V dětském věku může být období vzdoru vážným problémem. Jak se s ním vyrovnat nastiňuje následující ukázka.
Paní Marie vypráví: „Kamarádka mě vždycky varovala před dětským věkem vzdoru. Já jsem si to u našeho Filípka nedovedla vůbec představit!“ Zamyslí se: „A najednou, bylo to někdy kolem jeho druhých narozenin, doslova ze dne na den začal: ‚Ne!‘ a ‚Nechci!‘ Křičí a je tvrdohlavý jako beran…“
„To náš Tomáš, ten nám ukázal, co je to věk vzdoru!“ vstupuje do hovoru pan Radim. „Dneska jsou mu tři roky. Co ten se navyvádí, když se něco nedaří tak, jak by chtěl. Buď hází něco do kouta, nebo něco ničí. Nedá se uklidnit.“Vypráví paní Marta: „Až někdy do jejích druhých narozenin jsem mohla svoji Magdalénu krásně mýt. I vlásky si nechala umýt. Ale teď se vzpírá, ani umýt se nenechá, nic jí není po chuti, ničím se jí nezavděčíte!“ Povzdychne si: „A když jí zasáhnu do hry, to je křiku!“
„Odjezd autem, to je pro nás utrpení!“ naříká pan Zdeněk. „Než tu naši Karolínu dostanu do auta, tak je hodina pryč!“
Paní Eva přidává svůj příběh: „To náš Petřík, ten je úplně jiný. Na toho si člověk jen tak nepřijde! Nasadí neproniknutelný výraz a tu kamennou tvář nic nerozháže. Můžete říkat, co chcete, je to, jako byste hrách na stěnu házel. Někdy sebou praští o zem a leží, ani se nehne…“ Pohlédne na mne: „Bývám z toho úplně zoufalá, ale Petřík taky!“
Ze skupiny rodičů se ozve otázka jiné maminky: „Co se s tím dá vlastně dělat? Někdo říká, že takovému dítěti patří pár facek, jiný zase, že ho máme ignorovat a zůstat v klidu.“
Kdo by neznal ty dramatické výstupy, jaké dokážou svým rodičům připravit děti mezi dvěma a pěti lety věku. Bezradní rodiče propadají zoufalství, nevědí, jak se zachovat. Utěšují dítě, a ono křičí tím víc. Opatrně se k běsnícímu dítěti blíží, aby je utišili, a ono kolem sebe tluče a kope, utíká nebo se schovává. Je však i jiná forma vzdoru: tichý odpor, němý protest.
Období vzdoru, které nastupuje kolem osmnáctého měsíce života dítěte a může se protáhnout až do pátého roku, je důležitá etapa života. Dítě se odpoutává od kojence a začíná si uvědomovat své kompetence – a s nimi také svou samostatnost a svébytnost.
Rodiče si přejí samostatné, sebevědomé děti, nechtějí žádné poslušné drobečky, které znají na všechno jen očekávané „Ano“.
Akceptovat osobitost dítěte znamená také přijímat jeho druhou stránku: jeho svéhlavost, potřebu sebevymezení, prosazení své vůle, nedostatek tolerance vůči frustraci a dosud nevytvořenou schopnost snášet delší dobu psychické napětí.
Fáze vzdoru je nesmírně důležitá pro další emocionální vývoj dítěte. U každého dítěte může vypadat docela jinak. Je to zároveň významná fáze vývoje sebevědomí dítě. Takový vývoj není přímý, nýbrž vede po křivolaké cestě, plné zklamání, poznání, že mnohé ještě neumí a nesvede. Na této cestě číhají na dítě každý den nová nebezpečí, která je třeba překonat.
Dítě sice cítí, že už mnoho zmůže, ale tím víc jako by bylo toho, co ještě nedovede. Roste v něm svár mezi možností a nemožností a toto vnitřní napětí je někdy nesnesitelné. Dítě křičí, ztrácí kontakt s okolím, je dočista bez sebe. Náhle se úplně uklidní a tváří se jakoby nic.
Rodiče tomu často nerozumí: před chvílí monstrum, s kterým si nevěděli rady, a najednou je to zase klidný, hodný, přítulný chlapeček nebo holčička.
Když dítě prožívá období vzdoru, sídlí v něm dvě bytosti. Jedno dítě je to, které nechce zůstávat u dosažených cílů a chce dál do světa. Druhé dítě v něm potřebuje jistotu a bezpečí, pevný vztah, aby to první mohlo poznávat a dobývat svět.
Jedná se o ukázku z knihy Výchova dětí krok za krokem
vydal Portál, 2007
vydal Portál, 2007
Napsal/a: Jan-Uwe Rogge
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (31 vyjádření)
Máme dcerku Adélu, které je 16 měsíců. Asi před týdnem jsme přišly z procházky a jakmile jsem zavřela dveře od bytu lehla si na zem a začala neskutečně ječet, nedalo se ji přebalit … kopala a vzteky byla bez sebe. Celá fialová, znáte to. Když se tak stalo poprvé výstup jsem ignorovala a sama se uklidnila. Podruhé jsme ji s manželem utěšovali a bylo to ještě horší. Trvá to asi týden pokaždé když se vrátíme z venku. Včera jsem ji pokropila obličej studenou vodou v tu ránu se uklidnila, a ještě se jí to líbilo. Chvíli jsem ji pak chovala a bylo po záchvatu. Vím, že každé ditě je jiné a některé může voda rozzuřit ještě víc …
Uvidíme jakou náladu bude mít příště : )) Maminky přeji pevné nervy a velkou dávku trpělivosti. Jsou to přece děti, které zkouší jak dalece mohou ovlivňovat okolí.
Mám 3.5roku starého kluka,a myslím,že mám velké zkušenosti s obdobím vzdoru a vzteku, , neposlouchá na dané příkazy ,na vše odmlouvá a stejně si udělá tak jak on uzná za vhodné.Řešila jsem to po dobrém ale i pár ranami na zadek,a stejně nic platné.Už mě to unavuje vše mu říkat nejmíň 100x a pomalu ho prosit,aby mě poslechl.prosím o radu co s tím díky A.S
Anonymní ze 17.9: Doufám, že nemáte děti…Je něco, co se Vám na tomto světě líbí?
Já myslím, že to není o tom, že dítě bude poslouchat, pokud ho budeme bít (tím neříkám, že malý pleskanec nikdy nedostal, jo dostal, ale jen výjimečně). Když děcka budeme mlátit každý den za každou blbost, tak docílíme jen toho, že mu pak bude jedno, že doma dostane a bude si dělat co chce nebo toho, že bude všechny poslouchat a nikdy si neřekne o to, co by si přálo a bude uzavřené a vystresované.
Když si k dětem najdeme cestičku, budeme s nimi hodně komunikovat a snažit se problémy řešit a taky jim dáme prostor k vyjádření, dá na nás v budoucnu víc a bude s ním lepší domluva a tím pádem ho budeme moct lépe nasměrovat k tomu, aby se třeba učilo nebo mu budeme moct lépe vysvětlit, že některé věci jsou špatné a když už třeba neposlechne, alespoň bude o tom uvažovat a nakonec dojde k závěru, že máma má pravdu, nejde o to jestli si to uvědomí v 17 nebo až ve 25, ani nám přece nejde o to, abychom měli děti na slovo poslušné, ale aby z nich vyrostli lidé, kteří budou vést řádný život a budou schopni se o sebe postarat.
No jo. My je budeme mlátit denně 10x (minimálně) a oni se tak naučí úctě a lásce…… Nemám pravdu? A až to nebude stačit, vezmeme pásek, nebo něco tvrdšího?
Já to zkoušela – nefunguje to.
Trest je správným trestem tehdy, když je nutné použít ho „ojediněle“!!! Pokud musíte trest použít xkrát denně, míjí se účinkem.
jo,a krom toho záchvatu vzteku jeste kouše a bije(kdyz se naštve).to abys vědel,co tě tak čeká.
jarmuschko ted mi tak napadlo že to nejspíš bude tím že už je druhá a má to od koho odkoukat.první byla jako malinká anděl,a co se narodila druhá tak šaškuje a zlobí jak čertice,učej se to od sebe navzájem.
Anonymní, 17.9.2007
Tak tak, počkej si na vlastní děti. A pak moralizuj.
;o)
kdybys o tom býval něco vědel,tak bys tohle nepsal.ono víc než to tutunu nejde udelat,protože naplácání a to i to řádné nepomůže.my máme malou hysterku 21m,ječí při každé příležitost až chytá záchvat.i doktor říká že každé dítě má období vzdoru jiné a nedá se to zregulovat,jen počkat a vydržet.
Jak to tady tak ctu,tak vidim ze se vsichni na vaši řvoucí ratolest jenom koukate,popřípadě dokonce utěšujete.Z toho jsou pak znamé scény z obchodáků,kdy se dítě začne před lidmi vztekat,že tu čokoládičku prostě chce.Chápu,že pro vás matky je to vaše jediné zlatíčko,ale dělejte s tim sakra něco.generace po generaci je čím dál tím horší a svet spěje pomalu ale jistě do hajzlu.to je pořád tutununu a dneska potkavam devítiletý parchanty kouřit za školou.Za nás to ti nejodvážnější zkoušeli až o čtyři roky později.Když se k výchově budete stavět takhle,tak vás za chvíli přestane poslouchat a budete v prd…
Ač našemu drobečkovi táhne na 9. měsíc, zdá se, že ho období vzdoru přepadá už teď. Rozzuří ho v podstatě cokoli, co nechci aby dělal (sahal do elektrické zásuvky, tahal kabely nabíječky telefonu, netebooku, apod… ). Když si dovolím otočit jeho směr lezení, hystericky vříská nebo sebou navíc ještě práskne na záda. Co nás čeká za rok, nechci zatím snad ani domýšlet… 🙂
Terezka také mluvila v roce – dokonce už krátké věty… Ona byla, tak do 3 let, vždy o krok před svými vrstevníky… Ale teď v 6ti letech se mi zdá, že je to naopak 🙁
Minulý rok jsem s ní byla v poradně, má poruchu pozornosti… Ona se opravdu občas chová jak kdyby jí byly 3 roky. Emočně je strašně nevyzrálá – kvůli každé blbosti se vzteká a není schopná myslet na důsledky, ani když jí na ně upozorním. Tím pádem má problémy i v dětském kolektivu – pozve si kamarádku, ale při prvním problému se začne vztekat a holčička tam pak chudák stojí a kouká. Odvedu jí do vedlejší místnosti, ale trvá jí půl hodiny, než je schopná zase „normálně myslet“.
Při každé změně činnosti je problém. Večer jí řeknu, že je čas uklidit hračky a že pokud to stihne do 7mi hodin, můžu jí pustit ještě pohádku. Ona „Jo“ a hraje si dál. Já jí násilím posadím na gauč, ona se brání, dostane jednu na zadek, to jí „probere“, já jí vysvětlím ještě jednou, že když to stihne do 7mi, bude čas pustit pohádku a ona tedy jde uklidit hračky.
Vůbec nevím jak to udělat, aby mě začala normálně vnímat, strašně mě to unavuje 🙁
Ahoj, já už myslela, že jsem tak hrozná máma a koukám, ono uvztekaný dítě kolem druhého roku má skoro každá. Náš 26ti měs. Daneček zrovna prožívá toto “ krásné období“. Jak není po jeho je zle, dupe, lehá si na zem, bouchá hlavou kamkoli… Řeším to buď domluvou, ale ta málokdy zabere, lupancem na prcku nebo zavřením do jeho pokojíku. Taky za vztekání vynecháváme oblíbenou pohádku před spaním, ale nahrazujeme ji písničkami. Doufám, že toto období brzy přejde, poněvadž mě tím přecházejí chutě na druhý mimi.
Tak to se mám na co těšit:-). Taky strašně špatně spí. V podstatě spí přisátý na prsu a když se hnu, je vzhůru. Ve dne je bezva, je s ním legrace, ale musím se mu stále věnovat, je hodně chytrý, začíná mluvit. Taky nesnáší přebalování a oblékání. Přímo u toho křičí. Je těžké nezanedbávat ty dva starší. A o domácnosti ani nemluvím. Navíc je ne mě teď závislý, uspat se nechá jen ode mě.
Mariato – jo… Terezce to také začalo kolem roka. A svéhlavička je dodnes.
A Honzíček, to je kliďas 🙂 Terezka má stále z něčeho špatnou náladu (a to už i v tom roce) a pořád proti něčemu bojuje (když né se mnou, tak s kamarádkama)…
Mám tři chlapečky. U prvních dvou bylo období vzdoru celkem v pohodě, žádné velké problémy. Za to ten třetí už ho má asi už teď, ve 12 měs. Můj manžel říká, že nám Štěpíka Bůh poslal proto, abych si rozmyslela čtvrté:-))).
Ahoj, vidím že v tom nelítám sama. Mám 2letého kluka. Byl v pohodě, občas si zabrečel když nebylo po jeho. Ale poslední dobou není den kdyby se nevztekal, nevřískal a nelehal si na zem. Když mu něco nepovolím začnou ty jeho záchvaty a já jsem bezradná.Řešíme to buď proutkem i když nerada a nebo ho prostě zavřu do pokojíku a on se za pár minut uklidní a příjde. Někdy to začne znova tak jde zase do pokojíku. Jsem z toho zoufalá nevím jak dlouho toto ještě vydržím. Doufám že to jeho vztekání někdy přestane.Pokud máte podobné problémy a nebo nějaké rady jak na vzteklouna prosim napište. Děkuji cernaivet@seznam.cz
Ahoj zdravím všechny kteří si prochází tím co já.mám syna Davida a bude mu za měsíc 2 roky.z ničeho nic na něj přišlo něco co nevím jak pojmenovat,snad hysterie.Vždycky byl tak hodný,poslouchal sem tam ze sebe vydal jemný křik ale s tím co dělá teť se to nedá srovnat.něco mu nedovolím nebo mu řeknu že kokyno dostane až se napapá a on spustí ten svůj jak já tomu říkám záchvat.Ječí až se málem dusí,oči vykulené a nereaguje na moje chování v náruči to se spíš prohne a nechce se chovat,koupat jíst prostě nic.když je u mě chce jít k tátovi a obráceně.snažím se ho utišitale nic nefunguje.trvá to tak 10-15 min a já tam vždycky stojím,pomalu se mi linou slzy do očí a říkám si kde byla chyba,co sem udělala špatně.a když vyzkouším vše na uklidněmí mého syna a vydím že to nezabírá tak se na něj jen dívám a je mi hrozně.ale za chvíli to přejde a malej je jak vyměněnej.jako by se vůbec nic nestalo.ale uklidnilo mě to že je to u dětí normální.prosím pokud má někdo zkušenosti s tímto problémem tak se mi ozvěte.budu ráda kdyby ste mi poradili co s tím.zatím moc děkuju můj email je avon.alena@seznam.cz
Já už jsem tak zblblá, jak mluvím na Terezku pomalu a klidně, že jsem jak zpomalený film :-))
A Terezka – ta to také bude mít asi jako životní filosofii… Jo – je po mně… Já taky, když mi říkali v partě, abych si přece zakouřila, tak JÁ přece nebudu skákat jak oni pískají a nebudu kouřit ani náhodou… Nějaké výhody to také má – ale rodiče to mají těžké.
Musím říct, že u nás nic takového nefungovalo. Hold děti nenám „tabulkové. První synek něměl období vzdoru vůbec, zato druhý ho měl „odjakživa“ a má ho stále (jde do 3. třídy!!). 🙁
A to už není jen o výdrži, to je o životní filozofii. Pokud to trvá příliš dlouho, člověk se tomu musí přizpůsobit.
Zařídit se podle toho.
Znám to moc dobře. Již jsem prošla touto etapou 2x a čeká mě to po třetí. V tomhle období jde doslova o to kdo to vydrží dýl a kdo vybouchne. Chce to pevné nervy a nenechat se tím mašim miláčkem vyprovokovat.Dítě cítí když je rodič nervózní a umí toho využít.Takže moje rada zní KLÍDEK ono to jednou skončí. Ale nebojte se bude hůř přijde PUBERTA.
Mobile Sliding Menu