Samostatnost v jídle

Rubrika: Péče o miminko, Vývoj a výchova batolete

403179_baby_7S odstavením a přechodem k pomalému osamostatňování miminko začíná získávat nové zkušenosti. Zkouší své schopnosti a jeho první pokusy se budou odehrávat na poli stravy. Povzbuzovat tuto samostatnost není pro rodiče a vychovatele jednoduché, protože zájmy miminka a rodiny jsou často protichůdné, a bývají tedy příčinou konfliktů…

Kolem 8 měsíců věku může mít miminko chuť jíst samo (ne nutně při každém jídle). Bude si chtít držet láhev nebo sušenku a vzdorně se vám postaví, budete-li trvat na tom, že mu pomůžete. Chce napodobovat dospělé a bude tím více motivováno, když bude jíst ve stejnou dobu jako oni.

„Dělá při jídle nepořádek“: s radostí a chutí
Osamostatňování v oblasti stravy začíná pro dítě tím, že si drží láhev, a pokračuje patláním potravy. Strkat ruce do kaše, potom se snažit donést ji do úst, to pro ně představuje velmi obohacující zkušenost – zkouší konzistenci, uvědomuje si, co si to strká do úst, rozvíjí své motorické schopnosti. Je to totiž období, kdy dítě začíná jemněji manipulovat s předměty pomocí prstů. A tato zkušenost je radostí, jestliže mu ji dovolíme dělat. Potravina, kterou se dítěti podaří vzít do ruky a donést si ji do úst, má mnohem lepší chuť než ta, kterou mu podává maminka!
Bránit dítěti ve snaze najíst se samo znamená připravovat ho jak o radost, tak o nezávislost. A pak, buďte klidní, to „čvachtání“ v jídle, velké „cákance“ do talíře, hrnek shozený na podlahu, to trvá jenom určitý čas, který bude o to kratší, když dítě bude mít možnost po libosti experimentovat a toto experimentování nebude zdrojem konfliktů.
Také je potřeba ozbrojit se trpělivostí. Aby rozházené jídlo nebylo pro maminku pohromou, lze pokusům vyhradit místo v kuchyni a malému experimentátorovi navléknout zástěrku. Měl by dostávat potraviny, s kterými se dobře manipuluje: vajíčka natvrdo, celé uvařené mrkvičky. Na talíř by měl dostávat jen malé množství potravy, i když bude třeba ji několikrát doplňovat. Když dítě jí, ignorujte skvrny a neutírejte mu ruce a ústa po každém soustu, protože mu pokazíte radost. Podívejte se na příklad Honzíka a jeho maminky.

Honzík (9 měsíců) míval velké potěšení z jídla, dělalo mu radost i objevování různých tuhých potravin. Zničehonic, ze dne na den, se dal do kňourání, když mu maminka podávala jídlo na lžičce, odstrkoval ji, čím dál víc se vrtěl a vzpínal a skončil záchvatem vzteku. Tak to trvalo tři dny. Maminka byla tak vyvedená z míry, že „předala velení“ otci. Když synka krmil on, chlapec polykal sousta s chutí a s potěšením. Co se stalo? Honzík vzal situaci do vlastních rukou – začal jíst sám. Otec zůstal klidný, nevzrušoval se, když si Honzík vzal lžičku, učinil pokus strefit se s ní do úst, v průběhu této operace kaši vyklopil, umazal si tváře, ubrousek atd. Přitom lačně polykal potravu, která se mu dostala do úst… Vůbec se to nedalo srovnat s tím, co se dělo, když ho krmila maminka, protože ta střežila každý jeho sebemenší pohyb a hlídala, aby se neušpinil. Zajisté, pro ni bylo rychlejší ho nakrmit, ale jemu to nepřinášelo žádné nové podněty a dovednosti. A navíc matčiny zásahy působily na Honzíka jako série nepřímých zákazů: „cenzura“ pohybů, omezování jeho iniciativy najíst se sám. Když maminka pochopila, že syn odmítá jíst v důsledku jejího chování, všechno se okamžitě dalo do pořádku a opět mezi nimi začala panovat shoda.

Je-li to třeba, měli by rodiče uznávat své chyby. Odhodlání dítěte zaslouží obdiv. Vždyť dělá pokrok, když se učí ovládat své tělo, a přitom získává samostatnost: snaží se, začíná znovu, je pyšné, že se mu to podařilo, a sdílí s vámi svou radost. Svoboda, která mu je poskytována, přispívá k upevnění jeho sebedůvěry. Když rodiče nebo vychovatelé vidí, jak si dítě samo poradí, měli by mu dát najevo svou radost. Naopak, pokud dítě budeme krotit v jeho nadšení, bude mít pocit viny, že jí samo, a bude si přát, aby bylo nadále krmeno.

Jedná se o ukázku z knihy Nechuť k jídlu
vydal Portál, 2002

Napsal/a: Bonnot-Matheron Silviane

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Ahoj“spolubojovnice“, mám desetiměsíční Terezku a jí sama sušenky už od devíti měsíců.Sama si jednu vezme z mističky a pak to sama zapije z hrnečku s pítkem.Kašičku jíme lžičkou spolu, ale banán a osatní ovoce a vařenou zeleninu jí dávám do ručičky.A špína?Ta už není skoro žádná.A to je stále kojena.Opravdu lze všechno přežít a mítz toho radost společně.Jo, a po každém hlavním jídle jdemena nočník – a už po týdnu to skoro vždy stihneme!

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak se hlásím, že taky pomalu začínáme…
    Když holky snídají vánočku, tak už nějakou dobu jim dávám kousek do ruky – doteď si s tím spíš hrály, ale dnes zkoušely dávat do pusy, jen nějak zapomněly ten kousek pustit z ručky….
    Dnes při svačince jsem každé dala do ruky piškot. Any ukusovala (už má 7 zoubků) a až na malý kousek, který jí upad na zem, to snědla celé…. Lu zoubky ještě nemá, ale piškot zas ožužlávala a nakonec ho snědla celý….
    Brzy asi zkusím jim při dopolední sváče dát pár kousků banánu nebo jiného měkčího ovoce, ať to zkusí samy…
    Zdá se mi, že hodně dělá i to, že už používáme jídelní židličky – ještě minulý týden jsme krmily v autosedačkách a to je prostě jiné… Teď už jsou opravdu jak u stolu…

  • Mammino – už jsem to tu nedávno psala – u našeho skoro 17 měsíčního prcka máme podobný problém – jí lžičkou, vidličkou i rukou (když má náladu). ale pořád mu musím utírat njen ručičky, ale i stoleček, bryndáček…vždycky ukáže na kapičku čaje prstíkem a udělá „éééé“ se strašně znechucenou grimasou:-)…

  • Mám skoro dvouletého syna a musím uznat, že od půl roka se snažil patlat v jídle. Krmení u nás probíhalo tak, že jsme oba měli lžičky. já se snažila syna nakrmit a on se s radostí patlal v talíři. Dnes už zvládne najíst se sám. Z čeho má ale syn hrůzu jsou umazané ruce. Pokaždé když se rejpe prstíčkem v máslem namazaném chlebu má z toho radost, ale jakmile zjistí, že má máslo ma ruce už na mě křičí „mamííí fuj“. Nevím p okom to malej má, ale když už k němu běžím během dvou minut po páté mám sto chutí ho nakrmit, ale pak si řeknu: Ve školce ho taky nenakrmí tak ať se učí.

  • Anonymní

    Moje 9. měsíční dcerka velmi ráda si hraje z lžičkou nebo lahví, ale nechce jídlo z toho polikat. Všechno jídlo vyplivuje. Dr. mě donutila, abych jí násilím držela láhev (u lžiček to nešlo) a stejně nesnědla víc jak 30ml. Nakonec jsem sama ustoupila po měsíci každodeního trápení a přestala jsem jí dávat příkrmy. Teď je stále plně kojena a prso si s viditelnou radostí drží jako láhev. Jídlo je pro ni okamžikem štěstí a spokojenosti. Brzo mě čeká 10. měsíční kontrola, kde budu dostávát zas kázání typu, že jsem málo trpělivá a musím učit na příkrmy. Brrrrrrr už mám z těchto preventivek od 6. měsíce hrůzu. Přitom u prvorozené tyto problémy jsme neměli, i když jsem také dlouho kojila.

  • Náš syn své první jídlo jedl na své 1.narozeniny – nechali jsme mu narozeninový dort „na pospas“ :o)) Ale již předtím to zkoušel asi od 10měsíců lžičkou a docela v pohodě…Měli jsme teda poté co prát, ale to zůstalo dodnes, že když má svůj den, zmaže se u každýho jídla.A to mu budou 4roky! :o)

  • Anonymní

    Maminka 25let, Lucinka 11měsíců.
    Ctěla bych vzkázat, že naprosto souhlasím s tímto článkem. Samy prožíváme totéž, ale vždy jsem naši dcerku nechala prozkoumávat a zkoušet co chtěla a o co měla zájem a věřte, že její zájem je skutečně velký! Vrací se mi to tak, že např.Lucinka v 10 měsících sama snědla půlku Pribináčka lžičkou. Samozřejmě to měla všude, ale divili byste se jak rychle se učí. S pozdravem. Jana.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist