Čekáte, že každou chvíli porodíte, nebo už si domů nesete malou sladkou holčičku? Mezi stovkami dalších věcí přemýšlíte i o tom, kdy jí nechat propíchnout ouška, a jestli vůbec k tomuto zákroku přistoupíte?
Čtete desítky odborných knih a článků, po večerech zkoumáte internetové diskuze na stránkách pro matky, hledáte to správné řešení, protože svojí roztomilé princezničce nechcete ublížit? Vždyť miminko je tak drobné a křehké a píchání uší musí stoprocentně šíleně bolet (vy si to samozřejmě nejspíš pouze představujete, protože vám uši píchali, když jste byla ještě novorozeně). Stále nevíte a nemůžete se rozhodnout. Na jedné straně na vás tlačí rodina a obecná tradice, že dívka bez náušnic není dívkou, na druhé straně nechcete svému drobečkovi ublížit.
Dospějete-li k závěru, že malá slečna se bez náušnic neobejde, doporučujeme vám nechat jí ouška píchnout mezi 3. a 6. měsícem věku. Děťátko má v tu dobu za sebou všechna důležitá očkování, dokonce odborníci na čínskou medicínu a akupunkturu se přiklánějí k názoru, že toto věkové rozmezí je nejvhodnější – energetické dráhy se v citlivém lalůčku dírce přizpůsobí co nejdříve. Nad šestý měsíc už není propichování tolik populární, rodiče po uplynutí ideální lhůty nechávají rozhodnutí ohledně dírek na náušnice už na mladých slečnách. Jen pozor, nepříjemné pocity způsobené doktorovým zákrokem snášejí čtyřleté dívenky mnohem hůře než ty pětiměsíční.
Pravděpodobně si říkáte, jaká rizika při píchnutí oušek hrozí? Jestli je lepší propíchnutí jehlou, nebo nastřelení?
Maminky i odborníci se kloní spíše k nastřelování: je to rychlé a efektivní. Ranka nekrvácí a dírka většinou nehnisá ani neotéká. Pokud vyberete šperk ze zlata, máte vlastně vyhráno. Zlato (a také dražší platina) je hypoalergenní kov, který valná většina lidí snáší velice dobře. Rozhodně nedoporučujeme náušničky z plastu nebo dřeva – sice mohou být hezké a levnější než zlaté náušnice, ale pár stokorun za zmírnění bolesti a potíží vaší princezničky za to stojí. Chcete-li ale ušetřit, špatnou volbou nemusí být ani šperk z nerezové oceli.
Netrpíte-li vy ani vaše drahá polovička alergií na nějaký kov, zkuste stříbrné náušnice. Mají krásnou barvu a působí jemně a decentně. Dejte ale pozor na případný obsah niklu, ideálně kupujte stříbro s označením 925 (tzv. sterlingové stříbro). A nejlepší variantou je stříbro potažené rhodiem, které je také hypoalergenní a navíc zabraňuje oxidaci a černání stříbra.
Náušnice ze zlata jsou zas nesmrtelná klasika – většina z nás měla právě první náušničky ze zlata žluté barvy. Dnes doba pokročila a kromě tohoto odstínu si můžete vybrat i náušnice z bílého nebo růžového zlata. Tady záleží už pouze na vašem vkusu.
Existuje rovněž velké množství typů zapínání náušnic, ale nejdoporučovanější je asi dětská brizura. Stříbrný či zlatý šperk dokáže dobře zabezpečit a připevnit, takže zabrání jeho vypadnutí a následnému vdechnutí nebo spolknutí.
Na závěr ještě dávejte při výběru pozor na kamínky – vždy se ujistěte, že je pevně a kvalitně zasazený. Vyvarujete se tak nervózního hledání vypadlého kamínku.
Již tedy neváhejte a vyberte si toho pravého pediatra, ORL specialistu nebo chirurga, který bezbolestně nastřelí náušničky vaší slaďoučké dcerce. Vždyť ženy tento typ šperku nosí již od dob Mezopotámie.
Napsal/a: Eppi.cz
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Malá má propíchlé ouška od 5 dne narození. V pohodě na ušním a křiku bylo velmi málo. Klidně bych do toho šla opět tak brzy.
Holčičce jsme taky nechali ouško píchnout, prostě to bylo jasné.
Já jsem „holčička“, které rodiče propíchnout uši nedali a vadilo mi to hodně. Ve 13ti letech (kdy jsem se k tomu rozhoupala sama) už je na to podle mě dost pozdě a hůř se to hojí + omezovalo mě to nějaký čas při sportu.
Dceři jsem nechala propíchnout uši ve 2-3 měsících (už si to nepamatuju přesně, termín určila doktorka podle očkování) a celou tu proceduru prospala, takže jí to nejspíš nebolelo. Zahojilo se to během týdne.
Naše holčička uši propíchnuté nemá. Náušničky – mimochodem krásná zlatnická práce – leží ve skříni už od prvních Vánoc. jenže první rok byla skoro pořád nemocná, měli jsme i posunuté očkování a teď už je dost velká na to, aby jí to opravdu bolelo a vadilo. Asi ji nechám vyrůst bez náušnic a ať se rozhodne sama, až bude starší. Snad si je nebude píchat sama…
Michalce jsem náušničky nechala dát asi v půl roce. Zaplakala a bylo. Myslím si, že holčičky v životě čeká i větší bolest, než je píchání oušek. A mám-li soudit podle sebe… kdyby moje máma nechala píchání oušek, až budu velká a až se rozhodnu sama, moc bych náušnice chtěla, ale nikdy bych nedokázala jít si nechat píchnout nebo nastřelit. A ještě jedna věc, nelíbí se mi to, ale už jsem viděla i pár tříletých chlapečků s píchnutým ouškem…
Sofie stále nemá, přemýšlela jsem, že ani mít nebude a dá si je, pokud bude chtít sama až bude starší, ale máme krásné od Vánoc a náušnice se mi líbí. Nechci je dát, protože jí nechci zbytečně stresovat a způsobovat bolest. Tak uvidíme, pořád se rozmýšlím.
Holky jsou nedonošeňátka, takže když jsme čekali na ukončené očkování, bylo to až někdy kolem jednoho roku věku. K samotnému úkonu jsme si vybrali paní doktorku, co se zabývala právě i akupunkturou.
Naušničky holky dostaly zlaté – už jsou v propadlišti dějin. Jedna střídá bižu náušnice podle nálady a aby ladily s oděvem. Druhá momentálně vzala zavděk mými dětskými ze stříbra (jsou věčné).
Kvituji hlavně fakt, že mají uši propíchnuté rovnoměrně – ne jak já, asymetricky (pícháno ještě v porodnici).
Mobile Sliding Menu