Diskuse o tělesných trestech zaplavila média. V rámci Evropy začíná být jakékoliv tělesné trestání neúnosným fenoménem, na naši společnost je však obecný zákaz možná příliš náhlý. Podívejme se do dávné i nedávné minulosti kázeňských trestů…
Už je to značně dávno, kdy se mě bývalý spolužák z gymnázia zeptal, jestli – když máme s manželkou oba pedagogické vzdělání – dodržujeme při výchově syna důsledně základní pedagogickou metodu. Přiznávám, že mě touto nečekanou otázkou trochu znejistil. Nebyl jsem schopen si vybavit žádnou formulaci jakési „základní pedagogické metody“. A tak jsem nevěděl, jestli jsem buď nepozorně studoval, nebo zda už mně přestává sloužit paměť. Musel jsem se ho tedy zeptat, co to vlastně ta základní pedagogická metoda je. Odpověděl mi – s jistým pobavením a nadsázkou – že je vyjádřena zásadou: „Ty děti mlátím, dokud je přeperu.“
Na tuto již téměř zapomenutou příhodu jsem si vzpomněl, když ministryně pro lidská práva Stehlíková před časem zveřejnila svoji představu o záměru připravovat zákon, který by zakazoval rodičům bít děti. Z její strany to nepochybně bylo výrazně novátorské pojetí. Pokud se totiž do té doby někdy diskutovalo o tělesných trestech ukládaných dětem, bylo to obvykle vždycky spojeno pouze se školou a s učiteli.
Kdysi panovala vojenská kázeň
Jak to ale s tělesnými tresty ve školách bylo? Opravdu byly tělesné tresty a rákoska v rukou učitele základním a jediným prostředkem pro udržení kázně, jak se stále mnoho lidí domnívá? A byly vůbec tělesné tresty v minulosti nejen obvyklým, ale i zcela charakteristickým rysem naší školy? Popravdě je zapotřebí konstatovat, že tomu tak skutečně bylo, ale jen do určité doby. Tělesné tresty byly základem školní kázně především v dobách, kdy učitelé nejenže neměli odpovídající vzdělání, ale mnohdy ani zájem žáky zaujmout a vzbudit jejich pozornost či zachovat ve třídě klid jiným způsobem. Bylo to v době, kdy se mnoho učitelů – a především ve vesnických školách – rekrutovalo z vysloužilých vojáků, jejichž jedinou „kvalifikací“ pro výuku býval silný hlas a pádná ruka. Těmto učitelům byl vojenský způsob udržování kázně rákoskou nejen blízký, ale i zcela přirozený a obvyklý.
Ale ani oni nebili děti ve školách za sebemenší provinění a nejtěžší tělesné tresty vůbec nebyly dětem ukládány za prohřešky proti školní kázni. Ve školách se nejvíce a nejčastěji trestala krádež a lež, nejtěžší tělesné tresty pak bývaly dětem udělovány především za krádeže na polích. Ty už ale nevykonávali osobně učitelé, ale obvykle obecní drábové. A trestání probíhalo za přítomnosti starosty a rodičů žáka. Učitel, nebo katecheta, býval přítomen pouze někdy.
Pravdou je i to, že na výjevech ze staré školy je učitel často zobrazován s rákoskou v ruce. Rákoska bývala považována nejen za určitý symbol moci, ale i důstojenství a autority, které byly s jeho povoláním spojovány. Ostatně ani samotný Jan Amos Komenský nebyl proti tělesným trestům žáků. Ty ale měly být ukládány za nemravnost, závist, pýchu a nadutost – nikdy ale za neumění nebo neznalost.
Jedná se o ukázku z časopisu Rodina a škola, vydává Portál
Napsal/a: František Morkes
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)
Děkuji, Zdeňku, nezlobte se, ale tělesné tresty odmítám i větších, nějak jsem to vždy zvládla bez nich a to mi pod rukama prošlo jako učitelce na druhém stupni a vedoucí skautského oddílu celkem dost dětí. Omlouvám se, v našem rozhovoru jsem mířila poněkud hruběji a ironicky. Přeji vám krásné Vánoce.
Paní Blanko každé dítě je jiné na někoho stačí se jen přisně podívat a poslechne ale je plno dětí které neposlechne na první ani pátou výzvu .Také nemyslím mlátit dvouleté dítě ale když už to dítě má rozum musí na určité výzvy reagovat a i Komenský už říkával že tvrdohlavé dítě je třeba ohýbat.Sám se snažím vše řešit v klidu a výprask jsem musel dávat jen jednou .Každý kdo to myslí s dětmi dobře to musí pochopit.Nikdo nemá právo zasahovat nikomu do výchovy pokud dítě netýrá.Týraní není pár plesknutí přes zadek. Mé jméno je Zdeněk a nestydím se projevit svůj názor.
Dobrý den pro nepodepsaného anonyma,už jsem to psala výš,výchova bez fyzických trestů přeci neznamená liberální výchovu!!! Mám tolik možných (a efektivnějších) prostředků k usměrnění nežádoucího chování (nejlepší mezi nimi je vlastní příklad, že…:)) Mohu používat různé asertivní metody, mohu posilovat dobré pochvalou, mohu různým situacím předcházet, aby ke konfliktu nedošlo (např. nebudu nechávat drahou broušenou vázu v úrovni dětských rukou), mohu předem domluvit pravidla, mohu nechat na dítě dopadnout následky jeho jednání a ne svou ruku (př. dcera šlápla do potoka přes můj zákaz, šly jsme okamžitě domů a nešly jsme ven, dokud ji boty neuschly. Asi třikrát jsem řekla, že je to škoda, jdyž je takový hezký den, ale jistě si to bude pamatovat a nebude šlapat do vodičky. Světe div se, to dvouleté dítě si to pamatuje ještě půl roku poté a nešlape ani do kaluže.)
A navíc, protože dcera není fyzicky trestána, nebije ani svoji mladší sestru. Prostě ji to nenapadne, aby se vyjadřovala tímhle způsobem.
Jenže netrestat fyzicky, to chce trochu nad výchovou přemýšlet a to bolí, že jo? Blanka
Nesouhlasím s vami kdyby nás vychovávali jako Džamila jsou z nás lemplové .Děkujte babičce že vás slušně vychovala jistě to pro ní nebylo lehké .Dávat výprask není jednoduché ani pro toho kdo ho dává.
To je vtip nebo provokace?! Mlátit dítě dřevem nebo kůží je lehčí trest? Taky jsem párkrát dostala vařečkou, vím jak to bolí, vím, že to k ničemu nepomohlo, protože mě to nepřesvědčilo o pravdě vychovatele (tehdy šlo o babičku), ale ustoupila jsem jen kvůli tomu,že jsem už nechtěla cítit tu bolest. Tomu říkáte výchova? Úžasné! Asi na vás bude muset ministryně vytáhnout vařečku a seřezat vás- pak ji podle vašeho myšlenkového pochodu poslechnete. A nebo si skutečně myslíte, že děti se můžou mlátit jen proto, že jsou slabší? Blanka K.
Já jsem pro lehčí výprask vařečkou.nebo páskem .Když jsem chodil do školy a něco provedl tak jsem také dostal na zadek.Myskím že to pomohlo a rodiče vzchovali ze mne slušného člověka.Některé děti jsou strašně drzý.Doufám že se rodiče nenechají ovlivnit nesmysly naší hloupé ministrině Stehlíkové já jí rozhodně poslouchat nebudu.Když holka nebo kluk budou zlobit dostanou stejně.
Tak pokud je malá neposlušná a ječí a není k utišení pošlu ji za dveře aby se uklidnila.Dělám to i stou starší a vždy to zabere.Taky si lehávala na zem a křičela ale člověk hlavně matka lecos snese a nutit se k pohlavku či po prdelce no to bych řekla to spíš dělávali naši rodiče asi neměli a ani nechtěli hledat jinou metodu.Není na klidnou maminku ale jak tak pozoruju tak nás ještě málo není?Jinak pokud na zadek tak to už musí jo udělat hroznou věc i několikrát za sebou než se já k tomu odhodlám!Karolína
jsem matka dvou malých dětí a pedagog – učila jsme v MŠ i na druhém stupni ZŠ. Říkám: NE A NE A NE TĚLESNÝM TRESTUM!!!
Hranice, respektování druhých ano, ale toho lze docílit i jinými výchovnými metodami. Takto ho pouze učíte, že pravdu má ten fyzicky silnější a agrese je poslední argument, když už ostatní argumenty došly. Jak dítěti vysvětlíte, že vy je bít můžete, ono vás ne. Jsem rodič? To je to též jako jsem silnější, jsi na mně závislý, proto tě bít můžu. A jsme na začátku bludné spirály agresivity.
Dcera je v období vzdoru, vztek necháme odeznít o samotě (do tří minut, většinou půl minuty), pak si o tom popovídáme. Dcera je ve dvou letech schopna přijít na to, co bylo špatně. Obejmutí a věc je vyřešena.
I děti mají špatné dny, zlost, nudí se atd. my je nemáme učit pocity potlačovat- samy víte, že to někdy prostě nejde ani nám dospělým- ale pracovat s nimi a projevovat je společensky únosnou formou. Tragikomická je situace, kdy vytočená matka fackuje své dítě, které se vzteká a chce po něm jiné chování. A kde se ho má ten malý chudák naučit?
Malá rada: při zlosti mačkám papír z krabice na sběr- hodně šustivý a silou. Pak ho hodím a zahodím popřípadě spálím v kamnech. Přitom s dcerou mluvím o tom, že mám zlost, proč a že se ji (zlost, ne dceru) snažím zničit stejně jako tenhle papír.
Nelze směšovat dvě věci- fyzické tresty a benevolentní výchovu. Zkuste si pročíst a do života uvést etickou výchovu, možná vás v lecčems inspiruje.
Přeju hezký, sluníčkový den. Blanka K.
„Po pravdě, nelíbí se mi styl výchovy, která se teď vehementně propaguje“
Styl výchovy se sice vehementně propaguje, ale praktikuje jí málokdo – v mém okolí můžu počítat na prstech jedné ruky…. Jak se pak může přičítat všeobecně sebevědomější chování dnešních dětí této výchově???
A přece se nejvíce bojím návštěvy našeho 9ti letého souseda, který, ač výchovně mlácen, za zády rodičů dělá vše, co mu zakázaly. Bohužel i u nás. To ho mám také mlátit?
Držela bych se hesla,že moje svoboda končí tam,kde začíná svoboda někoho jiného. Jsem proti tělesným trestům ve školách a zároveň prosím rodiče aby ze svých dětí vychovávali slušné,tolerantní,nesobecké osobnosti.
U menších dětí stačí odvedení pozornosti případně plácnutí,u větších rozumné slovo…co budu dělat s puberťákem zatím nevím:-))) K
To je těžké, je to diskuze, která nemá jednoznačné východisko. Pracovala jsem ve škole a co si některé – v našich očích ještě docela malé děti – dovolují, nad tím mi někdy opravdu zůstává rozum stát! A nejen ke svým spolužákům, spolužákům třeba i o 7 let starším, i k učitelům, vychovatelům, jiným dospělým a – vlastním rodičům. A rodiče se tomu smějí…Někdy si o dítěti říkám „to snad není možné!“, ale když pak vidím rodiče, říkám si, že dítě je vlastně ještě v poho…Už i mezi malými dětmi je spousta násilí, ponižování…a velice dobře znají „svá práva“. Stalo se mi například: říkám: „Tohle se kamarádovi nedělá, vždyť ho to bolí! Nech toho“ v odpověď se mi dostalo: „Nenechám, vy mě stejně za to nemůžete nic udělat!“ Tuto situaci by zřejmě každá strana ohodnotila jinak – rodiče divocha by pro fyz.tresty nehlasovali, rodiče klidného dítka, které je vychováváno k toleranci a nenásilí, by určitě nebránili, kdyby onen divoch občas na zadnici dostal. Jedna situace – dva odlišné názory . Jak toto vyřešit?
Také si myslím, že řešit nějakou situaci o několik hodin později (školní situaci doma, kdy dítě už ani neví, co se stalo nabo nastíní situaci tak, aby byla pro něj příznivá), je také už většinou k ničemu a na druhou stranu musím připustit, že rozdávání pohlavků by se mohlo lehce zneužít. Proto se musí změnit základ v rodině, ta je zodpovědná za výchovu svých dětí a ne škola, jak si dnešní rodiče velmi často myslí! Nejen děti mají svá práva, ale i učitelé, vychovatelé, uklizečky…VŠICHNI musí dodržovat nějaká pravidla!! Demokracie, které jsme se po letech konečně dočkali ovšem neznamená, že si každý bude dělat co chce!!!
Na druhé straně mi opět rozum nebere, co je kolem nás rodičů, kteří jsou schopni svým dětem ubližovat až je týrat!!! Dokud se tomu média nezačala tolik věnovat, nevěřila bych, jakých hrůzností jsou schopni rodiče udělat vlastním dětem, kolik bolesti fyzické i psychické jim dokáží způsobit a ještě si to snad nahrávat na video, že jsou lidé ke svým dětem horší než zvířata…!!!! Zde bych byla – z hlediska zákona – pro nejpřísnější tresty vůbec!! Ubližovat někomu, kdo se nemůže bránit, to se mi zdá jako svinstvo největší, snad ještě daleko horší, než vražda!!
Myslím, že si hodně rodičů neuvědomuje, že teď se starají o své dítko oni a za „pár let“ budou očekávat, že se ono dítko postará zase o ně…Myslíte, že ano?
Sama mám tři děti a byly pořádně „živé“, takže jsme se opravdu občas nějakému tomu menšímu „výprasku“ neubránili, ale spíš než fyzické tresty je – podle mě – zapotřebí důslednosti!A to z obou stran!!!Dnes, když jsou již téměř všichni dospělí, říkají: „Mami, nejhorší vždycky byly ty tvoje promluvy do duše. Kdybys nám místo toho raději jednu plácla, abychom to měli rychle za sebou!!“ Z toho patrno, že i „promluvy do duše“ měly svůj kladný účinek, když si je dodnes pamatují, i nějaké to plácnutí jejich duši neublížilo.
Prostě: PŘIMĚŘENĚ PŘIMĚŘENĚ…
VYPRASKY nechat rodič ma v dnešni době pravo.Tak i ve škole je třeba dat dětem NA ZADEK třeba za šikanu… student ..20
Ve škole ne.
Doma mírně.
Po pravdě, nelíbí se mi styl výchovy, která se teď vehementně propaguje. Dítě je určitě osobnost, která potřebuje rozvíjet a ne potlačovat, ale také potřebuje pevné hranice, za které se prostě nesmí. Moje generace byla vychovávána pevnou rukou, žádné mlácení hlava nehlava, ale facka přilítla a dnes vím, že zaslouženě. A nepozoruji na sobě, že bych z toho měla nějaká traumata a komplexy, jak se teď tvrdí. Svoje rodiče mám moc ráda, máme spolu bezva kamarádský vztah a taky k nim mám respekt i teď a to, co si dovolí k rodičům dnešní děti, bych si nedovolila ani teď ve svých letech. Prostě si myslím, že styl tzv. americké výchovy končí u potřílených spolužáků a učitelů na středních školách a jiných hrůzách, které když vidím, tak je mi z toho opravdu hodně smutno. Blanka
Blanko..u této paní, když jsem slyšela co navrhuje mě napadlo jediné…zeptat se kolik má dětí..co dělají..a jak je vychovávala. Jinak první má reakce byla..to je ale slepice. Helena
:))) JJ, Dámy, nemám co dodat 🙂
Najjki, nenapsala bych to výstižněji, naprosto souhlasím. Mám dvouletou dceru a někdy plácnutí po zadečku, po ruce nebo přes papulku je tisíckrát učinnější než sáhodlouhé vysvětlování a diskutování! Paní Džamile Stehlíkové bych doporučila, aby se zaměřila na něco smysluplnějšího, třeba věnovat se problematice skutečně týraných dětí a ne, s prominutím, vymýšlet hovadiny! Blanka
Souhlasím, myslím, že je rozdíl bezhlavě dítě bít a plácnout. Mám dceru, která byla hodně vzteklá, nevěděla jsem co mám dělat. Sama psycholožka mi řekla, že tady pomůže pouze facka přes tvář, aby se dítě vrátilo zpět. V té vzteklosti je dítě jakoby v jiném světě. Dnes mám čtyři děti v pubertě. Kluk má opravdu úžasné úlety, jeho drzost kolikrát nezná mezí, co myslíte, že pomůže..žádné rozčilování, či nervování, domluvy….ne jedna facka, a mám klid..není to často, vyhýbám se tělesným trestům, ale opravdu někdy už nic jiného nepomůže, než jak se říká, jednu ubalit.A že to víc zabere na takového 16náctilétého kluka, který má momentálně pocit, že je jediný dospělý na světě. Helena
Myslím si,že plácnutí přez zadek,když dítě ví za co,je naprosto v pořádku.Může se totiž stát,že v patnácti někoho tzv.plácnou,oni!Nemusíme chodit daleko,právě ve školách to bývá velice zřejmé,nemluvě jen o šikaně.A co teprve doma,kde si pubertální děcko dovolí vztáhnout ruku i na rodiče.A kde potom hledat viníka?Pak bude pozdě přemýšlet ,jestli jsme přeci jenom proutek neměli ohýbat,když byl ještě mladý.Nejsem pro bezhlavé řezaní do dětí,to určitě ne,ale někdy prostě bez pohlavku,dítě slušně vychovat nejde.
Vychovali jsme s manželem 3 děti, dnes již dospělé a mající své rodiny. Nikdy jsme je netrestali za to, že neuměly. Pokud provedli něco, co si trest zasluhovalo, tak to bylo trestáno podle závažnosti – zvýšený hlas, okřiknutí,zákaz televize, plácnutí přes ruku a došlo i na klasický výprask – 3-4x vařečkou na zadek. Ale vždycky věděly, za co jsou potrestáni.
Myslím si, že do života neodcházely s nějakými traumaty, spíš si z toho dneska při vzpomínání na mládí dělají legraci.
Paní Džamila Stehlíková volí pro náš národ metodu naprosto nepochopitelnou, protože podle mého soudu si s demokracií nevědí rady dospělí, natož děti. Nejsme připraveni na to, abychom se řídíli požadavky dětí a tolerovali jim jejich prohřešky. Proto jsme za ně zodpovědni až do jejich plnoletosti. Ale jestliže jsem za někoho zodpovědná, tak on musí respektovat regule, které jsou dané, případně dohodnuté.
A pokud chce rodič svoje dítě bít, tak ho bude bít zákon nezákon.
A jak se jako rodiče budeme bránit, až nás naše demokraticky vychovávané dítko nařkne, že ho bijeme a nebude to pravda?
Mobile Sliding Menu