kořist, okamžitě prchá, zaslechne-li psa. Důležitější než nasycení a požitek z dobrého žrádla je úkryt, který, je-li to možné, poskytuje stále stejné, už osvědčené podmínky – doupě určitého tvaru, tmu a ochranu před okolím.
Tato vnímatelná jistota má v sobě cosi prapůvodního a bezpodmínečného. Obsahuje hlubokou základní hodnotu, na jejíž půdě se teprve může dařit vyšším hodnotám, jako je bezpečí a láska.
Aby člověk mohl usnout, potřebuje tedy svou bezpečnou postel. A potřebuje také takzvané dobré svědomí a pocit, že ho netrápí žádné starosti. V podstatě jde tedy opět o možnost spolehnout se, že po probuzení bude všechno v obvyklém pořádku, jak má být.
Dítě si v noci nejlépe odpočine, usíná-li večer pravidelně vždycky ve stejnou hodinu a na stejném místě a může-li se spolehnout, že se k němu ráno máma skloní s láskyplným úsměvem a zaraduje se, že je její děťátko už vzhůru.
Zní to jako utopie? Ale ne, spánek dítěte nebyl nikdy velký problém.
Toto tvrzení ovšem platí jen pro zdravé děti. Horečkou a bolestmi sužované dítě svým ustaraným rodičům vždycky dělalo z noci den.
Napsal/a: Jiřina Prekopová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Dobrý den,
tuto knihu (starší vydání) jsem četla v době, kdy jsme chtěli dítě naučit spát ve vlastní postýlce, přičemž do té doby spalo se mnou v posteli. Našla jsem v ní dobré rady a doporučuji. Mnohé věci jsem měla vědět dříve. Bylo by to v lecčem jednodušší. Přečtěte si ji pokud možno ještě před narozením vašeho miminka. D.