Já ještě spát nepůjdu!

Rubrika: Péče o miminko, Výchova školáka, Vývoj a výchova batolete, Vývoj a výchova předškoláka

620470_naptimeProslulý přírodovědec Konrad Lorenz zjistil, že se dětský pláč před usnutím podobá svou bezútěšností nářku zvířecích mláďat:
„Je to přirozená biologická reakce všech mláďat, která naříkají, jako by na ně rodiče zapomněli a ponechali je napospas osudu. My dospělí takové chování zlehčujeme, ale malé dítě takovou situaci vnímá s velmi konkrétním a opravdovým strachem.“

Tento pocit brání v usnutí i těm nejvíce unaveným dětem. Chce se jim sice spát, ale nedokážou zavřít oči.
Psychologové to nazývají úzkostí z odloučení. Tato úzkost se dítěte zmocní pokaždé, když musí opustit to, co má rádo (maminku, tatínka, sourozence, hry), a vstoupit do neznámého světa noci a spánku. Poprvé se může projevit v šesti měsících, když si dítě začíná uvědomovat, že rodiče jsou samostatné bytosti a že odloučení od nich může být nebezpečné.

Právě z toho pramení večerní pláč a tvrdohlavá snaha zůstat vzhůru. Dokud to jde, chce dítě udržet situaci pod kontrolou.
Úzkost z odloučení představuje u dětí normální fázi jejich vývoje, na tom se všichni psychologové shodují. Objevuje se v šesti měsících a dosahuje maxima několik měsíců po dosažení jednoho roku věku.
Úzkost mohou prohloubit události, které změní život dítěte – vstup do jeslí nebo do školky, maminčin návrat do práce, narození sourozence, úmrtí v rodině, rozvod rodičů nebo jen to, když se dítě jednou ztratí v supermarketu.

Proč je důležité vytvořit si uspávací rituál

Profesorka psychologie na filadelfské Univerzitě sv. Josefa Jodi A. Mindell doporučuje začít s uspávacím rituálem co možná nejdříve: „Když se unaví velmi malé dítě, dokáže usnout kdekoli, ale to se postupem času změní. Pokud mu v období mezi třetím a šestým měsícem vytvoříme uspávací rituál, bude ho mít v době, kdy ho začne nejvíc potřebovat, už dobře zažitý.“
Nezáleží tolik na jednotlivých prvcích rituálu, jako na jeho opakování a pravidelnosti. Děti ho mohou začít striktně vyžadovat. Jestliže ho pak vynecháte, mohou znervóznět natolik, že bez něj vůbec nedokážou usnout. Vyhraďme si na něj dostatečně dlouhý čas. Jestliže si například přejeme, aby dítě usnulo večer v půl osmé, začněme už v 7 hodin, klidně a beze spěchu. Berme to tak, že onu půlhodinu chceme beze zbytku strávit, vychutnat a užít si ji právě s naším dítětem.Ponenáhlu, dokonce přímo s blaženým klidem začněme zpomalovat všechny činnosti.
Nenechme se zviklat nejčastější výmluvou: „Stejně se mu ještě nechce spát.“
Dítě musíme tak jako tak přesvědčit my. Ale uspět můžeme jedině, když budeme sami pevně přesvědčeni, že pravidelný rytmus prospívá jeho i našemu tělesnému a duševnímu zdraví. Jestliže svá slova míníme vážně, dítě to pozná.
Když budeme uspávacímu rituálu pravidelně každý večer věnovat půlhodinu bezvýhradné pozornosti, zjistíme, že se dítě odchodu do postele brání čím dál méně.
Naopak bude netrpělivě očekávat, kdy tato chvíle, která náleží jen jemu, konečně přijde.

Uspávací rituál, nebo aspoň jeho závěrečná část, se musí odehrávat v dětském pokoji.
„Jestliže se nejzajímavější činnosti budou odehrávat v jiných místnostech, z nichž dítě musí odejít, aby se mohlo uložit k spánku, začne vnímat svůj pokoj jako klec, místo, kde je uvězněno, zatímco se jinde odehrává něco zábavného,“ poznamenává opět Jodi A. Mindell. „Ale pokud se dětský pokoj stane dějištěm těch nejpříjemnějších okamžiků, dítě si ho bude spojovat se šťastnými vzpomínkami a bude v něm usínat bez potíží.“

  • Cílem, jehož se snažíme dosáhnout, je vytvořit z odchodu do postele příjemnou chvíli, na niž se těší rodiče i děti, příležitost k prožití síly vzájemného pouta. K odpočinku se chystá celá rodina, protože v dětské fantazii se k spánku chystá celý svět – svítí jen tlumená světla, tiše zní příjemná hudba, věci jsou ukládány na svá místa, konečně umlkne televize.
  • „Je nutné zklidnit také hry. Všechny činnosti je potřeba před uložením ke spánku ponenáhlu zvolňovat, aby se na odpočinek připravil i nervový systém dítěte,“ píše psycholog Charles A. Schaefer, ředitel Hackensackova centra pro lepší spánek v New Jersey (USA). „Pošťuchování, běhání nebo lechtání nejsou nejlepší přípravou na usnutí.“
  • Aby se dítě nerozplakalo, je důležité uložit ho do postýlky a odejít z pokoje, ještě než úplně usne. Na chvíli u něj zůstaňme, pošeptejme mu několik slov, která mu dodají pocit bezpečí. Tím předejdeme nepříjemnému překvapení, které by ho čekalo, kdyby usnulo v maminčině náručí a znenadání se probudilo v úplně jiném prostředí.
    Každého z nás by zneklidnilo, kdyby se uprostřed noci probudil někde jinde, než usínal. Tím spíše to platí pro dítě, které od prvních dnů života trápí strach z opuštění.
  • Někdy se můžeme k postýlce vrátit a ještě jednou se trochu pomazlit, aniž by to dítě vyžadovalo – záhy po uložení ke spánku. Tím mu dodáme jistotu, že nikam nezmizíme, ani když bude spát.Co dělat, když dítě v noci vstává

    Mariin příběh

    „Každý večer to bylo stejné. Luďka, kterému tehdy bylo pět let, jsme obřadně uložili k spánku, pomazlili se s ním a rozsadili kolem něj do postýlky oblíbené hračky. Po tomto dlouhém a složitém rituálu jsme s manželem vyčerpaně dopadli na pohovku a s úlevou si oddechli. Mluvili jsme jen šeptem, abychom Luďka nevzbudili, a domnívali se, že všechno bude v pořádku.
    Jenomže za chvíli se Luděček zjevil ve dveřích. Noc co noc. Měl zoufalý výraz v očích, natahoval moldánky a v puse žužlal rukáv od pyžama. Prosebně se na nás díval a neřekl ani slovo.
    ,Co se stalo?‘ ptali jsme se. ,Mám žízeň,‘ šeptal, jako by právě přešel Saharu. Nebo si stěžoval: ,Mám hlad,‘ a rukou si držel žaludek, jako by mu ho hladem svíraly křeče. ,Nemůžu usnout,‘ prohlašoval s rukou na čele, jako by trpěl nesnesitelnou bolestí hlavy. Nebo s očima dokořán vyděšeně šeptal: ,U mě v pokoji něco je…‘

    Pokaždé uvedl jiný důvod, ale cíl zůstával stejný: ´Můžu tu s vámi spát na pohovce?‘ ,‘Půjdeš mě držet za ruku, než usnu?‘
    A naše každonoční souboje končily také stejně – nikdy se nám nepodařilo, abychom zůstali sami před půlnocí.
    Jednoho večera jsme se po poradě s přáteli rozhodli si s Luďkem o všem promluvit. Řekli jsme mu, že jsme unavení a potřebujeme si odpočinout. Poprosili jsme ho, aby po uložení do postýlky už nevstával. Jestli přesto vstane, bude si muset pomoci sám – nalije si vodu nebo si vezme něco k jídlu a vrátí se zpátky do postýlky.

    Téhož večera to na nás Luděček zkusil znovu. Chvilku poté, co jsme ho uložili k spánku, se objevil v obýváku s tím, že ho bolí hlava. Odpověděli jsme mu, ať se vrátí do postýlky, a dál si povídali mezi sebou, jako by se nic nedělo. Luděk se nejdřív rozkřičel, pak začal plakat, tahat tatínka za rukáv a nakonec si lehl na zem.
    Nijak jsme s ním nesmlouvali, jen jsme mu krátce vysvětlili, že ho máme rádi, ale že se má vrátit do postýlky, jak jsme se dohodli.

    Tatínek ho zvedl a odnesl do pokoje, dal mu pusu na dobrou noc a beze slova se vrátil do obýváku. Tatáž scéna se opakovala ještě několik dní. Luděk za námi chodil do obýváku, ale my jsme zachovali klid. Bez jediného slova, ale s velkým mazlením jsme ho pokaždé odnesli zpět do postýlky.
    Přibližně po týdnu přestal v noci vstávat a víckrát za námi do obýváku nepřišel.“

    Známý americký pediatr a ředitel Centra pro rodiče dětí trpících nespavostí uvádí: „Zkusme nad tím uvažovat. Dítě přece propukne v zoufalý pláč i tehdy, když mu odebereme krabičku zápalek nebo nůž. V takovém případě netrpíme žádným pocitem viny. My i dítě víme, že jsme to učinili pro jeho dobro. A jestliže jsme přesvědčeni, že všichni potřebujeme nerušený a pravidelný spánek, neměli bychom váhat a naopak bychom měli jednat stejně důsledně a jemně jako v případě zápalek. Výhody, jež z toho budou dítěti plynout pro jeho tělesný a citový rozvoj, zdaleka překonávají okamžik rozladění z odchodu na lůžko, které navíc vzápětí vyváží další pomazlení.“

    Jak dítěti dodat pocit bezpečí

    Ukládání k spánku patří k nejobtížnějším chvílím i pro větší děti. Je třeba, aby při něm opustily živý, pestrý, hlučný svět dne a vydaly se do temného a tichého tunelu nočního spánku.
    Pokud chceme uklidnit dítě, které nechce spát, měli bychom se především vyvarovat rozčilení, když ho ukládáme do postýlky nebo když se v noci vzbudí.
    Jestliže jsme rozmrzelí, dopálení nebo s námi začne lomcovat vztek, dítě to vycítí a začne se bát stokrát víc, protože nebude vědět, zda je naše nevrlost způsobena pouze únavou, nebo spíš skutečností, že ho odmítáme. Jakmile mu začneme něco vyčítat a nebudeme s ním mít trpělivost, můžeme se spolehnout, že hned tak neusne. Bude totiž cítit, že se ho „chceme zbavit“, a udělá všechno, aby tomu zabránilo.

    Pokud mu však projevíme porozumění hned, když protestuje při ukládání k spánku, pomůžeme mu usnout snadněji.

    Nemusí ještě jít spát, ale musí zůstat ve svém pokoji

    V některých případech, zejména když se jedná o větší dítě, můžeme večernímu dohadování předejít tím, že dítě sice musí zůstat ve svém pokoji, ale nemusí jít hned spát.
    My tak získáme své soukromí a dítě si ještě může chvíli užít to, co má nejraději, a zbavit se tak napětí, které se v něm za celý den nahromadilo. Může si poslouchat hudbu, přemýšlet o tom, co během dne prožilo, prohlížet si knížku nebo si číst, povídat si se sourozenci.
    Všechny děti nemají stejnou potřebu spánku. Jestliže si vyzkouší „ponocování“, poznají hranice svých sil, ráno se jim bude těžko vstávat, budou mít ve škole potíže se soustředěním a druhý den nepochybně usnou, jako kdyby je do vody hodil.

    Jedná se o ukázku z knihy Máte neklidné dítě?
    vydal Portál, 2005
  • Napsal/a: Nessia Laniado

    Toto taky stojí za přečtení!

    Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

    Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

    Čtu dál →

    Co pomáhá na dětský kašel?

    Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

    Čtu dál →

    Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

    Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

    Čtu dál →

    Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

    • Článek se hezky četl a rady jsou užitečné ,ale pro dítě to někdy nepomůže.Mají jinačí styl spaní,unavit rodiče a být co nejdýl vzhůru.Slunečný den.

    Co na to říkáte?

    Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

    Sdílet
    Sdílet
    TOPlist