Nesmíme zapomínat,že novorozeně musí po příchodu na svět vynaložit značné adaptační úsilí. Přichází z vodního prostředí plodové vody do vzdušného prostředí. V děloze spalo, kdy chtělo, nikdy nemělo hlad, necítilo chlad ani bolení bříška, ani potřebu mazlení (alespoň si to tak představujeme). Jeho životní rytmus a uspokojování potřeb na nikom nezávisely. Je samozřejmé, že potřebuje několik měsíců na to, aby se vypořádalo s takovými zvraty.
Určitý počet novorozenců, řekněme mezi deseti a dvaceti procenty, hodně a přehnaně pláče. Není to nic nového, i dříve se s tím setkávali. Odborníci rozvíjeli a posléze vyloučili četná vysvětlení a ti nejpoctivější z nich přiznávají, že se jedná o těžko vysvětlitelný jev. O těchto dětech, těšících se výbornému zdraví a naprosto normálně se vyvíjejících a často právě velice čilých, se pak říká, že mají koliky – což však nic nevysvětluje. K tomuto problému se ještě vrátíme podrobněji, vždyť právě takové děti jsou předmětem této příručky. Ale pro milujícího a pozorného rodiče znamená plačící miminko vždycky náročnou situaci: pláč trvá příliš dlouho, je příliš zneklidňující, drásavý…
„Objektivní“ doba dětského pláče může být vzata v úvahu, ale zásadní je, co prožívají rodiče a co mohou snést.
Od počátku byste měli vědět,
– že to není vážné;
– že to není vaše chyba;
– že všechno odezní (bez následků).