Vychovávám…

5.2.2009

Padmé

140332_grandma_and_grandson Jednou z mých nejkrásnějších zkušeností je „být mámou“, zcela jistě se mnou budete souhlasit, když se narodí krásné a zdravé miminko a má všechno, co má mít, je to naprosto nesdělitelný pocit… na to slova nestačí…

Čím déle maminkou jsem, tím více o tom přemýšlím. Co a jak dělám. Co a jak říkám. Zda to své dítko připravuji na život tak, aby v něm obstálo se ctí.
Na každé povolání existuje příprava, když chceš být švadlenou, musíš se naučit šít, znát různé materiály, střihnout do látky; když chceš být kuchařka, musíš se naučit vařit, péct, nakupovat správné potraviny, znát druhy masa… Když se chceš stát matkou, co musíš udělat? Co je nutné absolvovat? Z čeho se skládají zkoušky?? Jaká kritéria musíš splňovat? Napadají mě zvláštní otázky. Říkám si, jestli tohle napadá každou z nás. Ten úplný začátek bych zformulovala do pár slov:
přitažlivá výrobní technologie + dlouhá čekací lhůta ) = nový človíček!

U malých miminek je ta péče jasně daná – nakrmit, přebalit, převléknout… je potřeba miminko vypiplat. Některé potřeby dál zůstávají stejné a vznikají další vlivy (školka, škola, učitelé) a nové zájmy, kroužky, přátelé. A pokud s dítětem normálně komunikujete, klade vám čím dál složitější otázky na různá témata od nejzajímavějších „Kudy se rodí miminka? Ukaž mi to!!“ přes zvídavé dotazy „Proč se obloha červená, když sluníčko zapadá??“ až po ty, co se nedají zodpovědět „Proč v nemocnici babičce nepomohli?“

Co začal chodit do školy, dostáváme se občas na tenký led. Nebo spíš já se dostávám „do ouzkých“. Paní učitelka dělá věci, které já nedělám, a její rozhodnutí jsou pro mě těžko stravitelná a pro mé dítě nepřekonatelná. Jak mám svému dítěti vysvětlit a zároveň zdůvodnit různé druhy a formy nespravedlností? Od těch maličkých jako např. vypracuje domácí úkol, který pak paní učitelka ani nevybere; připravuje se na písemku, kterou pak ve stanovený termín nepíšou, až po takové jako je ubližování slabším dětem, posmívání se dětem ze skromnějších sociálních poměrů a dětem se zdravotním handicapem.

A tak bych si potřebovala doplnit své vzdělání jako matka: Jak vychovat slušného, upřímného a pracovitého člověka? A je to vůbec do dnešní doby vhodné?? Stále si kladu jednu a tutéž otázku: jak to udělat, aby to bylo dobře….

Líbí?

(Zatím nehodnoceno)

Loading ...

Přečtěte si další články v rubrice Ostatní.

Diskuze k článku

Padmé napsal:

15.2.2009 v 10:26

Petro, budu se opakovat – jsi šikovná a rychlá ))
Děkuji. A přeji krásný den

0 0

Petra napsal:

14.2.2009 v 22:06

Padmé, zrovna před chvilkou jsem ten tvůj článek v redakci vypátrala a mám přečteno!
Pro ostatní – máte se na co těšit;-) (ale víc neprozradím)

0 0

Padmé napsal:

14.2.2009 v 21:59

Petro, děkuju, jsi hodná, díky moc.

P.S. A zrovna jsem to „spáchala“, „nasmolila“ jsem svoje první zážitky/zkušenosti z první práce.

0 0

Petra napsal:

14.2.2009 v 21:50

Padmé, vidím, že ten přesun mezi články nebyl ani trochu od věci
Už se těším na nějaký další článek

0 0

Padmé napsal:

14.2.2009 v 19:50

Anonymní: to je nádherná pochvala, když za Vámi přijde dospělá dcera a řekne: „mami, díky…“ Asi jste to zvládla na jedničku s hvězdičkou ) Já jen doufám, že se mi to také povede, budu se poctivě snažit….

0 0

Anonymní napsal:

14.2.2009 v 11:35

Výchova je náročná,mám 25 letou dceru. Dnes s odstupem času občas se vracím ve vzpomínkách do minulosti,jestli jsem někde neudělala chybu – občas to jisřilo, byla jsem přísná,nedovolovala to, co jiné matky, manžel mě také kritizoval – prý profesionální deformace ( jsem učitelka),dnes je dcera v pohodě,nikdy jsme neřešily závažné problémy,jen ty „normální“ jako v každé rodině.Dnes za mnou přijde a říká, mami, díky,žes byla přísná.L

0 0

Padmé napsal:

12.2.2009 v 20:09

Ájíku, máš pravdu, životní zkušenost je nepřenosná, kdyby to bylo možné, nechala bych si ji od tebe aplikovat nitrožilně A co se týče klidu a pohody – to nemůže být stálý jev, to by nebylo normální Oni ti chlapi občas potřebujou „do trika“ ))

0 0

Ájík napsal:

12.2.2009 v 13:44

Padmé To mě samozřejmě moc těší, ale nemysli si, někdy mám do klidu a pohody hóóódně daleko… Ano, zvládám je teď, ale taky se někdy bojím ,abych je zvládala, až budou větší, starší…. A myslím, že o počtu dětí to určitě není, spíš je to v tom, že pak už člověk lépe ví, jak na ně ))))

0 0