Vychovávám…

Padmé napsal:

Stanleynka: no, přiznám se, že jsem byla na rozpacích a tak jsem to vzala „od podlahy“, vysvětlila jsem mu, že děvčata to mají trochu jinak, než to mají kluci, že děvčata mají tam dole tři dírky – jednu na malou, jednu na velkou a uprostřed je ještě jedna: připravená pro příchod miminka…
Vypadat mladší než ve skutečnosti jsi, to je nádherný dar od matky přírody, toho si važ a užívej A víš, jak to říkali v tý pohádce: „před nikým se neponižuj a na nikoho se nepovyšuj“ Ale to ty určitě víš.

No a k té výchově: já jsem byla na mateřské s Míšou něco přes tři roky, hodně jsem se mu věnovala a vychovávala jsem ho hodně „demokraticky“, moc jsem nezakazovala, ovšem je fakt, že jsem byla důsledná, hodně jsem vysvětlovala a ještě víc jsem přemlouvala, byla jsem opravdu hodně hodně trpělivá, nikdy nebyl bit, nedokázala jsem ho uhodit, připadalo by mi divný ho bít jen proto, že něco nechce, je to taky člověk a má právo mít svůj názor. Žádné šílené období neměl (jak zmiňuješ, že se o tom píše). Samozřejmě že někdy něco odmítl nebo si něco chtěl vynutit, ale volila jsem cestu domluvy a vysvětlení. Byl a je zvyklý na takovéto zacházení, takže se s ním lze bezkonfliktně domluvit. Pravda je, že mu nekoupím, co si zamane a u mekáče ještě nebyl. Přiznám se, že nejsem zastánce tohoto stravování a nevidím důvod, proč by to měl můj syn konzumovat a on sám s tím zatím nepřišel, takže tohle prozatím v pohodě.
Osobně si myslím, že žádné období vzdoru není, ale to je jen můj názor. Myslím si, že tím, jak dítě začne vnímat svou vlastní osobu a začne být samostatnější – oblékne se samo, nají se samo, dojde si na záchod atd. – začne zkoušet, kam až může zajít, co všechno maminka vydrží a co všechno maminka povolí a hlavně bych řekla, že každé dítko zajímá, kam až se maminka nechá dotlačit, když „přitvrdí“ – některé dítko se vzteká, jiné pláče, to je různé – v takových situacích jsem mu neustoupila ani o píď; to určitě sama vycítíš a na malé poznáš, čeho to dítě chce dosáhnout a ty musíš určit, kde je ta hranice, přes kterou ho nepustíš. Jsou chvíle, kdy je to psychicky náročný a jsou chvíle, kdy je to únavný a vyčerpávající, jenže pak přijdou ty okamžiky, kdy ti to mnohonásobně vrátí, takže to překonáš a jede se dál Pokud malou povedeš trpělivou rukou, klidnou výchovou a obětavým chováním a vysvětlováním, nemusíš se ničeho obávat

0  0

Padmé napsal:

Stanleynko, těší mě, že píšeš, takže PIŠ )
Jen jsem netušila, že jsi takové „mláďátko“ – míněno v dobrém, jen v dobrém
Stejně jako ty si myslím, že pokud si pořídíme dítko, je to naše povinnost se mu věnovat, starat se o něj, jak nejlépe umíme a odpovídat na všechny otázky – samozřejmě odpovědi formulovat přiměřeně věku dítěte. My doma mluvíme o všem, odpovídám malýmu na všechno, co chce vědět, pravda je, že už mě párkrát zaskočil, občas má dotaz, kterým překvapí a já musím horečnatě přemýšlet, jak ze sebe rychle vysoukat odpověď (např. naposledy řešil „tampóny“ a kam se strkají ))

0  0