Ahoj jsem tu znova. Tentokrát abych poreferovala, jak se nám vede v Nevýchově. Začátky jsou obtížné asi jako vše co je nové.
Jak jsem psala v předchozím článku, Nevýchova k nám přišla jako dar z nebes. Kurz mi pomohl se velmi zklidnit, především co se týče mé „výchovy“. Dal mi mnoho, ale na hodně věcí jsem si musela přijít sama.
Správný přístup ke svému dítěti si musí nalézt každý sám
Kurz Nevýchovy vám opravdu nedá návod Jak na vaše dítě. To také říká sama Katka ve videích, které jsou zdarma dostupná na webu Nevýchovy. Dá vám ale všechny potřebné informace Jak s ním! To je velký rozdíl a o tom celá Nevýchova vlastně je.
Cítím, že to není ani tak o dětech jako spíš o rodičích. Děti se s tím rodí, ale my se to musíme teprve naučit, jelikož jsme byli vychováváni jinak.
Je to hlavně o nás, o matkách, a o obrovské dávce trpělivosti a laskavosti.
Pár věcí se nám už povedlo
Někdy bych ten svůj poklad na místě přerazila, podruhé zase láskou snědla. Je to taková houpačka. Jednou jste nahoře a pak zase dole.
Je asi spousta maminek, které prochází tím stejným, co my teď.
Zdálo se, že to nefunguje
Zjistila jsem, že nestačí znát jen ta správná slova a otázky. Mnohem důležitější je intonace a naladění toho, kdo chce Nevýchovou něčeho dosáhnout.
Dlouho jsme se s malým synkem nemohli na ničem dohodnout. Bral mě doslova na hák. Pořád jsem přemýšlela, čím to může být, co dělám špatně. Denně jsem si lámala hlavu, proč to nejde, a v duchu se ptala, jak to mám dělat. Otázky pokládám správné, ptám se ho na jeho názor, potřeby…
Vyřešil to syn
Odpověď jsem dostala od svého vlastního, malého synka. Jednoho dne se začal mračit přesně jako to dělám já, když po něm něco žádám.
A konečně je tu mé první „Aha“. Došlo mi, že jsem zapomněla na jednu důležitou a přitom podstatnou věc.
Byla jsem tak zaujatá výsledkem, že jsem si vůbec neuvědomovala, jakým způsobem mu Nevýchovu nabízím. Vůbec mne nenapadlo zamyslet se nad tím, jak asi vypadám, když s ním takhle komunikuji (můj hlas, mimika, gesta …).
S úsměvem jde všechno líp – i Nevýchova
Teď jsem začala Nevýchovu s úsměvem a – světe div se – ono to začalo fungovat. Malý je najednou ochotný se domlouvat. Už se nám povedlo několik krásných dohod. Každý den se oba učíme a čeká nás ještě spoustu společné práce, na kterou, se už se moc těším.
Děti jsou prostě úžasná stvoření, jen potřebují prostor.
Dejme jim ho!
Možná tento postřeh pomůže i někomu z vás. Moc bych vám to přála!
S láskou
Izabela
