Představte si, že bych vám tvrdila, že vaše dítě spí špatně proto, že je posedlé zlým duchem, který ho v noci trápí. Nebo že je vaše dítě v noci tak čilé, protože ho Bůh předurčil k něčemu zvláštnímu, že to je třeba příští Dalajláma. Nebo bych vám vykládala, že jste byli v minulém životě tak líní, že jste za to potrestáni tím, že máte dítě, které vás nenechá v noci spát. Pravděpodobně byste mě považovali za šílenou. Přinejmenším byste o mé teorii pochybovali.
Zejména když bych pro vás neměla jinou radu, než že to tak prostě je a nedá se s tím nic dělat. Pak byste mě už vůbec nebrali vážně. Tady se přece musí dát něco dělat, pomysleli byste si. Vždycky a všude se dá něco udělat. Prostě si to tak myslíme, koneckonců jsme všichni děti své doby.
Všechno se dá udělat, a co se dá udělat, to se také udělá. Když se pak ale přece jen něco udělat nedá, například vyléčit smrtelně nemocného, pereme se s tím, jak se dá. Prostě se s tím nechceme smířit.
Věda a technika musí mít přece nějaké řešení. Kdybychom jen našli toho nejlepšího lékaře… Ono „je to prostě tak“ se potlačuje.
Neexistuje žádný osud. Děláme si, co chceme. Pomocí svého rozumu vládne člověk přírodě, sám sobě i ostatním lidem. Všechno se dá předvídat, a tedy i ovládat. Alespoň to tak vypadá. Dříve se člověk vyrovnal s tím, že v zimě prostě mrzne a v jeskyni se dá topit jen do té doby, než dojde dřevo; dnes máme atomovou elektrárnu. Dílo rozumu, dílo člověka, který ovládl přírodu. Ale jen na tak dlouho, než se přepočítá a atomová elektrárna vyletí do vzduchu: Pak už žádné propočty nepomohou. Ale hlavně to vypadá rozumně, používat svůj vlastní rozum. Proč by člověk neměl dělat, co umí? Proč bych neměla používat elektřinu, ačkoli vím, jak funguje?
A jak vlastně funguje? Upřímně řečeno, nemám ponětí. Vždycky strčím zástrčku do zásuvky a zatím to vždycky šlo. Ale jak přesně pracuje atomová elektrárna? Nevím. Kdybych však chtěla, mohla bych se to dozvědět. A to je klíč k naší době. Netušíme, jak fungují věci, které dennodenně používáme. Nebo snad víte, jak funguje internet nebo jak to vaše auto dělá, že jede, a dokonce vám řekne, kam máte jet? Nejspíš ne, a přesto si myslíme, že teoreticky můžeme vědět všechno, jen když se o to budeme snažit. Věříme, že „můžeme všechny věci – v principu – ovládnout rozumem. Znamená to však, že svět zbavíme jeho kouzla.“ (Weber 1994, str. 9) Žádná kouzla ani magie už neexistují, nevěříme na žádnou tajemnou a nevypočitatelnou moc. Kouzla a čáry ustupují technickým prostředkům a výpočtům. Ale není kouzlo v každém začátku a není každé dítě začátkem? A proč mám tu zatracenou rýmu, když se dá všechno zvládnout? A proč můj syn pořád ještě nespí? Nedá se s tím něco udělat? Možná ne. Možná se s tím musíme prostě vyrovnat. A to by bylo tvrdé. Jak uvnitř, tak i navenek.
Nemyslíme si jen my, že se dá vlastně všechno ovládnout kalkulací, myslí si to i všichni ostatní. „Cože? Vaše dítě nespí celou noc? Proč s tím něco neuděláte?“ Svět, příroda, člověk, všechno se dá ovlivnit. A když ne, alespoň to dítě se dá zvládnout. Ale možná se tady opravdu nedá nic dělat. Ovšem přece programy výuky spánku slibují, že to jde. Potřebujeme jen vědět, jak dítě obecně a jeho spánek speciálně fungují. Nahradíme individuální dítě objektivním dítětem a naučíme se odhadem, jak to zvládnout. Víme, co máme dělat. Tak to tedy udělejme. Na projektu dítě se pracuje. Z dítěte bude muzikant, génius, fotbalová hvězda a právě tak i dobrý spáč. Dohodnuto, tak to bude. A ouvej, tady je něco špatně! A hned slyšíme: Proč jste nic neudělali? Vždyť jste přece mohli. Ale směli jsme? Smíme udělat všechno jen proto, že to umíme, a že to možná dokonce funguje?
Nemá použití rozumu také své hranice? Smíme svoje dítě tak zklamat, smíme je nechat věčně křičet, takže se bude cítit opuštěné, smíme jít proti přírodě jen proto, že je to rozumné? Nebylo by rozumnějším řešením podvolit se? Není i lidskost vázaná na rozum?
Tak buďte konečně rozumní, dokud vaše dítě také rozum nepobere a nebude spát celou noc. To by jistě bylo nejrozumnější.
Jedná se o ukázku z knihy Konečně spí celou noc, kterou vydalo v edici Psychologie pro každého, nakladatelství Grada.
Kniha poskytuje rodičům, jejichž dítě jim připravuje bezesné noci, spoustu informací k zamyšlení a hodně úlevy.
Autorka osvětluje dětský spánek z různých úhlů pohledu a nabízí netradiční, ale velmi efektivní rady.
Napsal/a: Eva Solmaz
