Trénink představivosti

Tato technika se podobá té předchozí, ale je pro starší děti. Už tu nejde o kouzelné předměty nebo gesta, ale jen o sílu myšlenky. Dítě je schopno chápat, že způsob jeho myšlení ovlivní úzkost, kterou cítí, protože obojí sídlí v jeho hlavě…

Cílem těchto technik je pomoci dítěti, aby mělo nad sebou větší kontrolu a více si věřilo. Dítě je tak znovu aktivní, silné a jeho úzkost se zmírňuje.

Imaginární místo

První technika spočívá v tom, že si s dítětem vymyslíte místo a činnost, které mu dodávají pocit pohody, síly a radosti. Místo, kde ovládá události, kde mu nikdo nemůže ublížit, kde může dělat, co chce, aniž by ho tam omezovala realita. Na toto imaginární místo se může v myšlenkách vrátit, kdykoli se mu zachce, kdykoli mu nebude dobře nebo se bude chtít jen tak zasnít.
To místo bude dítěti vlastní – můžeme mu pomoci toto místo najít a brát přitom v úvahu, co má dítě rádo a co ho v daný okamžik zajímá. Jedno dítě se vidí, jak jede na dinosaurovi ve velkém prehistorickém parku. Jiné si představí, že je mořskou pannou svobodně plující báječným podmořským světem. Další je ve svých představách šampionem na zasněžených svazích. Jiné zas letí na koberci nad světem a může letět i nad problémy, odletět, když se vyskytnou…

Duševní soustředění

Trénink představivosti také v konkrétním okamžiku umožňuje překonat bolest nebo strach.

– V čekárně u lékaře nebo zubaře navrhněte dítěti, aby si vybavilo radostnou vzpomínku nebo činnost a soustředilo se na ni, například oslavu narozenin, poslední Vánoce, příští prázdniny. Ať si vybaví podrobnosti, dojmy, pocity. – Dejte dítěti tužku a požádejte ho, aby si na nehet u palce nakreslilo rozesmátý obličej. Pak ať se na něj dívá a na nic jiného nemyslí.
– Během bolestivého léčebného zákroku ho držte za ruku a vysvětlete mu, že bolest přechází z jeho ruky do vaší a tudy do země.
– Vadí-li mu pach dezinfekce, stříkněte mu na hřbet ruky trochu svého parfému. Když si k ruce přičichne, může si představit, že je ve vaší náruči. Můžete mu dát svůj šátek, ať si do něj schová obličej.
– Rozvíjejte u něj pozitivní myšlení. Způsob, kterým si představujeme lidi a věci, které nás mají potkat, je může změnit. O štěkajícím psovi: „Hele, jak je rád, že nás vidí, a psí řečí nás zdraví!“ O staré tetě, které se bojí: „Podívej se jí do očí. Uvidíš, jak tě má ráda!“ O pavoučkovi: „Vidíš, jak rychle utíká, protože se tě moc bojí, jak jsi velká, a sám si připadá maličký!“ – A konečně, strach lze dočasně rozptýlit nejrůznějšími hrami, které zaměstnají jeho mysl; to někdy docela stačí. Vyjmenujte nebo napodobte zvířata ze zoologické zahrady, jmenujte hračky v pokoji, zpěváky; odříkejte si násobilku; hledejte rýmy na „mám“; přesně popište pirátskou loď; zazpívejte si z plna hrdla atd.

Napsal/a: Bacus Anne