„A co je na ní špatného?“ chci vědět.
Matka si trpce stěžuje: „Je to den ode dne horší, dělá si s námi, co chce.“
Otec opět dodává: „Včera mě uhodila… Zčistajasna, jen tak, do obličeje. Podívejte.“ A ukazuje modřinu na krku.
Jeho manželka vysvětluje: „Jenom proto, že si s ní nechtěl hrát… a tak to slíznul… bum, do tváře.“ Oběť přitom předvádí gesto své dcery.
„A co jste dělali?“
„No, uklidnili jsme ji, rozmlouvali jsme s ní… a tak…“
Prohlašuji: „Vaše dcera s vámi zachází jako s hadrem!“
Nato otec spontánně doplní: „Jako s tím posledním hadrem!“
Matka pak vypráví, že to začalo už před několika lety ošklivými slovy: „Pojď sem, sráči“ nebo „Naval žrádlo, ty blbá krávo“.
„A jak jste tehdy reagovali?“
„Byla jsem vlídná a dělala jsem, že to neslyším. Myslela jsem si, že je to fáze vývoje, která zase přejde.“ Zamyslí se a pokračuje: „Říkala jsem si, že se Nina musí i v téhle fázi nějak realizovat. Z dřívějška jsem to neznala, a tak jsem si myslela, že dneska už jsou zkrátka děti takové.“
Mnohé rodiče, učitelky a vychovatelky trápí a znejišťuje slovní, ale samozřejmě i fyzické násilí vůči druhým, jehož podle jejich názoru přibývá. Do značné míry tu jde o nedostatek respektu a úcty. Vylíčená situace ukazuje další aspekty zacházení s verbálním překračováním hranic:
• Překračování hranic je často prostředkem tematizace nejasných výchovných vztahů. Děti zkoušejí metodou pokusu a omylu, kam až mohou jít, pokoušejí se dosáhnout meze únosnosti, chtějí vědět, jakou zátěž mezilidské vztahy snesou.
• Jestliže je výchovný vztah narušován verbální agresí, je třeba okamžitě jednat. Strpět osobní urážky znamená podporovat je. Ignorovat, dělat, že neslyším, to může být – jako ve Felixově případě – funkčním pedagogickým prostředkem při zacházení s překračováním hranic formou hry. V případě osobních urážek a ponižování ovšem ignorování působí jako lhostejnost a jako výzva k pokračování.
• Z teoretických výzkumů vyplývá, že člověk je schopen zranit, zničit a zabít jiného člověka tehdy, když je oběť před činem zneuctěna.
Jestliže vychovatel proti zneucťujícím slovům a ponižování nevystoupí a neučiní jim přítrž, pak tím – a jistě to není jeho záměrem – přispívá k zesílení agrese vůči věcem i osobám. Umožňuje tím dítěti bezmeznou realizaci jeho ničivých popudů slovem i činem. Nechtěně tím přispívá ke snížení úcty vůči vlastní osobě.