Kolem devátého měsíce obvykle vrcholí období ty podáš – já zahodím. Dítě jednak objevilo kouzlo ovládání rodičů (já dudlík zahodím, máma zabrzdí kočár a podá mi ho zpátky), především však ovládlo jemné svaly dlaně tak, že je schopno předmět úmyslně pustit. To je ve vývoji jemné motoriky důležitá dovednost a dítě ji potřebuje trénovat…
Hanička třikrát za sebou zahodí hrneček na zem, maminka ji okřikuje a pak i plácne přes ruku se slovy: „Nebudu ti to pořád podávat.“ Hanička se rozpláče a dostane ještě jednu.
Kristián při jídle zahazuje pro změnu lžičku. Maminka má v záloze ještě dvě další a chvilku hraje hru na podávání. Když ji sbírání lžiček přestane bavit, odloží je prostě do dřezu a Kristiána položí na zem.
Nezlobme se na dítě proto, že využívá nově objevenou dovednost. Důležité věci (dudlík, hrneček) můžeme přivázat ke kočárku nebo k židličce. Rozbitné hračky dítěti v tomto období stejně nepatří a těm nerozbitným hození na zem nevadí. Nemusíme samozřejmě hrát hru donekonečna, můžeme hračku uklidit, nebo položit dítě na zem. Ve chvíli, kdy dítě umí slézt ze židle nebo z gauče a podat si hračku samo, pochopitelně podávat přestaneme, většina dětí velmi rychle pochopí, že tato hra už není zábavná, a přestane věci pouštět.
Kolem prvního roku dítěte je úroveň pohybových dovedností to, co je ve vývoji batolat nejvíce vidět. Rodina proto detailně sleduje a porovnává vývoj svého dítěte s dětmi okolo. Žádné dvě děti ovšem nejsou úplně stejné, dokonce ani jednovaječná dvojčata ne, a podobné srovnávání nemá žádný smysl, sami sebe tím jenom znervózníme.
Máme-li o pohybovém vývoji dítěte jakékoli pochybnosti, obraťme se na svého pediatra nebo na dětského neurologa, ale nedělejme ukvapené závěry ze sledování dětí od sousedů. Pásmo toho, co je v kterém věku „normální“, je široké. Rychlost vývoje jednotlivých dětí nám také nic podstatného neříká o jejich fyzické obratnosti ve starším věku.
Matěj začal sám chodit v osmi měsících, v devíti vylezl na židličku v koupelně, odtud na pračku a z ní chtěl skočit plavmo do vypuštěné vany. Oproti tomu Evička se v osmi měsících teprve začala plazit, nikdy neprošla klasickou fází lezení a teprve v sedmnácti měsících začala chodit. Dnes je oběma dětem deset let, Matěj je kluk úplně normálně pohybově zdatný, Eva je naproti tomu mimořádně pohybově nadaná a má vynikající koordinaci pohybů. Je ten typ dítěte, jemuž se daří jakákoli fyzická aktivita na první pokus.