Nikdo neprohrává rád, natož pak děti. A je úplně jedno, zda je to pexeso, Člověče, nezlob se nebo bowlingové utkání. U menších dětí hra končívá pláčem nebo křikem, některé děti dokážou smést ze stolu všechny figurky či kostky a jiné zase ukončí hru slovy: „Už s tebou nehraju!“
Tak jsem si položila otázku, zda můžeme pro to naše malé potomstvo něco udělat. Jak jim pomoci překonat silné emoce, které v nich prohra vyvolává. Co jim říct, aby to pro ně bylo snadnější. Já vím, že většina dětí z toho tzv. vyroste a když jsou větší, probíhá už vše poklidněji a bez slziček. Jenže co s těmi menšími?
Budete-li chtít, můžete vyzkoušet:
Zkuste si na chvíli „prohodit“ role. Vyšla jste ze hry „poražená“ (můžete úmyslně prohrát). Spusťte pláč. Malé dítě si totiž neumí představit, jak to vypadá, když hra skončí a poraženým je např. maminka, vůbec je nenapadne, že maminka také nechce prohrát. U nás to mělo úžasný výsledek. Syn ke mně přišel, pohladil mě to vlasech a šeptal mi: „Nic si z toho nedělej. Pojď si zahrát ještě jednou, určitě vyhraješ.“ A když jsem opravdu další kolo vyhrála, nesl to velmi statečně, protože v tu chvíli mi tu výhru přál.
Změňte pravidla a řekněte je před začátkem utkání. Vítězí ten, kdo je poslední. A vítězi prokažte „slávu“ – potlesk, úsměv, gratulace, potřesení rukou. A píšete-li si bodovou tabulku, připište dítěti bod jakoby skutečně vyhrálo.
Je-li vaše dítko či jsou vaše děti při prohře hodně „vztekací“, zkuste zvolit následující postup: „Ten, kdo se bude po své prohře nejkrásněji vztekat, stává se vítězem.“ Děti volně vypustí své emoce ven a nebudou za to kárány (pro tuto chvíli při této hře). Povolíte tím dítěti nevhodné chování a stane se součástí „hry“ nebo sázky. A tím nabídnete svému dítěti jiný úhel pohledu na jeho chování.
Můžete poupravit pravidla i následujícím způsobem: „Kdo se nerozzlobí v případě, že prohraje, vyhrává.“ Dítě samozřejmě chce vyhrát, takže bude nuceno se nerozzlobit.
Takto „tlačíte“ své dítko k tomu, aby pochopilo, že i prohra může být výhrou a že si společně hrajeme pro účast a ne pouze pro vítězství.
Prohra jako taková k životu patří a čím dříve to dítě vezme za své, bude to pro něj snadnější. Může přece vyhrát příště nebo v jiné hře.
Zkuste si „hrát“ i Vy a zvolte netradiční „výuku“. 🙂