Po dobrém nebo po zlém?

Rubrika: Výchovné tipy

898216_family_2Jak dítko přesvědčit o něčem co chcete aby udělalo když se mu zrovna nechce? Ať je to oblékání, úklid pokoje, jídlo, jít ven nebo domů. Určitě to všichni znáte. A zase je doma křik, dítko se vzteká, protože nechce něco udělat. Nechce se mu uklízet, nechce jíst, nechce se obléct a jít ven…

Už se Vám stalo to, že dítko udělá scénu v obchodě a všichni se dívají co že mu to děláte ? Kamarádka má skoro dvouletého syna a nemůže s ním jí do obchodu, protože scény typu – praští sebou na zem, nohama kope do země, rukama mává na všechny strany a hlavou mlátí kam jinam než zase do země. A do toho ještě řve.

Můžete dělat co chcete – křičet, řvát, dát na zadek, ale stejně to v tu chvíli nepomůže. V takovém stavu Vás dítě vůbec nevnímá. Nejlepší je mluvit na dítě potichu, aby Vás slyšelo, tak se musí uklidnit a přestat řvát.Jinak neslyší, co mu to vlastně říkáte.
Nemá cenu dělat ještě větší scénu než už je. Tak to alespoň kamarádka řeší. Ale jak říká, úplně nejlepší je – chodit do obchodu sama.

Asi každý váhá, co je správné – domlouvat, křičet nebo plácnout ? To je otázka, kterou si klade asi každý, když se malý andílek změní v běsnícího darebu.
S malým dítětem je malá možnost domluvy. A je to logické, teprve se to musí naučit a pochopit, co že to po něm vlastně chcete. Nakonec to jsou vždy rodiče, kteří musí říct konečné řešení. Příliš velká míra svobodné volby malým dětem situaci neulehčí, spíše naopak, neví, co pak mají vlastně udělat. Takže mu nedávejte moc možností na výběr, bude pak zmatené. Dítě potřebuje prostě jednoznačně vědět, co má udělat.
Dítě vždy potřebuje jistotu, musí vidět, že si Vy umíte poradit. Neměňte své zásady, postoje a již jednou přijatá rozhodnutí.Něco zakážete, dodržte to, neustupte.
Dítě Vám přece bezmezně důvěřuje a udělá to co chcete.

Je důležité dítě upozornit na to, co může a co ne. Děti jsou od přírody zvědavé, chtějí všechno vyzkoušet. Bohužel se vyskytují situace, které jsou nebezpečné a musí se dát důrazně najevo, že tohle opravdu NE.
Jde třeba o horkou vodu, běhání přes cestu, strkání ručiček do všeho možného a také zkoušení toho, co najdou. Je to normální, projde si tím každý. Dítko je zvědavé, chce to prozkoumat, vyzkoušet. Jestli se bojíme, že se spálí o sporák, dejte tam ochranný kryt. Bojíte se, že vběhne na cestu? Držte ho při přecházení za ruku.

Ve chvílích, kdy jde o něco vážného, použijeme slůvko NE. Ale co když neposlechne? Co dělat pak, potrestat? Děti do tří let nechápou smysl trestu – běž do pokoje nebo do kouta. Nechápe, že něco udělal špatně. Necháme ho pak dělat dál to co dělá? Ne. Nepotrestáme ho? Ne. Plácneme ho? Většina, nebo všichni, řeknou ANO. Plácnutí přes plínku není drastické. Vždyť to to dítko pořádně ani necítí.

Pokud selhávají jiné možnosti, jako domluva, nebo pokud dítko neposlechne, je to v pořádku. Plácnutím získáte okamžitou pozornost dítěte. Plácnutím nemyslím výprask, nebo že si na dítěti vylijete zlost či frustraci. To pak už není výchovné a dítě je pouze vyděšené, donucené se podřídit a může ztratit sebevědomí. Dětské násilí je něco jiného než plácnutí přes plínku nebo přes ruku.
Já si dodnes pamatuji, jak jsem jako dítě dostala takový výprask, kdy moje maminka to trošku přehnala a já měla modřiny přes záda a nohy. Nebo jak jsem se bála jít domů s vysvědčením, protože otec měl na stole nachystaný vojenský pásek, kterým jsem vždy dostala. A to jsem na základce měla nejhorší známku trojku.

Nikdy nejednejte ve vzteku, pak toho budete litovat a dítě Vám přestane věřit.
Vysvětlujte a vlastním chováním ukazujte jak se v různých situacích chovat. Děti se učí samy, tím, že opakují to co vidí, napodobují nás. To my dítěti předáváme, jak se má správně chovat, že má být slušný a zdvořilý. Pokud se k nim budeme chovat škaredě a bez zájmu, budou brzy dělat to co vidí.

Jednou týdně chodíme na cvičení pro děti. Je tam chlapeček, který ubližuje druhým dětem. Kope je a kouše. A to bez jakéhokoliv důvodu, prostě k někomu přijde a začne mu ubližovat. A jeho maminka s tím vůbec nic nedělá a ani mu nic neřekne. Maminky už od něho své děti drží dál.

Všichni chceme pro své děti jen to nejlepší. Aby se dobře chovalo, umělo pozdravit a poděkovat. Aby vědělo, co je to respekt a proč se má chovat správně a také aby umělo rozlišit, co je dobré a co špatné.


Ale správné základy chování nevzniknou samy od sebe. To ho musíme naučit. My jsme pro dítě tím nejbližším vzorem. Chovejte se tak, jak chcete, aby se choval Váš potomek. Děkujte, proste, podržte dveře, nenadávejte, buďte na sebe hodní.
Každý vychovává děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zda plácnout či ne je pro každého těžké rozhodnutí.

Pár rad, co dělat v některých situacích

Užitečnost
Chcete po dítěti, aby Vám pomohlo prostřít na stůl nebo uklidilo nádobí ze stolu. Jindy nadšené, že může pomoct, dnes se mu nechce, protože se chce dívat na pohádku, nebo si chce hrát.
– Vysvětlete mu, že každý s něčím pomůže. A taky, že už je dost starý na to, aby pomáhal.
– U nás funguje – já pomůžu tobě ty mě.
– Když mi pomůžeš, budeme to mít rychleji a můžeš mít pohádku nebo jinou odměnu.
– Úklid pokoje – slibte, že mu pomůžete uklidit pokojíček, ovšem za předpokladu, že uvidíte, že uklízí nejdříve sám. Hned to půjde veseleji a rychleji.

Být čestný
Hrajete si na hřišti, v parku….a soutěžíte. Zjistíte, že Vaše dítě si úkoly zlehčuje, zatímco ostatní vše poctivě plní.
– Vysvětlete dítěti, jaká jsou pravidla závodu, co má dělat, jaké jsou úkoly.
– Vysvětlete mu, že pravidla se musí dodržovat. Není přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
– Řekněte mu, že ostatní děti pak budou smutné.
– Zeptejte se ho, jestli by se mu líbilo, kdyby to někdo při hře udělal jemu. Jak by pak hra dopadla? Kdo by byl vítěz?

Najdete u dítěte hračku o které víte, že není jeho?
– Vysvětlete mu, že vzít si cizí hračku je špatné.
– Pokud zapírá, odkud ji má, řekněte mu, že ten, komu jí vzal, je teď určitě smutný, protože ji hledá. Jemu by taky přece bylo smutno, kdyby mu někdo vzal něco, co má rád.
– Přesvěčte ho, aby hračku vrátil co nejdříve.

Vděčnost
Máte návštěvu a ta přinese dítku dáreček. To ale zapomene poděkovat a pokud se mu hračka nelíbí, tak jí odhodí.
– Neočekávejte od dítěte vděčnost, kdo má děti, tak to pochopí. Tato situace není nic hrozného, i když Vy se asi budete cítit trapně.
– Vyzvěte dítě, aby za dárek poděkovalo .
– Nekárejte dítě před návštěvou, ono jenom vyjádří to, co cítí. I když se nám to zrovna nemusí líbit.
– Pokud dítě před návštěvou řekne, že se mu dárek nelíbí, vysvětlete mu, že si mysleli, že se mu líbit bude.

Odpuštění
Sourozenci si spolu hrají a ten mladší zboří staršímu postavený hrad z kostek. Jednoho to mrzí, druhý se zlobí a nechce mladšímu odpustit.
To je u nás na denním pořádku.

– Staršímu dítku vysvětlete, že to sourozenec neudělal schválně.
– Neříkejte, že nemá důvod se zlobit. Vždyť se snažil/a ten hrad postavit celé dopoledne.
– Jestli nic nepomáhá, připomeňte mu/jí , že i jí/jemu se stalo něco, za co nemohl/a.
– Nebo, že když byl/a malá/ý, tak taky bořil/a to co někdo postavil.

Velkorysost
Umí se Vaše dítě rozdělit ? Určitě to znáte. Potomek má bonbónky a sourozenec nebo kamarád by chtěl taky. Ale dítě řekne „ne“.
– Žádné dítě není nejlepší kamarád, když se má s někým rozdělit. Nejlepší je říct mu, jak se v takové situaci zachováte Vy.
– Řekněte mu, že bude mít radost a více mu ta dobrůtka bude chutnat, když se rozdělí, protože si pochutná někdo s ním.
– Nenuťte ho ale k něčemu, co opravdu udělat nechce.
– Řekněte mu, že příště se někdo zase rozdělí s ním.

Každé dítě je jedinečné, jedno dělá to a druhé zase ono. Já jsem přísná maminka, spíše křičím, ale když je nejhůř, tak plácnu na zadek. Nejsem dokonalá ani svatá, jsem jenom máma dvou dětí. Snažím se vše nejdříve vysvětlit. Je pravda, že když to musím říct po páté, tak mi dochází trpělivost, ale vím, že moje děti ví co se patří. Umí pozdravit a poděkovat, aniž bych něco musela říct, jsou slušné a hodné. Jsou to moji andílci a když dostanou na zadek, tak mě to pak strašně mrzí a říkám si, jestli jsem udělala dobře nebo jestli se to dalo vyřešit jinak. Jenomže jsme jenom lidi a někdy to opravdu jinak nejde. A ruku na srdce, kdo nikdy neplácl dítě přes ruku nebo přes plínku? Pokud někdo takový je, napište, jak to děláte.

Napsal/a: nuninka

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Anonymní

    ja ji dam jen obcas na zadek,kdyz si to zaslouzi,ale zacne se mi vstekat jeste vic,tak radsi vysvetluju,ani to nezabira,.proste nezabira vubec nic
    dcerce bude 5let a normalne mi prerusta pres hlavu

  • Anonymní

    ahojky,chtela bych poradit.co mam delat,kdyz se mi dcera zacne vstekat vzdy,kdyz neni po jejim?hrozne krici a sousedi si mysli,ze ji mlatim.

  • Karamelko, na dětech je kouzelná ta jejich upřímnost :-))) . Na nás je vysvětlit jim co a jak. Taky jsme měli už pár takových situaci jako píšeš Ty. Taky často vysvětluji, že neznám všechny a nevím kdo zrovna v tamtom domě bydlí. Pokud to zrovna někomu nevadí, tak co. Dítko se pouze ptalo, nikomu neubližovalo, nic nebralo ani nebylo škaredé – bylo pouze zvědavé.
    Když jsme se přestěhovali na vesnici, dcera každého zdravila, problém byl v tom, že zdravila taky lidi kteří jeli na kole nebo v autě a nemohla pochopit, proč taky nepozdraví:-))

  • Anonymní

    Asi spis souhlasim-))
    a ruku na srdce-u nas se opravdu NIKDY neplaclo,ani nebilo!!Opravdu nikdy,mam velmi spatne vzpominky ze sveho dectvi a tak jsem to chtela u sve rodiny „zkusit jinak“, jakkoliv se to nekomu muze zdat divne,u nas to,kupodivu jde i bez placnuti,ci biti a to ma nejstarsi potomek uz skoro 16-))
    I nase deti se samozrejmne vztekali,zkouseli,,obdobim vzdoru si projde kazde-))…
    Nejmensi ma 3r.,umi podekovat,poprosit, umi se rozdelit,omluvit se..(a je na to nalezite pysna-)..je to asi i tim,ze k tomu vedeme vsechny deti a vsichni mezi sebou se k sobe tak chovame,kdyz se mi nelibi,ze nektere ditko krici,zvysuje hlas,nedelam to take..atd..vztekani moc nezname,minimalne-)))Zaplat panbuh-))
    Z UK zdravi Jesica-))

  • No jo je to tak Peti,jak se dostaneš do oblasti:-) s menší hustotou obyvatelstva:-) tak se zdraví všichni:-) ono dřív to tak bylo normální popřát si Dobrý den nebo Zdařbůh:-)

    Já třeba zdravím i starší lidi,které neznám:-) je mi trapné slušně nepozdravit dědáčka nebo stařenku co se šine o holi-a oni jsou zvyklí,že je lidi zdraví.

    Prcek musí pozdravit lidi z baráku a všechny koho zdravím já:-) Ovšem taky se už naučil říkat třeba ahooooj holky:-) na 17tileté slečny:-))))) nebo dobrý den strejdo na pana v autobuse…

    dneska v lékárně se mě na celou lékárnu ptal mami a jak se jmenuje ten strejda ? prstem skoro pichal do zad pána stojícího před námi:-))) sem mu šuškala do ucha já nevím…a on zase na celé kolo Ty nevííííš ????? až se lidi začali smát:-) co s takovým chováním Nuninko? :-)))))) K

  • Peťka

    Karamelko, to zdravení/nezdravení ja na samostatnou diskuzi.:-)
    Já jsem naopak byla hrozně překvapená zdravením dospěláků při tůrách v Tatrách. Jde tam řada lidí, pomalu jak mravenci na kopci a téměř všichni zdraví. Takže ty jdeš uštvaná a vyřízená k padnutí do kopce a celou cestu zdravíš úplně cizí lidi. Vím, že trempíci nebo vodáci se zdraví, ale tady šlo i o běžné turisty.
    Takže po 14dnech dovolené na Slovensku moje dcera chodila a zdravila všechny, které potkala. Bylo to náročné ji vysvětlit, že takto to opravdu nelze.

  • Matilda

    Ahojky holky, článeček jsem přečetla opravdu v rychlosti, malý řve v postýlce, večeře bublá na plotně – pěkné zamyšlení nad výchovou našich pokládků, s pár věcma bych jako máma kupy dětí nesouhlasila, ale to řešit nechci ani na to nemám čas – jen k tomu zdravení milou příhodičku z naší vísky – naproti nám bydlí švagrová, mají malou holčičku, která je neskutečná ranařka a když se vedle nich nastěhovali noví sousedi, co neustále odmítali odpovědět na její pozdrav, zahalekala na celou ulici – mamííí, oni nemají pusu…!!!
    Od té doby všichni krásně naši Zuzanku zdraví, co kdyby je zase náhodou chtěla ztrapnit:-)))

    Moc vás zdravím a utíkám!

  • Nuninko.s rukou na srdci:-) Ti můžu říct,že ten poslední odstaveček je mi velmi blízký:-)))

    Napsala jsi to pěkně a jistě by se našlo daleko více situací ke zhodnocení.

    Já bych se zastavila u toho chlapečka co všechny kouše a kope…myslím,že tady je taky na místě to řešit i jinak než ignorací. Já bych řekla jeho mamince otevřeně,že se mi to nelíbí a aby mu zkusila domluvit. Pokud by mě nevnímala,tak bych mu to vysvětlila sama:-)tak aby to slyšela celá herna:-) děti musí mít v nás vzor-a všechny situace se mají řešit.

    Zajímalo by mě jak vysvětlit svému dítěti že se něco nedělá když ostatní děti na hřišti to dělají za tichého souhlasu svých maminek myslím tím třeba divoké lození po klouzačce,házení kamínků,válení se po zemi…

    se zdravením je to opravdu v dnešní uspěchané době velmi složité..učím své dítko zdravit a pak jsou na denním pořádku trapásky typu: malý pozdraví a dotyčný/i známý/ mu neodpoví a malý začne halekat na celou ulic on nepozdravil a proooooooč ?
    Řekla bych že jsou lidé spíše pobavení-i mile potěšeni když je někdo vůbec pozdraví…nějak se to přestalo nosit či co. Přitom je to krásné když ten malý trpaslíček řekne dobýýýý den:-))

  • Peťka

    Pěkný článek. S něčím sice nemohu souhlasit na 100%, ale to je v pořádku. Celkově je článek pěkně a čtivě napsaný! 🙂
    Zastavila bych se u části vděčnost. Moje děti jsou zvyklé za dáreček poděkovat. Většinou přijímají vše s velkým nadšením, takže to je pro dárce potěšující. Jednou se mi ale stalo, že mladší opravdu řekla onu kouzelnou větu: „To vůbec nechci, co s tím budu dělat? Vždyť to je pro kluky!“
    Co s tím? Pokud ji za takové chování pokárám, dělám dobře? Vždyť ji učím, že člověk má říkat to, co si myslí! Dokáže tříleté dítě pochopit pojem milosrdná lež?
    A opak:
    Chodíme na návštěvu ke kamarádce se stejně starou dcerou, která nikdy nepoděkuje vůbec za nic a většinou věcí mrskne o zem. Mojí dceři to je vždy líto, stojí, kouká. Takže jsem to vyřešila tak, že nenosíme nic. Kamarádka to pochopila a holčičce jsem řekla, že se omlouvám, že tentokrát nic neneseme, ale že nám bylo minule moc líto, jak hodila věcí na zem. Bylo to poučné pro obě strany, pro mojí i kamarádčinu holčičku. 🙂
    A já doufám, že s věkem tyto situace už nebudeme muset řešit vůbec. A to myslím oboustraně.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist