Každý má právo na lásku.
Ne všechny děti mají nějaký zvláštní talent. Většina dětí jsou průměrné s průměrnými schopnostmi. A všechny si zaslouží bezpodmínečnou lásku a pozornost svých rodičů.
Své dítě musíme milovat za to, že JE, nikoli za to, JAKÉ je. Žádné dítě by nemělo být nuceno si získávat lásku svými výsledky. Zaslouží si být milováno stejnou měrou, ať už se jedná o průměrné (či podprůměrné) dítko nebo o dítě výjimečné.
Nedávejte dětem nálepky!
Nikdy nedávejte dětem nálepky. I dobrá nálepka může uškodit, pokud mu budete stále říkat, že je nejlepší a nejchytřejší, bude se zoufale bát udělat nějakou chybu, aby vás nezklamalo. A ještě hůře – může se bát, že pak přijde o vaši lásku. Je těžké se cítit dobře, když vám říkají, že vaše schopnosti jsou důležitější než to, kdo skutečně jste.
Negativní nálepky jsou obzvláště škodlivé, mají ve zvyku stát se „naplněným proroctvím“. Je těžké něco dokázat, když všichni předpokládají, že zklamete, je těžké něco dokončit, když vám všichni říkají, že jste nedůslední. Je těžké vystát sami sebe, když vám říkají, že jste špatní.
Snažte se nesrovnávat.
Ne všechny děti mohou být chytré. Jakmile začnou chodit do školky, zjistí, že jiné děti jsou schopné udělat něco lépe nebo rychleji. Nemá smysl bránit této konfrontaci, ale můžete se snažit, aby toto zjištění nepodrývalo sebevědomí vašeho dítěte. Čím více dítě cítí, že je milováno pro to, kým je a nikoli pro své úspěchy, tím jistější si bude samo sebou.
Rodiče jsou zodpovědní za sebehodnocení dítěte.
Dítě potřebuje být opětovně ujišťováno o vaší lásce. Pokud rodiče tuto potřebu ignorují, bude se snažit získat jejich pozornost jiným způsobem (například zlobením), ale bude si také myslet, že si jejich lásku nezaslouží. Jeho zlobení může vést tomu, že mu budou rodiče nadávat, což vede jen k dalšímu negativnímu sebehodnocení. Nezapomeňte – vaše dítě vás bezmezně miluje a bezmezně vám věří. Proto buďte opatrní na to, co mu říkáte! Když například zlobí, neříkejte mu: „Ty jsi zlobivý, zlý kluk!“ , ale „ Zrovna teď se mi nelíbí, jak zlobivě a zle se chováš!“ Cítíte ten rozdíl? Nikdy neříkejte: „Jsi zlobivý, nemám tě rád(a)!“ Bezpodmínečná láska rodičů hraje ve vývoji dítěte zásadní roli, protože ovlivňuje nejen to, jak se dítě chová k ostatním lidem, ale také hodnocení sebe sama, tudíž jeho sebeúctu.
Budování sebeúcty a sebeuvědomování.
Šestiměsíční miminko se má rádo, proto předpokládá, že ho mají rádi i všichni ostatní. Neodděluje své pocity od vašich. V osmém měsíci si dítě začíná uvědomovat, že není se svojí matkou jedna a tatáž bytost, nýbrž že je nezávislá osoba a z toho pramení jeho nový strach z toho, že se také od své matky může oddělit. Potřebuje být více než kdy předtím ujišťováno o vaší lásce a o tom, že ho neopustíte. To se projevuje jeho rostoucí závislostí na vás, neustále se chce chovat a je mrzuté více než kdy před tím, když od něj odcházíte. Ve skutečnosti, se váš miláček učí nezávislosti. Jakmile pochopí, že když od něj odejdete, tak se také vrátíte, uklidní se a proces jeho osamostatňování může začít. S postupujícím časem se jeho nezávislost na vás zvětšuje a zhruba v roce a půl sice není rádo, že odcházíte, ale je už úplně klidné, protože si je jisté vaším návratem.
Dítě, které se má rádo a je si jisté vaší láskou, nepotřebuje být o tom neustále utvrzováno svým okolím. Ví, že tomu tak je, a tak se nesnaží neustále někomu zalíbit nebo naopak nesnaží se zlobit, aby přitáhlo něčí pozornost. Pokud se má rádo, dokáže také lásku štědře rozdávat. To ho činí oblíbeným a milovaným, ať už v kruhu rodinném či vrstevníků. To vede k jeho pozitivnímu sebehodnocení a opět vzrůstá jeho sebeúcta. Dítě, které se dožaduje vaší pozornosti a lásky, ovšem nedostává se mu jí, začne přitahovat pozornost zlobením. Pochopitelně, že by raději mělo vaši laskavou pozornost, ale pokud to nejde, tak bere i plácnutí.
Záchvaty vzteku a naplácání.
Základní věcí k zapamatování je fakt, že malé dítě něco strašně moc potřebuje. Jeho záchvaty vzteku mu nepůsobí radost, když leží na zemi, kope a křičí, je zoufalé a nešťastné. Slyší vás, že na něj křičíte, ale to, co potřebuje, je pro něj tak důležité, že nedokáže přestat. V takové situaci znamená plácnutí jenom další bolest. Nejedná se mu pouze o tu kterou konkrétní věc, kvůli které se vzteká, chce být opět ujištěno o vaší lásce. Potřebuje nabýt jistoty, že je stále středem vašeho světa. Chce vaši pozornost a když mu naplácáte, tak mu určitou pozornost věnujete. Přinutilo vás reakci. Jeho taktika funguje. Až bude příště potřebovat nějakou dobrotu nebo vaši pozornost, ví, co má udělat.
Nejlepší způsob, jak se vypořádat s požadavky řvoucího dítěte, je ignorovat je. Zachovat klidný obličej i postoj a jít beze slova pryč. Anebo zvedněte jemně dítě, dejte ho na nějaké bezpečné místo ven z pokoje a zavřete dveře. Neříkejte a nedělejte nic, co by mu mohlo naznačit, že by vás to, co dělá a jak se právě chová, jakkoli zajímalo nebo rozčilovalo. Velmi brzy se naučí, že nejjistější způsob, jak přijít o vaši pozornost, je právě toto chování. Jakmile se dítě uklidní a vy se po přestáté bouři spolu pomazlíte, už se k tomu nevracejte. Shovívavě zapomeňte a dítě také brzy zapomene se takto chovat.
A pokud se vám přeci jenom nebude dařit zvládat záchvaty vzteku vašeho dítka, nezoufejte a připomínejte si, že to není pouze na nervi lezoucí snaha získat vaši pozornost či lízátko v obchodě, ale že je to také znamení toho, že se vaše dítě zdravě vyvíjí a roste.
Přeji nám všem zdravá, sebevědomá a hodná dítka!!