Jak lze potom vysvětlit, že hodnota tělesnosti se na jedné straně neustále ztrácí a na druhé straně, v oblasti fyzických výkonů, fitnessu, vrcholového sportu, ideální váhy a v péči o krásu je zdůrazňována až příliš? Do popředí se tak čím dál víc dostává tělo bez duše. Antikou ceněná jednota duše a těla ve smyslu „anima sana in corpore sano“ (v zdravém těle zdravý duch) ustupuje do pozadí – vývoj, který ve mně spouští alarm. Dělám si starost o osud lidstva.
Nechci zde ovšem dál zabředávat do filozofických úvah, jakkoli by byly cenné, a raději bych se víc věnovala tělesnosti jako smyslovému kanálu, abychom konkrétně pochopili její význam. Tělesně-smyslové prožívání při zpracovávání konfliktu je základním prostředkem TPO. Bez vnímatelného objetí by byla naprosto bezmocná a neúčinná. Ale vnímání těla nemá nezbytný význam pouze pro TPO, je důležité i pro každého člověka a každé zvíře. Proč to tak zdůrazňuji? Protože se takovému vnímání v našem světě určovaném pokrokem a technickým myšlením stále vzdalujeme. Člověk má pocit, že všechno se dá zvládnout technicky. Výsledkem je umělé oplodňování a klony. Postupně se člověk vzdává i sexuality. Až 40 % Němců se pravidelně zříká na měsíc nebo více tělesné lásky, aniž by ji jakkoli postrádali. Za normální, nebo dokonce žádoucí je dát dětem jako hračku robotická domácí zvířata a starým lidem robotické panenky, které by jim nahradily pozornost druhých lidí. Šetří se i vcítěním a láskou mezi lidmi. Také sexuální uspokojování zmáčknutím knoflíku „ušetří“ spotřebiteli námahu vcítit se do potřeb druhého.
Technický vývoj se dá zastavit těžko. Co však musíme udělat, je posilovat člověka v jeho celistvé živelnosti. A to se podaří jen tehdy, když bude mít opět radost ze své tělesnosti a uvědomí si, že oddělení těla a duše spěje k zániku lidstva.