Známá, oblíbená a často používaná věta z americké komedie „Někdo to rád horké“. Slýchám ji z různých úst a v různých souvislostech. Vnímala jsem ji tak nějak „jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven“. A teprve když jsem se pozastavila a zamyslela, musím potvrdit: ta věta je pravdivá…
Pokud už jste překročili/y určitou věkovou hranici – jako že už jsme FAKT dospělí, posunuli/y jste si hranice tolerance a shovívavosti – „JÁ se klidně kouknu na ten fotbal s Tebou“ (žena muži), pokud jste už dlouho vdaná/ženatý, dobře víte, že někdy je lépe ustoupit – „TAK já ty bílý obklady zas až tak MOC nechci“ a někdy je lépe odpustit – „Nezlobím se…“. Někdy je lépe se zdvořile omluvit – „promiň mi to, včera jsem to přehnala…“ a tak dále a tak dále…. Pozor – tím nechci říct, že mladí lidé nemohou být tolerantní či ohleduplní, někdo se s tímto darem narodí – těm já osobně malinko závidím, a jiný k němu dojde časem a s přibývajícími léty – prostě životní zkušeností… někdo nedojde vůbec… Ale o tom psát nechci…Nicméně – tato úvaha mě donutila k zamyšlení, jsem-li ohleduplná, shovívavá a tolerantní i k sobě – stejně jako k ostatním lidem, přátelům, rodině. Když udělám chybu, jestli si to umím „odpustit“. Když se mi něco nepovede, mávnu-li nad tím rukou. A došla jsem k překvapivému závěru: já to neumím.
Objevují se i ve Vašem slovníku věty: „Musím to stihnout…“ a kdybyste lezli/y po čtyřech, prostě „musíte“? nebo jiná věta: „Všechno chci mít pečlivě připravené a naplánované do nejmenšího detailu…“
Máte nutkavou potřebu být všude včas? Je to silnější než Vy? Dohánějí Vás k šílenství maličkosti – prázdná krabička od pasty na poličce v koupelně, fousy na umyvadle, kapky na zrcadle? Žijete v přesvědčení, že přesně víte, jaká/ý byste měl/a být a nejste? Co děláte v případě, že se Váš záměr nezdaří? Jste zklamaní? Zoufalí?
Nešťastná kombinace nastává v okamžiku, kdy máme nereálné představy či velmi vysoké nároky (nebo naděje), a přitom se podceňujeme – vidíme se horší, než ve skutečnosti jsme. Zvětšujeme a prohlubujeme rozdíl mezi „ideálem“ a „skutečností“. A tím se chytáme do vlastní pasti.
Takže pokud máte snahu být ve všem nejlepší, jste precizní, důkladní a máte na sebe velmi vysoké nároky, zkuste se zamyslet nad tím, jestli náhodou necítíte zoufalou potřebu „být dokonalí“.
V případě, že si to přiznáte, můžete s tím začít něco dělat. První, co je zapotřebí, je přiznat si, že NIKDO není dokonalý. Tedy ani já NE. Vědomě usilujte o to, abyste byli MÉNĚ kritičtí sami k sobě.
Druhá nutnost je přiznat chybu. Naučte se říkat větu: „Udělal jsem chybu.“ Jsou to tři slova. Pouhá tři slova. Ovšem za určitých okolností může být pro někoho nepředstavitelně těžké je vyslovit. Když začnete tato slova používat a přidáte k nim např. „Promiň.“ nebo „Je mi to líto.“ – zjistíte, že to není žádná tragédie, když se Vám něco nepovede.
Za třetí. Stanovujte si reálné cíle. Plánujte si časové rezervy. Např. končíte-li v práci v 15 hod., neobjednávejte dítě k zubaři na 15,15 hod., když to máte přes celé město nebo jiný příklad: máte-li rozdělanou jednu práci, nezačínejte s druhou nebo třetí, nejprve dokončete, co jste začali a pak se teprve pusťte do dalšího díla.
Za čtvrté. Odměňte se. Udělejte něco pro sebe. Udělejte si radost. Chodíte dlouho kolem knihkupectví a nekoupíte si žádnou knížku? Jste často v drogerii, tolik byste potřebovala novou řasenku a zdá se Vám drahá? Toužíte po nové tenisové raketě, protože té staré je už 15 let? Kupte si ji. Zasloužíte si to. Zkuste to říct sám/sama sobě: zasloužím si to.
Za páté. Naučte se odpouštět. I když vás to bolí, někdo Vás poranil, zkuste si věci vyjasnit, vyříkat a pokuste se o smíření a následné odpuštění. Život půjde dál…. Lidé dělají chyby….
Na závěr si vypůjčím slova Kevina Lemana, psychologa a publicisty:
„Chování druhého člověka v žádném případě nezměníte. Změnit můžete jen své vlastní chování. A když se budete skutečně snažit, může se stát ta nejpodivnější věc. Umožní to druhým lidem ve vašem okolí, aby se změnili tak, jak jste si to původně přáli!“
Napsal/a: redakce (Helena)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Děkuji.
🙂
Krásný a pravdivý článek:)
Odměnuji se, zasloužím si to, odpouštím, ale trápí mě to delší dobu……….no prostě je to tak:)
A chyby??? Kdo je bez chyb??? Ruku na srdce, nikdo!
Děkuji za Vaše komentáře.
Jsem tuze ráda, že se Vám článek líbil.
Helenko, moc moc díky za milý článek. Mám teď trošku „období blbec“ a to, co jsi napsala, je pro mě krásným pohlazením, povzbuzením. 🙂 Dávám 5 bodů. 😉
Heleno, super:-) A ten poslední odstaveček, to je třešnička na dortu:-)
Moc dobrý článek.Apravdivý.Díky((-:
opravdu pěkný a poučný.
U nás takto trpí můj drahý:)))
Heleno, moc pěkný článek, opět si v něm určitě najdu to svoje.
Mobile Sliding Menu