Tak to pokračovalo ve škole. Nikdy nebudila závist svých spolužaček, protože se nenápadně oblékala a žádaní chlapci si jí nevšímali. Zato učitelé ji chválili jako vzornou žačku. Ostatní dostávali tresty, ona nikdy. Každé vynadání a každý trest, kterým se vyhnula, ji utvrzovaly v jejím navyklém chování. Časem však Jana přišla na to, že má i stinné stránky. Ostatní děvčata chodila s chlapci, ona nikdy. Jiné procestovaly se stanem a přítelem půlku Evropy, ona se toho sama nikdy neodvážila. A nikdo už se jí ani neptal, jestli by nechtěla jet také.
Marek byl nejmladší ze tří bratrů. Oba starší byli velcí raubíři. Brali mu hračky a zvrhávali jídlo. Vynervovaní rodiče si zvykli kravál nevnímat. Když za nimi malý Marek s pláčem přiběhl, říkali mu: „Jen se uč prosazovat.“ A tak se učil prosazovat. Házel autíčka starších bratrů do pudinku a večer křičel tak dlouho, až dosáhl povolení dívat se na stejné filmy jako oni.
Když nastoupil do školy, byl tam jedním z tělesně nejmenších. Aby se tedy nestal tím, koho odstrčili na vedlejší kolej, naučil se velkohubostí vyrovnávat svůj malý vzrůst. Časem si však všiml, že některým kamarádům s diplomatičtějším chováním se daří lépe. Děvčata, před kterými se pokoušel „ukázat“, nad jeho výroky ohrnovala nos. Někdo schůzku s ním přijal, protože Marek nesnášel odpor. Ale každý druhý si to raději rozmyslel a na schůzku s ním nešel.
Ostýchavostí i drzým čelem můžeme dosáhnout úspěchů. Jinak by se tak nikdo nechoval. Ostýchaví lidé se vyhýbají zlobení všeho druhu a raději nepozorovaně proplouvají mezi úskalími každodenního života. Drzé čelo se zase přenáší přes námitky méně rozhodných současníků. Dosahuje cílů bez dlouhých diskusí. Odvrácená strana: budí málo sympatií. Kdo se s ním nemusí bezpodmínečně setkat, raději se mu vyhne. Jiní, kteří jsou oblíbenější, zatím sbírají body.
Jestli se někdo chová ostýchavě, nebo vyzývavě, to je zčásti dáno geneticky. Severoamerický vědec Jerome Kagan ve svých studiích dokázal, že děti, které se již v prvních měsících života chovají vůči cizím osobám úzkostněji než ostatní, z velké části i v dospělosti reagují ostýchavě a zdrženlivě. Carl Schwartz z Harvardovy univerzity nedávno výzkumy mozkové činnosti prokázal biologický zdroj.
Pozval ty dospělé, které kdysi za jejich dětství testoval Jerome Kagan. Centrum strachu v mozku – amygdala, oblast velikosti mandlového jádra – reagovalo na cizí tváře silněji, když to byl mozek dospělého, který byl už v dětství nápadný svou ostýchavostí.
Vrozený temperament tedy není nezměnitelný osud. Janu a Marka v dětství neustále utvrzovali v jejich chování. Tím vznikl začarovaný kruh posilování – Jana byla stále ostýchavější a Marek stále agresivnější. Ani jeden z nich neměl zkušenost s tím, že by mohl mít úspěchy i s jiným chováním, a navíc získávat sympatie, které zatím nemá. Často stačí pár dobrých zkušeností s novým stylem chování, aby se spustil řetězec pozitivních změn.