Období, které mám dodnes nejživěji uloženo v paměti, jsou léta do mých 30 let. Ta považuji za svá mladá léta. Mám pochopení pro ty mladší, kterým je dnes kolem 25 let a právě mají nebo plánují své děťátko, nebo už mají doma školáka…
Jde o výchovu již od peřinky. Správná matka dítěti vytvoří podmínky, aby dobře prospívalo, neonemocnělo a ničím nebylo stresováno. Považuji za nesprávné ponechávat dítě hodiny v úplném tichu jako ve skleníku, naopak dítě potřebuje od malinka společnost a nějaká mluva či pláč je spíše potřebou pro rozvoj sluchu, vidění, hmatových pocitů a rozvoje vlastní řeči, lehké houpání bývá dítěti příjemné. Přílišné přikrývání a omezování přirozeného pohybu dítěti nesvědčí. Není však dobrý průvan a světlo do očí; stačí záclony a občasné větrání, ale dbát, aby dítě neobtěžoval hmyz a pach – po dobu větrání je prostředí nutno sledovat. Občasný zpěv ukolébavky a písniček je na místě, ale nemá se stát až donucováním, nepříjemným dítěti. Čistota a hygiena vůbec je samozřejmostí.
Čas rychle plyne, dítě už sedí a plazí se, do roka už se pokouší stát a chodit. Pokud to matka zvládá, je dobře pokračovat i v kojení – v tom je záruka budoucího zdraví. Stává se, že matka není dost trpělivá, kojení je pro ni nepříjemné a dítě odstaví na láhev s dudlíkem. Třebaže dítě má k dispozici hračky k žižlání a kousání, někdy necháme dítě cucat si palec. Jenže to může mít katastrofální následky pro vývoj předních zubů. Horní dáseň je palcem dítěte vytlačována ven a z toho se vyvine předkus. Dítě si vynucuje péči pláčem, ale pozor, přemrštěná péče dítě postupně rozmazluje. Pokud je dítě v suchu a volnosti pohybu, není třeba v každém pláči vidět potřebu houpání apod. Zde se začíná uplatňovat ten skleníkový efekt výchovy; dítě si navyká matku zbytečně obtěžovat a pokud tomu podlehne, z dítěte si vychová svého trýznitele na dlouhá léta.
Dítě už dokáže samo vylézt z postýlky, zde ale je na místě zajistit, aby se nemohlo poranit. Někdy se může poranit spadnutím ze stoličky, natož z vysoké postýlky. Viděl jsem dítě vypadlé z kočárku do síťky s hlavičkou téměř na chodníku, ale matka za chůze v hovoru s jinou matkou si toho ani nevšimla. Také není vhodné dítě chránit před různými alergeny, neboť tím ubírá dítěti možnost adaptace a tvorby vlastních protilátek. To platí i o slunění, dítě by nemělo spát obnažené v jedné poloze, zde je zapotřebí např. slunečník. Vůbec by nemělo dítě v největším žáru na slunci pobývat.
A už jsme ve školce. Tady už se má dítě naučit používat příbor a obsloužit se na WC, rozpoznat a složit si své věci, obléknout se, apod. Tomu ho ovšem musí matka naučit doma, jinak bude mezi ostatními její dítě nešťastné. Také tu bude dítě kreslit tužkou či štětcem. Bohužel mnozí se nikdy nenaučili správně držet tužku, takové návyky opět může dítě získat již doma. Mělo by umět říkanky a lehčí písničky, znát barvy a umět chodit mezi lidmi, snadno se jinak může mezi nimi ztratit, mělo by se naučit také orientaci. Některé děti kromě počítání na prstech už poznávají číslice a písmena, nejlépe na SPZ aut, nápisech na domech a v dětských knížkách. Jen s hrami na počítači by mělo ještě počkat, jinak tomu propadne dítě natrvalo. Všeho s mírou, říkala maminka. Mělo by se naučit znát zvířátka, poznat co potřebují a ze všeho nejlépe, když dostanou sourozence. Ten by nikde neměl chybět, ti se spolu dokážou i zabavit a mamince ubude práce.
Pokud se počítače týče, měli by jej děti poznat v dávkách a ne proto, aby si hrály a neotravovaly. V každém případě by děti kromě různých sportů a cviků měly se naučit pracovat s různým nářadím a náčiním – jak v kuchyni, tak s tatínkem třeba u auta nebo při výrobě předmětů a sledovat jak se co dělá, poznat hudbu, divadlo, přírodní krásy a památky a také jazyky. Rozhodně podporuji členství v nějakém kroužku, i pocit, že patřím do nějakého celku dítě musí poznat.
O všem je nutno s dětmi hovořit a neodhánět je, v rodině musí vládnouut všestranná důvěra, tam musí děti mít trvalé zázemí. Jinak se nebudou správně vyvíjet, ale spíše jednostranně. Důležité je, aby se děti naučily vést si poznámky a milovaly knihy. Tam je uložena moudrost. Čím je člověk starší, hůře si věci pamatuje a proto si je musí nějak znovu opakovat a připomínat. Jen takto všestranně připravený jedinec bude mít naději v dnešním světě obstát.
Napsal/a: Stará vojna
