Víte, že člověk je spolu se slony jediným suchozemským savcem, který ve chvíli citové krize pláče? Lidem byla dána schopnost vyjadřovat emoce a pláč je jedním z prostředků či ventilů, který dokáže naše emoce patřičně odkrýt a uvolnit. Na příkladu z Linky Důvěry si můžeme ukázat, jak s člověkem, který zažívá pocity smutku jednají profesionálové…
Z hlediska ontogenetického je pláč reakcí, kterou dítě používá z řady důvodů. Desmond Morris v knize Lidské mládě (1995) uvádí následující důvody pláče malého dítěte: bolest, nepohodlí, hlad, osamělost, příliš intenzivní podnět, nedostatek podnětů, frustrace. Autor dále říká, že pláč u dítěte vždy znamená prosbu o pomoc a je třeba ho tak vždy chápat, nejde tedy o jakýsi druh dětského „sebevyjádření“ nebo vybíjení energie.
Pokud se rodičům nedaří zjistit příčinu a pláč úporně přetrvává, může být pro ně zdrojem značně nepříjemných pocitů. Jejich nervozita a pocit bezmoci se mohou stát součástí začarovaného kruhu, který pláč ještě paradoxně posiluje.
Od přírody jsme vybaveni fyziologickými reakcemi na dětský pláč. Automaticky se nám při něm zvyšuje krevní tlak a kožní odpor, to znamená, že naše pokožka se stává mnohem citlivější na jemné signály. Tak je možné vysvětlit, proč se cítíme tak nepříjemně, pokud dítě pláče a cítíme úlevu, když plakat přestane. Tady se nabízí vysvětlení, proč při neutišitelném pláči, při nesnázích s uklidněním dítěte, můžeme pocítit i hněv (R. Krantzová a Ch. Dentemaro, 1997).
Starší děti nebo dospělí pláčou z důvodů, které mají s důvody pláče malého dítěte společné prvky, ale jsou diferencovanější. Jejich pláč nemusí být vždy jenom voláním o pomoc. Pláčem vyjadřujeme například hluboký zármutek, někdy je to výraz prožitku fyzické či psychické bolesti, a někdy i štěstí. Pláč slouží jako ventil napětí. Doslova jím můžeme něco vyplavit či odplavit. Lidské slzy, které zvlhčují rohovku oka, mají, podle D. Morrise (1997), jiné chemické složení nežli slzy vznikající pláčem. Ty obsahují látky, které se do organismu vyplavují při stresu. Proto se po velkém pláči můžeme cítit uvolnění a ospalí.
Jestliže slzičky nemluvněte či malého dítěte jsou jasným a důrazným voláním o pomoc rodičů, jejich úkolem je naplnit frustrovanou potřebu dítěte. S významem slz dospělých je to složitější. Připusťme, že slzy odplavují z těla napětí. Jsou řekou nebo deštěm při bouřce. Co z toho vyplývá pro ty, kteří jsou s plačícím v kontaktu?
Úkol: Zkuste si vzpomenout, co se s vámi dělo, když někdo blízký ve vaší přítomnosti plakal. Zkuste si představit, co se dělo ve vaší mysli a co se dělo v těle. Možná jste přemýšleli, jak plačícímu pomoci, možná všechno ve vás startovalo, abyste jeho pláč utišili, možná jste se cítili hloupě nebo trapně, možná jste měli pocit viny, možná jste se cítili bezmocní, možná jste se na plačícího zlobili, možná se vám chtělo smát nebo odejít.
Naše chování kolem pláče, ať už sami pláčeme nebo jsme s někým, kdo pláče, může být ovlivněno několika mýty:
Co dělat v kontaktu tváří v tvář, když klient pláče: Není nutné cokoliv dělat, ale čekat a dávat klientovi prostor. Ani není třeba hned nabízet kapesníky – to může někdy pláč příliš brzy zastavit. Když se klient omlouvá za pláč, není vhodné říkat: „To je dobře, že pláčete,“ ale spíše: „Tady se může plakat.“
Práci v TKI si ukážeme na příkladech:
Příklad 1:
P: Linka důvěry, dobrý den
K: (Volající pláče, skoro nemůže popadnout dech.)
P: Slyším, že pláčete… pauza
K: (Pláč pokračuje, ale už to není takový příval.)
P: Klidně můžete plakat…
K: (Pláč přechází do vzlyků, volající popadá dech.)
P: Slyším, že se váš pláč mění…
(Pracovnice LD se pokouší přitom napojit na klientovu dechovou frekvenci, chvíli dýchá stejným tempem a ve chvíli, kdy se to dobře daří, se postupně vrací k přirozenému klidnému dechu – princip provázení a vedení. Také může okomentovat to, co dělá: „Já teď poslouchám váš dech, a jak ho poslouchám, dýchám stejně rychle jako vy… a teď mám pocit, že dýcháte klidněji…“)
K: (Dýchá zhluboka ozvučeným dechem.)… Už můžu mluvit…
Komentář: To byl pláč na začátku rozhovoru. Klient mohutně plakal a pracovnice linky mu poskytovala zrcadlo. Dávala mu tak zprávu, že ho slyší. To vneslo do počátku rozhovoru klid a mělo to vliv i na zmírnění návalu pláče. Šla ještě dál a nabídla mu, že klidně může plakat… dala mu tak najevo, že je s ním a respektuje, co se děje. V této fázi je možné pracovat dále s dechem, tak jako zde. Smyslem práce s pláčem na začátku rozhovoru je navázat s klientem kontakt a vytvořit klima, aby mohl začít mluvit. Nejde nám primárně o to, aby přestal plakat.
Příklad 2:
K: To je strašný, on prostě odešel. Nechal mi tam dopis a nějaký peníze. To je všechno. (Pláč a dál výrazně uplakaným hlasem): Víte, ono to poslední dobou mezi námi neklapalo, hádali jsme se mnohem víc než dřív. Já jsem si taky několikrát řekla, že to nechám plavat, nikam jsme spolu nechodili a ani jsme spolu moc nespali, von do noci čuměl na video a nebylo možný se k němu vůbec dostat.. jako bychom byli každej na jiný planetě (znovu vlna pláče). A pak začal chodit často sám pryč a já jsem si začala být jistá, že někoho má…(poryv pláče). Tak jsem se snažila s ním o tom mluvit a von mi řek, že (pro pláč skoro nedokáže mluvit), že… to se strašně těžko říká…(Pláč)…
P: Mluvíte o tom, že se s vámi rozešel partner. Asi to hodně bolí…
K: To teda bolí, já vůbec nevím, co bude dál… Já jsem teď schopná jenom brečet. Brečím jako kráva…
P: Snad ani není možné takovou věc bez pláče zvládnout…
K: Když von mi řek, že sem k ničemu, že ho to se mnou nebaví, že je se mnou votrava, že si nemá vo čem se mnou povídat (v hlase je patrný náznak zlosti).
P: Podle vašeho hlasu se mi zdá, že se vás to hodně dotklo…
Komentář: Z rozhovoru je patrné, že jde o rozchod dvou partnerů. Inicioval ho partner svým odchodem a partnerka na událost reaguje, volá na linku, když je to ještě čerstvé. Hodně pláče a její pláč graduje k místu, kdy jí partner řekl něco pro ni hodně tvrdého, s čím se nedokáže smířit a co zřejmě cinklo na zranitelnou strunu. Pracovnice linky v té chvíli vstupuje a shrnuje předchozí obsah sdělení a reflektuje pláč. Tím se otvírá prostor, aby se volající mohla dostat do kontaktu ještě s dalšími pocity, v našem případě s hněvem na partnera. I tato vlna se časem přelije a klientka bude pravděpodobně schopna vidět situaci ještě jinak než nyní. Celou věc se pokusíme vyjádřit jazykem kapitolky o komunikaci. Klientka prostě pořád dostávala signál „je otevřeno“.
vydal Portál, 2007
Napsal/a: Vodáčková Daniela akolektiv
