Hodně se mluví a píše o tom, že rodiče by měli být citliví, láskyplní, vnímaví. O tom, že by měli být silní, se příliš nehovoří.
Sílu a citlivost vnímáme jako vlastnosti protikladné, podobně jako rozum a cit. Ani zde se však o protimluv nejedná, naopak, obě vlastnosti se podporují.
Alespoň v mém pojetí, kdy silný rodič není tvrďák, ale vyspělá, vnitřně integrovaná osobnost. Tedy člověk dost silný na to, aby mohl být citlivý. Přečtení jedné kapitoly nás takovými pochopitelně neudělá, může však přispět k náhledu a k rozhodnutí, jež je hnacím motorem změny.
Takže vzhůru do toho!
I máma by měla být silná
Obvyklý kulturní stereotyp říká, že táta by měl být silný a máma citlivá. Avšak aby se děti cítily opravdu dobře, potřebují oba rodiče citlivé a silné. Dříve bylo běžné, že matka pečovala a otec vychovával.
Ovšem termíny „péče“ a „výchova“ byly míněny poněkud jinak než dnes. Péče se často soustřeďovala prostě na to, aby děti byly oblečené a neměly hlad.
A výchova? Když otec přišel večer domů, matka nahlásila úspěchy a (zejména) prohřešky dítěte, a otec je buď pochválil, nebo potrestal.
Formálně byla matka citlivá a otec silný. Jenže co je to za sílu, když vytáhnete rákosku na tvora desetkrát lehčího, než jste sami? A jak považovat za citlivou mámu, která na dítě žaluje?
Ani máma, která nežaluje a je „jen“ slabá, není dvakrát žádoucí.
uznává Petr.
shrnuje dnes již třicátník Petr.
Ještě vyhrocenější to je u Sylvy.
říká Sylva.
Teď už uznávám, že nebyla zlá, byla jenom slabá. Asi mě měla i ráda, ale jestli ji mám ráda já, to vlastně nevím.“
Ukázka je z knihy Zdravý rozum ve výchově, s podtitulem Uvolněné rodičovství v hektické době, kterou vydalo nakladatelství Portál.
Napsal/a: Pavla Koucká
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Tak nevím, mám z toho zvláštní pocit.
U nás v původní rodině to bylo právě naopak, matka rozhodovala o všem a otec o ničem, takže spíš musím zpracovávat opak. Nebýt tak „silná“ a přenechat muži roli, která mu náleží, být žena, ne muž. Až se středním věkem se mi to začíná dařit, předtím jsem se potýkala s velkými partnerskými problémy – není divu.
Ke knížce jeden postřeh, pokud nějaká kapitola začíná, že by někdo nějaký měl být, asi to nebude čtení pro mě.
tak článek jsem pročetla a zatím v sobě zpracovávám, mám z toho takové rozporuplné pocity…