Začátkem února jsem se vás ptala, na čem všem se dá s dětmi dohodnout. V té době jsem si totiž uvědomila, jak moc mi dohody s holkama usnadňují prakticky každý den.
Psali jste o tom, že se s dětmi domlouváte. Několikrát padlo i to, že jsou věci, o kterých se nediskutuje. To už se rodinu od rodiny liší, což je dané nejen povahou dětí, ale i přístupem rodičů. Trošku mě mrzelo, že se neobjevilo moc konkrétních příkladů dohod s dětmi, od diskuze jsem si totiž mimo jiné slibovala i inspiraci, co by se možná dalo ještě vylepšit. Pak mi ale došlo, že to byl docela zcestný nápad, protože je potřeba vycházet z konkrétních situací, ve kterých to skřípe u nás, ne z toho, co dělá někdo jiný. Jinými slovy, víc než touha po inspiraci za tím byla prachobyčejná zvědavost 😀 Možná i potřeba ujistit se, že dohody opravdu fungují i v situacích, kdy by člověka ani nenapadlo, snažit se s dětmi domlouvat.
Pro mě takovou dříve nemyslitelnou dohodou bylo třeba večerní usínání podle dětí. Myslela jsem si, že je prostě čas, kdy děti mají být v posteli a v klidu, aby ráno bez problémů vstaly do školy. Čas od času se to neobešlo bez křiku a dohadování, že teď už fakt bude klid, protože jinak je zase ráno budu muset páčit z postele. Navíc ranní vstávání bylo v Majdině podání naprostá katastrofa, i když usínaly předpisově. Pak jednou (u nějakého superzajímavého filmu :-)) začaly holky smlouvat, že si to chtějí dokoukat, že ráno vstanou jak zazvoní budík. V té době se ranní vstávání už snad ani nemohlo zhoršit, tak jsem na jejich návrh kývla. Od té doby není se vstáváním u nás problém. Večer jen kolem deváté hlásím čas, někdy jdou rovnou spát, někdy ne. Přiznávám, že včera jsem o desíti už byla trochu nervózní, takže jsem nadhodila, že si myslím, že by už bylo fakt dobrý zalehnout. Odpověď byla: „Ale mamko, vždyť ráno vstáváme včas. Zítra zase vstanem.“ Manžel koukal na fotbal, takže jsem šla poprvé po dlouhé době spát první 🙂 Ráno zazvonil budík a než jsem se vyhrabala zpod peřiny, volala na mě Majda, kde jsem, že už je sedm.
Podobně to funguje s psaním úkolů, které se už delší dobu obejde naprosto bez vztekání. A pozor, zdá se, že konečně jsme našly cestu i k úklidu pokojíčku! Prostě jsem nadšená 🙂 Další meta jsou holčičí šarvátky, o kterých jsem v poslední době opakovaně psala. I tam už se začíná blýskat na lepší časy, ale to si nechám zase někdy na příště, zatím jsem jen v duchu oslavila první dílčí úspěch 😉
Ale zpátky k dohodám a diskuzi. Se zajímavým postřehem se do ní zapojila i konipas (teda pořád mám problém zapojit do vět některé přezdívky, tak se za krkolomnost omlouvám), která napsala:
Nevím, co přesně zaznělo v Dobrém ránu, ale tuším, že ta paní byla Katka Králová, kterou jsem tu v posledních měsících zmiňovala několikrát. Při naší první domácí dohodě jsem o ní neměla ani tušení, ale díky ní jsem si o něco později uvědomila, proč zrovna tohle funguje narozdíl od jiných pokusů. Pochopila jsem, že v těch neúspěšných případech se vlastně o žádné dohody nejednalo. Nedošlo tam totiž k tomu, co v diskuzi výstižně shrnula Marinada:
Ale mrkněte na video, předpokládám, že v Dobrém ránu zaznělo něco podobného…
Musím říct, že s každou z těchto pseudodohod mám bohaté zkušenosti 🙂 Dokonce si troufnu tvrdit, že některé z fungují. Teda nějakou dobu. Háček je v tom, že je mnohem náročnější udržet je v chodu, navíc někdy přestanou fungovat jakoby bez varování. Často pak přijdou obavy, že „po dobrém“ to už asi fakt nepůjde. Máte to taky tak?
Schválně jsem hledala význam slova dohoda ve slovníku a našla, že se jedná o společné úmysly dvou či více stran ohledně dalšího postupu. Myslím, že to podstatu věci vystihuje naprosto přesně. Vtip je totiž v tom, že při opravdové dohodě se zapojí jak rodič, tak dítě do hledání řešení. Je jedno čí „problém“ se řeší. Ze všeho nejdůležitější je ujasnit si, čeho přesně chci dosáhnout, co je v dané situaci pro mě opravdu důležité. Nejtěžší mi pak přijde na chvíli zapomenout na svoje představy, jak toho svého docílit, a nechat mluvit dítě, aby zkusilo i ono něco vymyslet.
Když to vztáhnu na naši situaci s večerním usínáním, tak pro mě je v tomto směru důležité, aby holky ráno bez problémů vstávaly do školy, pro ně je důležité, aby nemusely chodit spát, když se jim ještě z nějakého důvodu nechce. Já jsem měla zažité, že když chci, aby ráno vstávaly včas, musí jít brzo spát, přitom sama to taky tak nedělám a chodím spát podle toho, jak jsem unavená nebo kolik mám ještě večer práce. I když jdu spát z jakéhokoli důvodu pozdě a fakt nejsem ranní ptáče, ráno mě z té postele vykope vlastní zodpovědnost. Proč by měla páčit zpod peřin i moje děti, když už má chudera tolik práce se mnou? 😉 I ony mají svoji vlastní zodpovědnost a jak je vidět umí ji zapojit. Jen musí dostat prostor.
Dodnes si pamatuju na některé okamžiky z dětství, kdy jsem najust něco neudělala (nabo naopak dělala) jen proto, že mě naši do toho mermomocí tlačili. Věta typu: „Kdy už konečně umyješ to nádobí?“ vedla zaručeně k tomu, že jsem do kuchyně vlezla, až když odešli nakoupit nebo aspoň koukali na televizi. Jindy jsem zase pokyny splnila, abych měla klid, ale asi si dovedete představit, jak efektivní taková práce byla a jakou „pohodu“ jsme si u toho všichni užili 🙂
Asi vás nepřekvapí, že vás na závěr povídání o dohodách pozvu na návštěvu do Nevýchovy. Stále je k dispozici bezplatný videokurz Výchova Nevýchovou, který obsahuje 4 nahrávky: 3 typy rodičů a proč nám děti vzdorují, Jak vyřešit 5 největších problémů s dětmi, Příběhy rodičů a Nevychovaných dětí, 5 největších mýtů o výchově.
Pokud vám vrtá hlavou, jestli to opravdu může fungovat i u vás, doporučuju ke shlédnutí autentické příběhy maminek, které koncem loňského roku vstoupily i do placeného kurzu. Ten se v únoru opět otevřel pro nové zájemce. Já jsem už novou příležitost využila a jsem tam 😉 V krátkosti musím říct, že už mi do sebe zapadly další dílky skládačky, ale to by bylo na další dlouhé povídání, které si nechám zase na příště.
Na úplný závěr prozradím, že zítra by mělo být na stránce Výchovy Nevýchovou nové video, tentokrát jsou hlavními aktéry přímo děti, o kterých to všechno vlastně je, tak jsem zvědavá, co se od nich dozvíme. Naše Majda už jednu nahrávku, kterou jsem si pouštěla v kuchyni u vaření, komentovala slovy: „Proč to posloucháš? Vždyť my jsme chytrý a nezlobíme.“