Jelikož jsem byla u nás doma ze sourozenců nejstarší, tak jsem musela doma mamce dost pomáhat. Vím, že jí to hodně pomohlo, že nebyla na vše sama, i když tohle jsem si uvědomila až teď, kdy mám svou rodinu a jako mladou puberťačku mě to hrozně vadilo…
Mám teď dvě děti. Davídka necelé 4 roky a Adámka 3 měsíce. Adámek toho ještě moc nezvládne, ale našeho Davídka vedu k tomu, aby si některé věci již zvládl udělat sám. Samozřejmě mu nechci nijak zkracovat dětství a hraní tím, že ho budu nutit pořád něco dělat, to nechci, ale chci ho naučit, aby si po sobě uklidil hračky, aby když dojí, si odnesl talíř do kuchyně, a tak podobně. Jenže Davídek tohle neumí – teda umí, ale dělat nechce. Ale když třeba myju nádobí, tak přiběhne a že chce mýt taky. Tak ho postavím na židli a myje. Dávám mu jen takové věci, jako lžičky, lžíce, misky a věci, které nerozbije a o které si neublíži. Jenže on chce mýt vše, jako maminka. Nenechá si vysvětlit, že nůž je ostrý a dětem do ruky nepatří. Nebo se mnou rád peče. Nejraději má šlehač, a to on musí připravit metly a mísu, on musí metly zasadit, on musí do mísy nasypat cukr a vejce a on musí vymazat formu, a tak podobně. Nejraději by dával plech nebo formu i do trouby. Pořád chodí kontrolovat, jestli už je to upečené, a vždycky přiběhne a křičí: Maminko, už je to hotový, můžu to vyndat?? No samozřejmě, že ho nenechám to vyndat, ale musím ho nechat aby alespoň otevřel troubu.
Taky strašně rád zametá a vytírá. Jenže to pak máme omlácený nábytek, rozbité nádobí a vše co je zrovna poblíž Davídkovýmu koštěti. A o vysavači ani nemluvím, to třeba dokáže lítat půl hodiny po obýváku s hadicí a zapnutým vysavačem ale výsledky vidět nejsou. Tak to pak maminka ještě „kontroluje“. Alespoň tak mu to říkám, protože se potom vzteká, že se mi nelíbí jak to udělal. Pokaždé ho tedy pochválím, jak je šikovný a že to jen zkontroluju.
Ale ty hračky, nebo věci aby si po sobě uklidil, to nehrozí. Jakmile to prostě nejsou „dospělácký“ práce, tak to dělat nebude.
No tak alespoň že má snahu pomáhat mamince v domácnosti, a doufejme, že mu to chvíli vydrží.
Napsal/a: kristýna
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Můj 12tiletý syn mi pomáhá podle nálady,asi. Někdy je schopný setřít prah,utřít nádobí,vysát a někdy radši sedí půl dne na záchodě a čeká,až to“někdo“ udělá.
12timěsíční syn si uklízí hračky vždycky,když jdem ven nebo když jde spát. Baví ho utírat cokoliv,ale musí mít hadřík pořádně mokrý.
No jak kdy :o) Martínek někdy aktivně pomáhá s vysáváním a utíráním prachu a občas se už i pustil do nádobí, sice jsem to musela přemýt, ale snaha se cení :o)
s hračkami je to občas „na štýru“, pak je zle a to mu jde pak uklízet raz-dva, ale někdy opravdu sám a dobrovolně uklízí i plínky po své ségře :o))
ahojky kristýno,
mám 3 děti 15,7 a 4 a mám to štěstí a někdy spíš smůlu, že mi chcou všechny pomáhat.U té nejstarší je to v pohoda, když něco udělá tak už je to pořádně,ale u těch menších je to horší.Malý chce pořád umývat nádobí,okna, vytírat,vysávat no prostě vše co vydí dělat mě a připadá si strašně důležitý.Samozřejmě většinou po něm vše musím udělat znova,ale jeho nadšení a radost z pochvaly to nejde odmítnout a časem se jistě vše naučí tak,aby byl samostatný až vyroste v chlapa.Samozřejmě dětský pokoj musíme uklízet spolu,protože to není práce pro chlapa.
Tak přeji hodně štěstí at mu to vydrží.