Moje třída, moje děti

Rubrika: Výchovné tipy

352134_classMěla jsem to vědět. Byl to malý článeček, jen dva odstavce vmáčknuté na šesté straně pod komiksem. Psalo se v něm o šestileté dívce, která unesla dítě ze sousedství. Onoho chladného listopadového večera sebrala tříletého klučinu, přivázala ho ke stromu v nedalekém lesíku a zapálila na něm oblečení…

Chlapec teď byl hospitalizován v místní nemocnici a nacházel se v kritickém stavu. Děvče bylo vzato do ústavní péče.
Článek jsem si přečetla stejně netečně jako celé noviny a pocítila bezprostřední znechucení typu „kam ten svět spěje“. Ještě ten den jsem si na něj znovu vzpomněla při mytí nádobí. Zajímalo by mě, co asi policie s tím děvčetem udělala. Můžete dát šestileté dítě do vězení? Chvílemi se mi zjevovaly kafkovské představy dítěte bloudícího naším starým městským vězením, v němž se prohání průvan. Myslela jsem na to jen nezúčastněně, neosobně. Ale měla jsem to vědět.
Měla jsem vědět, že žádný učitel nebude ochoten přijmout do své třídy šestileté dítě s takovou anamnézou. Žádný rodič nebude chtít, aby takové děcko chodilo do školy s jeho dítětem. Nikdo nebude chtít, aby se takový spratek směl volně pohybovat. Měla jsem vědět, že skončí v mém programu.
Učila jsem třídu, která byla v našem školském okrsku láskyplně označována jako „odpadní“. Bylo to rok předtím, než se měly rozběhnout snahy o začleňování dětí se zvláštními potřebami do běžných škol. Byl to poslední rok, kdy se všechny zvláštní děti škatulkovaly do speciálních tříd. Existovaly třídy pro retardované, třídy pro citově narušené, třídy pro tělesně postižené, třídy pro děti s poruchami chování, třídy pro děti s poruchami učení, a pak tu byla moje třída. Měla jsem osm dětí, které zbyly, osm dětí, které se škatulkám vymykaly. Byla jsem poslední zastávkou před ústavní výchovou. Byla to třída pro mladý lidský odpad.
To jaro předtím jsem působila jako speciální pedagožka a poradkyně, pomáhala jsem citově narušeným dětem a dětem s poruchami učení, které část vyučování absolvovaly v běžných třídách. V našem okrsku jsem působila už nějakou dobu v různých rolích, takže mě nepřekvapilo, když za mnou v květnu přišel vedoucí odboru speciální pedagogiky Ed Somers s dotazem, jestli bych od podzimu nechtěla učit v „odpadní třídě“. Věděl o mých zkušenostech s vážně narušenými dětmi i o tom, že mám malé děti ráda. A že mám ráda obtížné úkoly. Když to řekl, trochu rozpačitě se zasmál, vědom si toho, jak nepřirozeně ta lichotka zní, byl ale natolik zoufalý, že se o ni přesto pokusil.
Přijala jsem, i když ne bez výhrad. Toužila jsem však mít zase vlastní třídu s dětmi, o které se nebudu muset „dělit“ s kolegy. A chtěla jsem se osvobodit od, byť nechtěně, represivního ředitele. Byl to dobrosrdečný člověk, jenže jsme měli odlišný pohled na svět. Měl námitky vůči mému neformálnímu oblékání, nepořádku ve třídě i vůči tomu, že mě děti oslovují křestním jménem. Byly to drobnosti, ale tak jako všechny maličkosti se z nich stávala ta nejbolavější místa. Věděla jsem, že když udělám Edovi laskavost a tuhle třídu převezmu, budou mi na oplátku tolerovány mé džíny, ledabylý nepořádek ve třídě a neformálnost ve vztahu s dětmi. Takže jsem tu práci přijala, se sebevědomým přesvědčením, že dokážu překonat všechny překážky, které přinese.

Jedná se o ukázku z knihy Spratek (autor: Torey L. Hayden)
vydal Portál, 2008

Napsal/a: Torey L. Hayden

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Smutný článek,dítě asi bylo hodně narušené a nevyrovnané.Hezký den.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist