Proč děti zlobí…

Děti ze své přirozené podstaty nemají potřebu zlobit. Systém jejich těla a psychiky je přirozeně vede k přijetí života v takové formě, v jaké ho potkávají.

Tématem „Proč děti zlobí“ a co podle vás vlastně znamená pojem „zlobení„, se zabývala i diskuze, která byla v rámci projektu Předškolákem s VD založena.

A jak správně naznačila Danasi, zlobení je velice choulostivý problém.

Většina z vás se domnívá, že zlobení je vlastně projevem toho, že se dítě nudí, je bez nějaké aktivity, činnosti.

Například Lien má zajímavé zkušenosti a jak sama popisuje, zlobení každý vnímá jinak. To, že vyvolává negativní emoce, je již důsledkem…

——————————————————————————————————————————

Velmi zajímavě shrnula téma „Pro děti zlobí“ i ředitelka mezinárodní školky a jesliček Nestlinque, paní Klára Markuciová, v rámci své poradny, v níž poskytuje rady rodičům. Dáme tedy prostor i jejímu vyjádření…

Klára Markuciová se zabývá již více než 15 let výchovou a vzděláváním předškolních dětí podle principů učení Montessori. Přes 10 let je ředitelkou mezinárodní školky a jesliček Nestlingue v Praze na Chodově, která se těmito principy řídí.

Děti z Nestlingue dosáhly nejlepších výsledků ze všech pražských soukromých školek hodnocených společností CALLA MEDICA, která prováděla diagnostiku dětí zaměřenou na rozvoj osobnosti, sociální a znalostní dovednosti.

V opačném případě se střádá v nervové soustavě těla dítěte napětí, které časem vykrystalizuje ve „zlobení“. Zlobení je stav zoufalého volání o pomoc a přání uspokojení některé z výše uvedených tendencí. Má vždy určitý, byť i neuvědomělý, účel.

Dospělí tento účel mohou jednoduše rozpoznat z vlastních pocitů.

Na každé takové chování je třeba reagovat jiným způsobem. Ze všech způsobů je tím nejdůležitějším NASLOUCHÁNÍ.

Ve své praxi jsem se setkala se čtyřmi základními kořeny zlobení.

1.UPOUTÁNÍ POZORNOSTI

Potřeba být vidět je člověku vrozená. Je to jedna ze základních lidských potřeb, která se váže k pocitu „někam patřit, být přijat, mít hodnotu“. Děti rádi poutají pozornost rodičů či svého okolí něčím pozitivním. Pokud však nejsou viděny, začnou projevovat opačnou polaritu. Ta se může projevovat např. šaškováním, vyrušováním, strháváním pozornosti.

POCITY DOSPĚLÉHO:  rozladění, nelibost, podráždění

BĚŽNÁ REAKCE:  napomínání, přesvědčování, přemlouvání

REAKCE DÍTĚTE: dočasně přestane zlobit, ale brzy to zkusí znova

ÚČINNÁ REAKCE:

• ukázat dítěti, že může získat pozornost něčím užitečným, prospěšným či vhodným
• všímáme si jeho dobrého chování a verbalizujeme ho
• zlobení buď přehlížíme nebo na ně reagujeme jinak než dítě očekává, např. nazveme celou věc pravými jmény: „Možná, že bys teď potřeboval, abych ti věnovala pozornost…“
• vedení k vlastnímu sebehodnocení a snížení potřeby být ohodnocen druhým. Např. dítě řekne „Je to hezké?“. Odpověď dospělého „Co myslíš?“

POZOR!

2. ZÍSKÁNÍ MOCI

Moc si chce získat dítě, které chce, aby bylo stále „po jeho“, a odmítá vnější autoritu. Takové dítě se nachází ve stavu mimo své přirozené hranice. Ztratilo orientaci ve svém místě na světě a přestalo vnímat svojí pozici dítěte. Přebírá pozici dospělého a má díky tomu pocit, že má nějakou hodnotu. Děti získávají moc buď vnější agresí, např. vztekáním či pasivitou, např.“nikdo mě nedonutí, abych to udělal.“

POCITY DOSPĚLÉHO: pocit ohrožení vlastní pozice, hněv

BĚŽNÁ REAKCE: tresty, zákazy, příkazy, vyhrožování nebo vzdání se moci situaci vyřešit

REAKCE DÍTĚTE: vzdor, vzdorná poslušnost (dítě udělá co se řekne, ale ani o kousek navíc či jiným způsobem), dočasně přestane zlobit a pak pokračuje s vyšší intenzitou, pokud dítě boj o moc prohrává, může v něm vyvstat touha pomstít se

ÚČINNÁ REAKCE: ovládnout se, nerozzlobit se, vyhnout se konflikt, nebojovat o moc.

Tím se oslabuje přesvědčení dítěte, že získat moc a mít moc je důležité a že se od toho odvozuje jeho hodnota. Ukážeme dítěti možnosti, jak využívat svého vlivu pozitivně, např. požádáme ho o pomoc a poté mu poskytneme pozitivní zpětnou vazbu.

3. PROJEVY BEZMOCNOSTI ČI NESCHOPNOSTI

Dítě, které svým chováním dává najevo vlastní nešikovnost či neschopnost, je dítě s extrémními pocity nejistoty, vlastní bezcennosti a nedůležitosti. Vzdalo se naděje, že může být v něčem úspěšné.

POCITY DOSPĚLÉHO:ztráta odvahy, zoufalství, pocit bezmoci

BĚŽNÁ REAKCE: jen to zkus, vždyť je to lehké, musíš se víc snažit, ukaž já ti pomůžu

REAKCE DÍTĚTE: pasivita nebo žádná reakce

ÚČINNÁ REAKCE: soucit „Možná bys teď nejradši nechal všechno plavat a  měl klid…“, je vhodné zdržet se jakékoliv kritiky a  soustředit se na úspěchy. Důležité je nevzdávat se a oceňovat maličkosti, např. „přenesla jsi váhu na správnou nohu“, nabídka možnosti výběru „Začneš červenou nebo zelenou barvou.“

4. REALIZACE NEOVLÁDNUTÉ TOUHY

Dítě má pocit, že si svojí hodnotu získá tím, že bude vyžadovat naplňování svých tužeb. Myslí si, že ho nikdo nemá rád, nosí v sobě pocit ublížení a díky této bolesti je pro něj těžké cítit lásku. Lásku vnímá skrze hmatatelné získávání toho, co si vyžádá.

POCITY DOSPĚLÉHO: odpor, nevole

BĚŽNÁ REAKCE: uplatnit svou moc, trestat: „ne nedostaneš to“

REAKCE DÍTĚTE: další požadavky, stupňování předešlého chování a hledání nových cest pro realizaci naplnění své touhy

ÚČINNÁ REAKCE: ovládnout se, projevit péči, ohledy a dobrou vůli pro vyslyšení potřeby dítěte, netrestat a neoplácet odporem, vcítivá komunikace a vymezení hranic:

• „Musíš být asi hodně naštvaný, když tohle děláš.“
• „Tak tohle chceš… budu o tom chvilku přemýšlet.“
• „Takové chování se mi opravdu nelíbí.“

Autorka: Klára Markuciová (pedagožka, ředitelka mezinárodní školky a jesliček Nestlingue)

Pokud vás článek zaujal, další témata, rady a inspiraci najdete v blogu, kde paní Klára odpovídá na konkrétní dotazy rodičů, týkající se výchovy a chování dětí: www.klara-markuciova.cz.

---

Článek byl zařazen do projektu Předškolákem s VD, v němž můžete prožívat s dětmi ve věku 2,5 – 6 let jejich radosti a zážitky, sledovat aktivity, které pro ně vymýšlíme a prohlížet si obrázky všeho, co vytvořili ve speciální fotogalerii.

Partneři projektu Předškolákem s VD

Napsal/a: Iveta Pešková