Po dobrém

Ve shodě s pedagogickou literaturou i já mám na prvním místě výchovu svého syna „po dobrém“. Pravdou zůstává, že s tím je nutno začít od narození. A pokud Vám nebyl dán Vašimi rodiči vzor a příklad, budete muset sáhnout po odborné knížce, navštívit nějakou tu přednášku a dohnat, co chybí… za předpokladu, že si uvědomujete tu chybějící kostičku v obrovské skládačce „výchova“…

Není to samozřejmě tak jednoduché, aby stačilo přečíst jednu knížku, výchova dítěte je složitá a nedá se vtěsnat do jedné poučky. Žádný jednoduchý výchovný recept není. Navíc není možné vyřešit výchovu dítěte naráz a jednou provždy, je to dlouhodobý celoživotní proces, jak já s oblibou říkám: “je to doživotí” – vyslovováno s citovým zabarvením a s láskou.
Vezmu-li to úplně od začátku, úplně první vliv máme na dítě už v době plánovaného těhotenství, rozhodující se jeví, zda se oba rodiče na dítě těší a na jeho příchod se radostně připravují. Dítě po narození vnímá velmi citlivě soužití svých rodičů, nenechme se mýlit tím, že nemluví a nechodí, a tak může vzniknout klamný dojem: “ještě tomu nerozumí”. Pravdou je, že dítě “tomu” nerozumí, ale cítí a vnímá vše, co se kolem něj děje.
Každé dítě je jiné, každé dítě je individualitou čili jedinečnou lidskou bytostí. To zjistí každý rodič ve chvíli, kdy jeho výchovné metody uplatňované na prvním dítěti u druhého potomka selžou.
Pokusím se shrnout ty nejzákladnější body výchovy “po dobrém”.
Myslím si, že podstatným činitelem je osobnost matky. Pokud je matka vyzrálá a tzv. připravená na svou roli, získává u dítěte zcela přirozenou autoritu. Je to přirozená převaha osobnosti vyspělejší a zralejší nad osobností teprve se tvořící. Obecně autorita rodičů představuje pro dítě pevný opěrný bod v neznámém a mnohdy pro dítě nebezpečném světě. Dítě velmi rychle vycítí, kdo je pevnou osobností a kdo není. Jednomu stačí pohled a druhý může křičet i vyhrožovat a nic tím nezíská…
Další důležitou roli také sehrává náš životní postoj, každý máme nějaký žebříček hodnot, životní zaměření a styl a celou řadu dalších ideálů, zásad a předsevzetí.
Pochvala.
Dítě už od 6. měsíce dokáže velmi výrazně reagovat na slovní pochvalu, vycítí ji podle úsměvu, tónu hlasu a mimiky. A jak bude postupně růst, porozumí i slovům a významu slov. Pochvala se od tohoto okamžiku stává jedním z nejúčinnějších povzbuzovacích prostředků. Pochvala by měla být pevnou součástí výchovy a každý rodič by měl umět své dítě pochválit. Je to velmi důležité pro jeho zdravé sebevědomí a zdravý vývoj.
Rada: mám úspěšně vyzkoušenou pochvalu, kterou sděluji jiné osobě a týká se syna. Např. telefonuji se svou matkou a říkám jí: “Babi, dneska mi tvůj vnouček udělal velikánskou radost, je to moje štěstí, je tak šikovný, že ….” V tomto případě si mohu být 100% jistá, že mě můj syn poslouchá s doslova našpicovanýma ušima a uvnitř se tetelí blahem :-))
Odměna, ocenění
Abychom mohli své dítko vhodně odměnit, musíme ho dobře znát. Odměna, po které dítě netouží a je pouhou naší představou, ztrácí výchovnou hodnotu. Mluvíme-li o odměně, měla by být řeč o tom, po čem dítě touží, co si přeje získat, o čem sní. Odměnou není to, co dítě od nás dostane. Odměnou je to, co dítě jako odměnu prožívá, má z ní radost, cítí uspokojení a nadšení. Taková odměna má pak vliv na příští chování dítěte.
Pohlazení
U malého dítěte mnohdy zmůže pohlazení a obejmutí víc, než si vůbec dokážeme představit. Vlídná mámina náruč, něžné pohlazení, pevné objetí, políbení do vlasů a věta: “Mám tě ráda” by též měla být pevnou součásti naší výchovy. Větší děti pak preferují stisk ruky, pohlazení či poplácání po ramenou nebo si jen tak spolu sednout a dotknout se.
Sliby.
U slibů je potřeba pečlivě zvážit možnost realizace, jak z naší strany (ze strany rodičů), tak ze strany dítěte. Jednoznačně platí: “Sliby se plní” např. po vysvědčení jdeme do cukrárny 🙂

V neposlední řadě bych ještě ráda zmínila dvě věci: omluva a umění odpouštět. Umět se dítěti omluvit je známkou zralého rodiče a mám vyzkoušeno, že dítě to nejen ocení, ale příště i po Vás zopakuje a odpouštění do výchovy taktéž neoddělitelně patří.
Je-li v rodině harmonie, porozumění a vzájemné soucítění, jde to samo a vychováváme jaksi nevědomě. Neodpustím si na závěr větu mojí maminky: “Děti jsou zrcadlem svých rodičů”. Tím chci říct, buďme svým dětem dobrým vzorem a příkladem, spoustu typů chování od nás odkoukají, aniž bychom to tušili. Pozorují nás celé dny, poslouchají nás i v době, kdy si myslíme, že nás nevnímají, jsou s námi každý den a jsou naši – věnujme se jim s láskou 🙂

Napsal/a: redakce (Helena)