Nikdo není dokonalý

Rubrika: Výchovné tipy

Známá, oblíbená a často používaná věta z americké komedie „Někdo to rád horké“. Slýchám ji z různých úst a v různých souvislostech. Vnímala jsem ji tak nějak „jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven“. A teprve když jsem se pozastavila a zamyslela, musím potvrdit: ta věta je pravdivá…

Pokud už jste překročili/y určitou věkovou hranici – jako že už jsme FAKT dospělí, posunuli/y jste si hranice tolerance a shovívavosti – „JÁ se klidně kouknu na ten fotbal s Tebou“ (žena muži), pokud jste už dlouho vdaná/ženatý, dobře víte, že někdy je lépe ustoupit – „TAK já ty bílý obklady zas až tak MOC nechci“ a někdy je lépe odpustit – „Nezlobím se…“. Někdy je lépe se zdvořile omluvit – „promiň mi to, včera jsem to přehnala…“ a tak dále a tak dále…. Pozor – tím nechci říct, že mladí lidé nemohou být tolerantní či ohleduplní, někdo se s tímto darem narodí – těm já osobně malinko závidím, a jiný k němu dojde časem a s přibývajícími léty – prostě životní zkušeností… někdo nedojde vůbec… Ale o tom psát nechci…

Nicméně – tato úvaha mě donutila k zamyšlení, jsem-li ohleduplná, shovívavá a tolerantní i k sobě – stejně jako k ostatním lidem, přátelům, rodině. Když udělám chybu, jestli si to umím „odpustit“. Když se mi něco nepovede, mávnu-li nad tím rukou. A došla jsem k překvapivému závěru: já to neumím.
Objevují se i ve Vašem slovníku věty: „Musím to stihnout…“ a kdybyste lezli/y po čtyřech, prostě „musíte“? nebo jiná věta: „Všechno chci mít pečlivě připravené a naplánované do nejmenšího detailu…“
Máte nutkavou potřebu být všude včas? Je to silnější než Vy? Dohánějí Vás k šílenství maličkosti – prázdná krabička od pasty na poličce v koupelně, fousy na umyvadle, kapky na zrcadle? Žijete v přesvědčení, že přesně víte, jaká/ý byste měl/a být a nejste? Co děláte v případě, že se Váš záměr nezdaří? Jste zklamaní? Zoufalí?

Nešťastná kombinace nastává v okamžiku, kdy máme nereálné představy či velmi vysoké nároky (nebo naděje), a přitom se podceňujeme – vidíme se horší, než ve skutečnosti jsme. Zvětšujeme a prohlubujeme rozdíl mezi „ideálem“ a „skutečností“. A tím se chytáme do vlastní pasti.

Takže pokud máte snahu být ve všem nejlepší, jste precizní, důkladní a máte na sebe velmi vysoké nároky, zkuste se zamyslet nad tím, jestli náhodou necítíte zoufalou potřebu „být dokonalí“.

fotoV případě, že si to přiznáte, můžete s tím začít něco dělat. První, co je zapotřebí, je přiznat si, že NIKDO není dokonalý. Tedy ani já NE. Vědomě usilujte o to, abyste byli MÉNĚ kritičtí sami k sobě.
Druhá nutnost je přiznat chybu. Naučte se říkat větu: „Udělal jsem chybu.“ Jsou to tři slova. Pouhá tři slova. Ovšem za určitých okolností může být pro někoho nepředstavitelně těžké je vyslovit. Když začnete tato slova používat a přidáte k nim např. „Promiň.“ nebo „Je mi to líto.“ – zjistíte, že to není žádná tragédie, když se Vám něco nepovede.
Za třetí. Stanovujte si reálné cíle. Plánujte si časové rezervy. Např. končíte-li v práci v 15 hod., neobjednávejte dítě k zubaři na 15,15 hod., když to máte přes celé město nebo jiný příklad: máte-li rozdělanou jednu práci, nezačínejte s druhou nebo třetí, nejprve dokončete, co jste začali a pak se teprve pusťte do dalšího díla.
Za čtvrté. Odměňte se. Udělejte něco pro sebe. Udělejte si radost. Chodíte dlouho kolem knihkupectví a nekoupíte si žádnou knížku? Jste často v drogerii, tolik byste potřebovala novou řasenku a zdá se Vám drahá? Toužíte po nové tenisové raketě, protože té staré je už 15 let? Kupte si ji. Zasloužíte si to. Zkuste to říct sám/sama sobě: zasloužím si to.
Za páté. Naučte se odpouštět. I když vás to bolí, někdo Vás poranil, zkuste si věci vyjasnit, vyříkat a pokuste se o smíření a následné odpuštění. Život půjde dál…. Lidé dělají chyby….

Na závěr si vypůjčím slova Kevina Lemana, psychologa a publicisty:
„Chování druhého člověka v žádném případě nezměníte. Změnit můžete jen své vlastní chování. A když se budete skutečně snažit, může se stát ta nejpodivnější věc. Umožní to druhým lidem ve vašem okolí, aby se změnili tak, jak jste si to původně přáli!“

Napsal/a: redakce (Helena)

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Anonymní

    Děkuji.
    🙂

  • Krásný a pravdivý článek:)
    Odměnuji se, zasloužím si to, odpouštím, ale trápí mě to delší dobu……….no prostě je to tak:)
    A chyby??? Kdo je bez chyb??? Ruku na srdce, nikdo!

  • Anonymní

    Děkuji za Vaše komentáře.
    Jsem tuze ráda, že se Vám článek líbil.

  • kekunka

    Helenko, moc moc díky za milý článek. Mám teď trošku „období blbec“ a to, co jsi napsala, je pro mě krásným pohlazením, povzbuzením. 🙂 Dávám 5 bodů. 😉

  • Matilda

    Heleno, super:-) A ten poslední odstaveček, to je třešnička na dortu:-)

  • Bramborka

    Moc dobrý článek.Apravdivý.Díky((-:

  • opravdu pěkný a poučný.
    U nás takto trpí můj drahý:)))

  • Lien

    Heleno, moc pěkný článek, opět si v něm určitě najdu to svoje.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist