Downův syndrom – První dny jsou nejtěžší

Rubrika: Péče o miminko

1098996_mother_and_sonVětšina rodičů, kteří se dozvědí, že jejich právě narozené dítě má Downův syndrom, zažije hrůzu a šok. Bez ohledu na to, do jaké míry se v následujících letech naučí situaci svého potomka zvládat, je pro většinu z nich počáteční fáze nesmírně obtížná.
Svou reakci popisují slovy typu „zdrcení“, „otřes“ a „zhroucení“. Někteří mají pocit, že přijdou o rozum, pro jiné tím končí svět. Téměř všichni prožívají zmatek a sklíčenost.

Nevhodná doba pro špatné zprávy
Downův syndrom lze jako jedno z mála onemocnění provázených mentální retardací diagnostikovat již krátce po narození. Rodiče dětí s jinými příčinami intelektuální nedostatečnosti jsou většinou ušetřeni obtížného období po porodu, jemuž se nevyhnou rodiče dětí s Downovým syndromem. Mají totiž příležitost poznat své dítě dřív, než si uvědomí, že se nevyvíjí tak, jak by mělo, což bývá obvykle v pozdějším kojeneckém nebo batolecím věku.
Období těsně po narození dítěte provází řada okolností, pro které je právě v této době obzvláště obtížné špatným zprávám čelit. Podívejme se na ně blíže.

Těhotenství
Když je žena těhotná, říkáme, že „očekává“ příchod potomka. Během těhotenství oba rodiče většinou očekávají narození normálního dítěte. Průzkumy svědčí o tom, že rodiče často mívají o dítěti, které se má narodit, nereálně idealizované představy. Když se na konci devátého měsíce těhotenství dítě narodí, budete potřebovat určitý čas, než si na novou situaci zvyknete.

Porod
Porodem rozumíme extrémně fyzicky i emocionálně těžkou fázi přivedení dítěte na svět. Kombinace bolesti, nedostatku spánku a nervového vypětí vás hodně vyčerpá a budete pravděpodobně potřebovat několik dní na zotavenou. Po určitou dobu budete zřejmě v horší kondici a bude pro vás značně nesnadné přijmout zprávu, že vaše dítě je jiné.

Zotavení po porodu
Porod býval donedávna vnímán jako určitá podoba trestu. Dokonce i v současné době bývají ženy někdy izolovány v nemocničních pokojích, odloučeny od rodin, přátel a bez možnosti rozptýlení. V takových podmínkách je velmi obtížné vidět budoucnost růžově a vypořádat se s překážkami. S ženami, které rodí v porodnicích, se v mnoha ohledech jedná, jako by byly nemocné. Podrobují se vyšetřením, berou léky, jídlo dostávají do pokoje a návštěvy mívají často omezené. To všechno proto, aby se matka zotavila; nikoho v takovém případě nemůže překvapit, že se takto „opečovávaná“ žena začne cítit nemocná a bezradná.

Šestinedělí
Aby byla situace ještě horší, dochází v ženském těle po porodu dítěte k náhlé změně hormonálního prostředí. Vysoké hladiny určitých hormonů, které se v těhotenství vyplavovaly, náhle klesnou, což způsobí změnu nálady. Poporodní deprese pravděpodobně může do určité míry postihnout každou ženu. Vyrovnat se v této době se zklamáním je proto ještě obtížnější.

Své dítě ještě neznáte
Pravděpodobně nejtěžším faktorem pro rodiče, kteří zjistí, že jejich právě narozené dítě má Downův syndrom, je skutečnost, že doposud své dítě neznají. Jedna maminka nám řekla:
„Když se narodila, byla jako cizinec. Jediné, co jsem o ní věděla, bylo, že má Downův syndrom, a to bylo také všechno, na co jsem byla schopná myslet. Teď, když je starší, vnímám ji jinak. Je to moje dcera, Jane, se svými jedinečnými vlastnostmi. Jen některé z nich souvisí s Downovým syndromem.“

Jedná se o ukázku z knihy Downův syndrom (autor: Selikowitz)
vydal PORTÁL, 2005

Napsal/a: Selikowitz

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Anonymní

    Ahoj, nedávno se našim známýcm narodila holčička s Downovým syndromem. Protože máme dvě malé zdravé děti děti, byloto pro nás také citlivé. Ten první okamžik člověk je hodně zasažen. Snažíte se s tím vypořádat.
    Musím ale říct, že rodiče se s tím, vypořádali skvěle. Žádné takové dát dítě do ústavu. Malou berou odmala všude sebou a moc se jí věnují. Není to nemoc, nedá se vyléčit, ten malý človíček je prostě trochu jiný, na to si musí okolí zvyknout. Přeji jim moc moc spokojenosti a trpělivosti.

  • kristýna

    Když moje mamka v roce 1988 čekala mojí sestru, nebyly v té době žádné podrobné ultrazvuky, ani žádné odběry plodové vody, a tak podobně, a když měla mamka problémy v těhotenství, lékařka jí nic nenašla a nechala to být. Když mamka v srupnu porodila holčičku, lékaři jí suše oznámili, že má Downův syndrom a že jestli si jí chce nechat, nebo jestli jí dá do ústavu. Když tohle mmaka slyšela, tak jim řekla, že do žádného ústavu nepůjde, že je to její dcera, ať je jaká je a že jí bude mít stejně ráda, jako má mě a mého bratra (mě bylo 7, bráchovi 3). Pak už mamka lítala pořád po doktorech, sháněla veškeré informace o takovýchto dětech, každý den s ní cvičila (i když to bylo dost bolestivý a náročný), ale stálo to za to, protože sestře bude nyní 17, je samostatná, chytrá, dokáže si uklidit pokojíček, pomoct mamce s nádobím, no prostě, to co dokážou zdravé děti. A i když jsem s ní strávila později více času já, protože mamka jako samoživitelka musela dělat na směny, jsem ráda že mám 2 zdravé děti, protože nevím, co bych dělala, kdyby to potkalo mě, neboť vím, jak je to náročné se o někoho takového starat, a nedopustit, aby skončilo v ústavě, protože kdo se o ně nestará, tak ty děti končí potom tak, že jen sedí a koukají a neumí se ani obléci. A taky mamce pomohl dost ústav v Ustí nad Labem – Všebořicích, kam ted sestra chodí, protože se jim tam dost věnují a ona je tam velice spokojená, i dkyž se ráda vrací domů. Chtěla bych jim touto cestou poděkovat.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist