Za co a jak chválit (případně trestat) dítě II.

Rubrika: Výchovné tipy

933631_duda_and_camilaZa co a jak chválit (případně trestat) děti bylo další téma, ke kterému jste mohli prostřednictvím našeho TAM-TAMu klást své otázky. Ty jsme pak opět předali do Občanské inspirace. A nyní vám je předkládáme již včetně vypracovaných odpovědí.
Vzhledem k tomu, že se tentokrát sešlo opravdu velké množství dotazů, rozdělili jsme je do čtyř článků, které budeme postupně zveřejňovat, zde je druhý z nich…

Podobné otázky různý uživatelů
KARAMELA: Lze chválením odstranit dětskou agresivitu ? Takové to plácání ručkou,svíjení se na zemi,hysterický řev…atd… Jak ?

SONČA: Moje 21 měsíční dítě se začíná vztekat z pro mě naprosto malicherných důvodů, jakože nechce, aby ho krmil tatínek nebo nechce zrovna tohle jídlo a někdy vůbec netuším, proč se vzteká. Pak se ho snažím uklidnit v náručí a když to nepomáhá, tak ho posílám na chvíli za dveře, kde se tak do dvou minut uklidní. Je to adekvátní nebo bych to měla řešit jinak?
Prochází každé dítě obdobím vzdoru? Můžete popsat, jak se s tímto obdobím co nejlépe vypořádat?
Jak správně reagovat na dítě v afektu, například pokud sebou hází o zem? Pokud vše selhává, je možné jej polít vodou, aby se uklidnil, nebo je to vždy neakceptovatelné?

JARMUSCHKA: Když se dítě vzteká, doporučuje se jej pevně obejmout – fyzicky mu „ukázat hranice“. Do jakého asi věku je toto uplatnitelné?

To co popisujete – různě se vzteká, nebo se dokonce svalí na zem, křičí, kope nohama, máchá rukama a svíjí se – je tzv. záchvat vzteku, který není ve věku mezi dvěma a čtyřmi lety u dětí nijak výjimečný. Ve skutečnosti prodělá takový záchvat v období vzdoru přinejmenším jednou každé dítě. Ačkoliv takové chování může rodiče vyděsit, není nebezpečné a povětšinou ani nesignalizuje závažnou poruchu. Nejde také o výchovnou chybu rodičů. Je to důsledek toho, že některé části mozku, zodpovědné za kontrolu nálad, ještě nejsou dostatečně zralé. Jde o výsledek frustrace a zlosti, kdy malé dítě chce okamžitě dosáhnout výsledků, a jestliže se mu nedaří nebo se mu nedostává toho, co chce, vede to k frustraci, kterou však neumí dobře ovládnout a vyjádřit. Pokud vaše dítě dosáhne takového stupně rozčilení, zkuste mu věnovat víc pozornosti – často jde o způsob jak upoutat pozornost. Za všech okolností zachovejte klid, nepřiměřená reakce rodiče situaci jen zhorší. Můžete dítě zkusit sevřít v náručí, to mnohým dětem pomáhá v uklidnění, poskytne mu to ochranu a ujištění. To funguje zejména v období batolecím, resp. předškolním. Pokud to nezabírá nebo je dítě příliš rozčilené, že nesnese ani dotyk, počkejte, až záchvat odezní. Netrestejte ho za jeho přirozenou emocionální reakci. Dítě teprve zkouší limity a nerozumí přesně tomu, co vlastně dělá. Později, až se uklidní a bude k tomu příležitost, můžete s dítětem promluvit o tom, co jej rozladilo. Jestliže k záchvatu dojde na veřejnosti a je vám to nepříjemné, odveďte dítě rychle pryč, aniž byste na jeho chování reagovali.

Vzhledem k tomu, že obdobím vzdoru si projde prakticky každé dítě, je dobré různou náladovost dítěte v tomto období předvídat a dávat mu rovnou varianty na výběr – „Chceš čaj nebo kakao?“ čímž se lze řadě dramatických scén, jako jsou ty výše popsané, úspěšně vyhnout. Netrestejte, ale povzbuzujte samostatné rozhodování dítěte, jak jen to situace umožňuje.

Jméno uživatele: SONČA

Jaký je Váš názor na pořad Chůva v akci? Jsou uvedené výchovné metody skutečně použitelné (připadá mi, že skutečně fungují, pokud se dodržují) a jsou slučitelné s dalším rozvíjením osobnosti dítěte nebo se jedná o populistický pořad?
Pořad Chůva v akci je tak trochu od obojího. V první řadě je potřeba si uvědomit, že je to pořad v televizi, který musí být divácky atraktivní. Ačkoliv jsou tedy záběry autentické, jsou také stříhány s určitým záměrem, tedy prezentovat ty nejhorší okamžiky v první fázi pořadu a zlepšení posléze. To vykresluje zúčastněné nutně v horším světle, než jak by se jevili, kdybychom s nimi skutečně strávili celý čas, a také to dramatizuje rychlost úspěchu chůvy. Nicméně použité metody samotné jsou uplatnitelné. Obvykle stojí na vytvoření určitého řádu a jeho dodržování, což dává dětem hranice, které potřebují. Chůva se také intenzivně věnuje výchově rodičů a nabízí unikátní pohled zvenčí a zároveň zevnitř. Problém je, že se nedozvíme, kolik rodin skutečně vytrvá a bude navržený řád zachovávat s odstupem třeba roku a kolik se vrátí zpět do původního stavu.

Od kdy dítě začíná chápat, že něco udělalo špatně, a proto je potrestané? Jakými výchovnými prostředky začínat třeba u ročních dětí, které ještě domluvy a vysvětlování, proč ne, nechápou?
Otázka je, jestli dítě dělá něco „špatně“. Dítě se obvykle chová přirozeně a autenticky a imituje příklady ze svého bezprostředního okolí – rodiče, sourozence, vrstevníky apod. Výchova by se neměla zaměřovat na to, „potrestat“ dítě za to, že něco udělalo špatně, ale ukázat mu, kde jsou hranice jeho bezpečného prostoru. Soustřeďte se na systematické osvojení menšího množství jasně daných pravidel. V případě, že dítě bezprostředně ohrožuje svoji bezpečnost a je příliš malé, aby dobře porozumělo domluvě, můžete jej spíše symbolicky lupnout po zadku. I tak byste však měla tento trest doprovodit vysvětlením, proč jej trestáte a to i přesto, že se vám zdá, že z toho nemá rozum. Skutečné zvnitřňování nějakých pravidel a norem nastane až ve věku pěti let. Do té doby si děti podrží pravidla v hlavě jen krátkou dobu, a proto je potřeba předjímat, opakovat a citlivě vést.

Jak reagovat na dítě, které se vrhne do silnice, i když mu vždy vysvětluji, že přecházet může jen se mnou? Mně v tu chvíli přijde skutečně nejúčinnější mu naplácat.
V první řadě je třeba si říct, že dítě se vrhne do silnice, protože je třeba zamyšlené, něco ho zaujme, zapomnělo, že se do silnice vrhat nemá. Berte v potaz, že v raném věku si děti nejrůznější rodičovské příkazy a zákazy tak dobře nepamatují, nebo je nedovedou tak snadno zobecnit na podobné situace. Úmyslem dítěte není rodiče stresovat a děsit, pouze nedoceňuje plně důsledky svého chování. Vy jej samozřejmě chcete ochránit a zajistit jeho bezpečí. Proto je někdy – zvláště u mladších dětí, které obtížně chápou situaci – možné sáhnout i po spíše symbolickém lupnutí po zadku. Nemělo by však jít o uvolnění rodičovské frustrace a leknutí, dítě není boxovací pytel. Zkuste se nejprve zhluboka nadechnout a v duchu počítat do šedesáti a pak zvážit jestli a jaký trest je adekvátní za to, že dítě vlastně neví, co riskuje a přirozeně si nepamatuje, že jste mu říkali, že nemá vbíhat do silnice.

Jaké výchovné metody se používají v mateřských školkách? Často mi přijde, že děti ve školce se chovají ukázněněji než doma.
Děti se ve školce chovají jinak než doma, protože školka je jiné prostředí než domov. V první řadě jsou v pro ně cizím, neznámém prostředí. I dospělý člověk se chová jinak doma a jinak v práci, není důvod, proč by to u dítěte mělo být jinak. Jsou také obklopeny řadou svých vrstevníků, doma nevídaný jev, a děti si pozoruhodně rychle mezi sebou vybudují strukturu vztahů a postavení, která se obvykle liší od pozice doma. Na konkrétní výchovný styl té které školky je však nejlepší zeptat se přímo na místě. Žádný univerzální recept však neexistuje, jde spíš o léta zkušeností s řadou dětí, tedy něco, co rodiče jednoho či dvou dítek sotva mohou kdy nasbírat.

V mnoha nakladatelstvích vychází spousta knih o výchově dětí. Můžete z vlastní zkušenosti některou doporučit?
Každá kniha má poněkud jiné zaměření a každá také bude vyhovovat jinému druhu čtenáře. Nicméně velmi čtivá a zároveň podnětná se mi jeví například knížka Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly od významného amerického psychologa Sala Severeho, kterou vydal Portál v roce 2000.

Souvisí nezvládnutá výchova v rodině s rostoucí agresivitou dětí? Jak se s tím dokážou vypořádat pedagogičtí pracovníci? Prochází nějakým speciálním školením právě co se agresivity dětí týče?
Nejsem zcela přesvědčen o tom, že agresivita dětí skutečně roste. Spíše se zdá, že je víc vidět, věnuje se jí více pozornosti a více se o ní otevřeně hovoří. Agresivita dětí nicméně má obvykle (ale ne vždy) kořeny v rodičovské výchově. Částečně je však agresivita i záležitostí dědičnou a nelze opomenout ani vliv vrstevníků dítěte, jeho dalších vychovatelů a některých výdobytků naší civilizace včetně násilí v televizi. Nelze tudíž jednoduše označit jen jeden zdroj. Pedagogičtí pracovníci (výchovní poradci a podobně) jsou samozřejmě školeni k rozpoznání šikany i k tomu, jak se s ní vypořádat, ale velká část takových školení vyplývá z iniciativy školy a školení také není zárukou skutečných výsledků v reálné situaci. Přesto máte-li pochybnosti při umísťování dítěte do školy, žádejte informace o tom, jak je na to daná škola připravena, jestli už nějaký takový případ řešili a jak to dopadlo, zda mají na škole výchovného poradce či školního psychologa.

Do jaké doby po nějakém činu malého dítěte pochvala případně trest, aby ještě chápalo souvislost?
Stručně se dá říct, že čím mladší dítě, tím kratší i čas. Ideální je tedy chválit či trestat (je-li to třeba) bezprostředně po události, řádově minuty poté. Ani tak nemůžete ale čekat, že si dítě uvědomí souvislost mezi událostí a pochvalou (či trestem) okamžitě poprvé. Vyžaduje to několik, někdy i mnoho opakování. Vždy doprovoďte chválu či trest jasným a konkrétním vysvětlením čeho se týká, přizpůsobeným jazyku dítěte.

Do jakého věku je dítě „tvárné“ a lze mu ještě stanovovat hranice, abychom předešli problémům v pubertě jako drogová závislost, útěky apod.?
Hranice je potřeba průběžně upravovat vzhledem k věku. Celý problém se závislostmi a útěky tkví v důvěře a vztahu k rodičům. Pokud stanovujete hranice jen tam, kde jsou nutné, dítě ví, že jej neomezujete pro nic za nic. Pokud v něm nevyvoláváte strach zbytečnými tresty, spíše se na vás obrátí v situacích, kde by zúzkostnělé dítě uteklo z domova. Pokud budujete jeho sebedůvěru a svébytnou osobnost pochvalou a oceněním, spíše odolá lákadlům drog. Nic z toho sice není absolutní a kromě rodičů mají na dítě nemalý vliv i jeho vrstevníci a jiné autority. Člověk je do určité míry tvárný velmi dlouho, ale vztah k rodičům se na druhou stranu buduje již od nejranějšího věku.

Jak reagovat na dítě, které vědomě mluví sprostě? Někde jsem viděla, jak maminka myje poté dítěti ústa mýdlem. Je to přijatelná metoda, nebo se jedná spíš už o fyzický trest?
Ignorovat a nereagovat. Naopak reagovat na slušné chování a podporovat jej, věnovat pozornost, když se vulgárně nevyjadřuje. Když budete sprostému dítěti věnovat pozornost, docílíte přesně toho, oč usiluje – tedy získání pozornosti. Mytí úst mýdlem mi připadá jako metoda hodná španělské inkvizice a nikoliv moderního rodiče. Dospělí lidé ostatně také mnohdy pronesou něco sprostého a na mytí úst mýdlem by se také příliš netvářili.

Za pomoc při odpovídání na otázky děkujeme našemu spolupracovníku Aleku Lačevovi.

Více informací o občanském sdružení Občanská inspirace získáte na www.obcanskainspirace.cz<

Napsal/a: Inspirace

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist