Silní rodiče – silné děti

Rubrika: Výchovné tipy

Hodně se mluví a píše o tom, že rodiče by měli být citliví, láskyplní, vnímaví. O tom, že by měli být silní, se příliš nehovoří.

Sílu a citlivost vnímáme jako vlastnosti protikladné, podobně jako rozum a cit. Ani zde se však o protimluv nejedná, naopak, obě vlastnosti se podporují.

Alespoň v mém pojetí, kdy silný rodič není tvrďák, ale vyspělá, vnitřně integrovaná osobnost. Tedy člověk dost silný na to, aby mohl být citlivý. Přečtení jedné kapitoly nás takovými pochopitelně neudělá, může však přispět k náhledu a k rozhodnutí, jež je hnacím motorem změny.

Takže vzhůru do toho!

I máma by měla být silná

Obvyklý kulturní stereotyp říká, že táta by měl být silný a máma citlivá. Avšak aby se děti cítily opravdu dobře, potřebují oba rodiče citlivé a silné. Dříve bylo běžné, že matka pečovala a otec vychovával.

Ovšem termíny „péče“ a „výchova“ byly míněny poněkud jinak než dnes. Péče se často soustřeďovala prostě na to, aby děti byly oblečené a neměly hlad.

A výchova? Když otec přišel večer domů, matka nahlásila úspěchy a (zejména) prohřešky dítěte, a otec je buď pochválil, nebo potrestal.

Formálně byla matka citlivá a otec silný. Jenže co je to za sílu, když vytáhnete rákosku na tvora desetkrát lehčího, než jste sami? A jak považovat za citlivou mámu, která na dítě žaluje?

Ani máma, která nežaluje a je „jen“ slabá, není dvakrát žádoucí.

„Máma byla a je úžasně citlivá a milující osoba,“

uznává Petr.

„Byla ale hrozně slabá. Všechno u nás rozhodoval a řešil táta. Když jsem přinesl špatnou známku, máma se nezlobila. Klepala se společně se mnou, co na to táta… Ve výsledku však pro mě nikdy nebyla důležitá. To, že mě máma pochválila, nic neznamenalo. Byla to samozřejmost. To když mě pochválil táta – to bylo něco! Nadouval jsem se jako páv. Mámu mám rád, ale vlastně k ní mám spíš postoj jako k dítěti,“

shrnuje dnes již třicátník Petr.

Mám pocit, že bych ji měl ochraňovat. O starostech například mluvím jen s tátou.“

Ještě vyhrocenější to je u Sylvy.

„‚Vyřiď si to s tátou!‘ – tohle jsem slýchala kdykoli jsem chtěla něco doma řešit,“

říká Sylva.

„Máma se zříkala zodpovědnosti za cokoli. Nenáviděla jsem ji za to; věděla, žezdravy_rozum_ve_vychove_titulka táta nic nepovolí, ale nezastala se mě. Když mě bil, mlčela.
Teď už uznávám, že ne
byla zlá, byla jenom slabá. Asi mě měla i ráda, ale jestli ji mám ráda já, to vlastně nevím.“

Ukázka je z knihy Zdravý rozum ve výchově, s podtitulem Uvolněné rodičovství v hektické době, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Napsal/a: Pavla Koucká

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Tak nevím, mám z toho zvláštní pocit.

  • Lien

    U nás v původní rodině to bylo právě naopak, matka rozhodovala o všem a otec o ničem, takže spíš musím zpracovávat opak. Nebýt tak „silná“ a přenechat muži roli, která mu náleží, být žena, ne muž. Až se středním věkem se mi to začíná dařit, předtím jsem se potýkala s velkými partnerskými problémy – není divu.

    Ke knížce jeden postřeh, pokud nějaká kapitola začíná, že by někdo nějaký měl být, asi to nebude čtení pro mě.

  • bamiska

    tak článek jsem pročetla a zatím v sobě zpracovávám, mám z toho takové rozporuplné pocity…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist