Rodičovská dovolená do dvou až čtyř let věku dítěte je privilegium, které ve většině zemí není, a nebývalo ani dřív. Matky malých dětí tedy vzácně nemusejí pracovat, přesto si však stěžují na únavu a vyčerpání. Čím to? Proč je dnes péče o kojence a batole tak náročná?
Já ti už vůbec nemůžu. Celý den za ním pořád běhám, rovnám, co rozhází, vysvětluju, hubuju… Večer padám únavou. Usínám snad ještě dřív, než dopadnu do postele, stěžovala si onehdy na hřišti jedna maminka. Ostatní přítomné přikyvovaly a líčily podobné zkušenosti. A nebyl důvod jim nevěřit: vyprávění bylo často přerušováno právě běháním za batoletem, vysvětlováním a hubováním. Dodejme ještě, že ani jedna z dotyčných nepracuje a k většině z nich chodí „paní na úklid“.
I já sama, když večer uložím dcerku a sedám k počítači, občas jen unaveně juknu na mail a padám do postele. Někdy ani nepočkám, než přijde muž. A přemýšlím, jak to matky dělaly dřív.
Vesnické ženy pracovaly na poli až do porodu a brzy po něm. K péči o kojence či batole zvládaly obstarávat zvířata, pečovat o starší děti a samozřejmě vařit a prát (bez pračky!). U přírodních národů se ženy s dětmi běžně věnují sbírání plodů. A v Africe je prý úspěšná kombinace práce s mateřskou rolí pramenem ženské hrdosti. Přesto zdejší ženy nepůsobí uštvaně. Na tom se shodují prakticky všichni, kdo černý kontinent navštívili. Tak proč to ksakru nezvládáme i my? Proč se nám zdá péče o malé dítě tak náročná?
Mé nešťastné miminko
Hodně se dnes hovoří o přirozeném porodu. Diskuse přichází po desítkách let, kdy se porod institucionalizoval a medicinalizoval. Tato změna měla neblahý vliv na přirozené mateřské instinkty, na navázání vztahu matka-dítě. Ještě dnes, kdy už se věci mění k lepšímu, se často stane, že vše neproběhne, jak má, což se odrazí v problémech s kojením, s porozuměním děťátku a samozřejmě ve zvládání péče o ně. Rozcitlivělá šestinedělka pak má dojem, že péči o dítě nezvládá. Zde jen dodám, že císařský řez samozřejmě automaticky neznamená problémy a i matky, které z jakýchkoli důvodů nemohly být v prvních dnech se svými dětmi, k nim cestu našly.
Druhá fáze nezvládání
„Kojenecké období jsem si užívala, kojení šlo hladce, připadalo mi, že člověk popadl dvě plínky a kočár a mohl jít, kam chtěl. Když malá spala, dokončovala jsem překlad, u kojení se mi skvěle četlo. Když jsem chtěla pokecat, uspala jsem dítě, zapnula baby alarm a šla na kafe k sousedům, případně se někdo přiřítil k nám. Připadalo mi to pohodové,“ napsala jedna maminka v internetové diskusi. Pak však dodává: „S batoletem to bylo horší: sedět na hřišti a ostražitě sledovat, co dělá dítě, mě fakt nebavilo, a člověk se nesměl začíst, to by pak dítě nenašel!“
I ženy, které prožívaly obtížné šestinedělí, se většinou zhruba po čtvrt roce od porodu mění na šťastné maminky a život na mateřské si užívají, jako překladatelka z předchozího odstavce. Odpoledne je potkáváte s kočárkem v parku, povídají s kamarádkami nebo sedí na lavičce s knihou. Už se sžily se svým děťátkem, naučily se mu rozumět, našli si společný rytmus. Už rozeznávají různé druhy pláče a jejich maličké je nechá i vyspat. Tříměsíční dítě komunikuje, směje se a začíná si hrát. Je s ním legrace. Jde o jedno z nejkrásnějších mateřských období.
Těžší to pak zase začíná být ve starším kojeneckém věku, kdy se dítě už samo pohybuje po bytě, a musíte ho víc hlídat. Batole se pak naučí i dost rychle běhat a navíc s oblibou prosazuje vlastní vůli – často chce z principu cokoli jiného, než rodič. A tady nastává další obtížná fáze, kdy bývají vyčerpané prakticky všechny maminky – jak ilustruje skupinka z úvodu článku.
Napsal/a: Pavla Koucká
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Myslím,že je to opravdu tím,že to v dnešní době máme jednodušší než dříve.Myslím péči o domácnost i o dítě.Přesně jak psala Lien,pokud nemám tolik času sledovat každé povzdechnutí dítěte,tak spousta malých bolístek projde aniž by se z toho dělala nějaká věda.Teď máme i větší přísun informací,více názorů a pak nad tím přemýšlíme a už i jen to unavuje.Taky bývám unavená,ne přímo vyčerpaná,protože je člověk vlastně pořád ve střehu,ale paradoxem je,že když jsem začala pracovat na toho půl úvazku,tak toho stíhám daleko víc a i dětem se věnuju tak nějak smysluplněji a bývám z toho příjemněji unavená než když jsem byla doma a měla na starost jen domácnost a péči o rodinu:-)
tak já se vyčerpaná necítím a řekla bych, že je péče pořád jednodušší a jednodušší, rozhodně mi ve třech měsících nepřišlo, že je to lepší než teď ve dvou letech, jenže je pravda, že péči nijak nepřeháním, mám tu zkrátka práce moc a není čas věčně stát malé za zadkem, takže se musí pohlídávat i sama, večer jí odloupu nánosy špíny, zjistím, jestli má všechny části těla a jde se spát :-))
Osobně myslím, že je největší problém právě v tom, že tady chybí „normální“ život s dětmi, matka se vyloučí ze společnosti a pracovního procesu, je jí tedy vštěpeno, že se s dítětem nedá dělat nic jiného než ho opečovávat. Dřív na poli dělala dál, u necivilizovaných taky není dítě problém, jen u nás vyspělých ano, to je to, co matky vyčerpává, kdybychom dál pokračovaly ve své práci jen s dítětem, nijak vyčerpané bychom nebyly a děti by měly určitě lepší základ do života.
Já bych souhlasila s Marinou, nejhorší je na tom ta hromada času, to pak člověka strhne, neví co se sebou, nechce se mu ani do dítěte ani do jednoduchý domácí práce. Jakmile je povinnost (složitější než domácí mazlíček), je i chuť do dítěte a do lepších aktivit ve volným čase než je třeba sezení u televize.
Já byla doma jen rok a půl, pak jsem musela nastoupit na poloviční úvazek do práce. Zpětně po 6ti letech můžu říct, že na rodičovské dovolené mě nejvíc vyčerpával ten „volný“ čas. Automaticky jsem se jakoby zpomalila a čas jsem si neuměla dobře zorganizovat. Jen co jsem začala chodit na 4hod. do práce (hlídala babička), začala jsem toho stíhat mnohem víc a měla jsem i víc času (a chuti – vysloveně jsem se na to těšila)věnovat se dítěti. A taky jsem svého nástupu do práce využila k tomu, že jsem od sebe odstříhla takové ty rádobykamarádky přes děti, které protlachaly celý den o ničem a scházím se jen s opravdovými kamarády. Teď pracuji už několik let na plný úvazek…a snažím se, snažím, ale všechno stihnout nemůžu a vyčerpává mě to mnohem víc, než kdysi péče o malé dítě…
Marina
Hm, tak já osobně se necítím vyčerpaná. Ano první měsíce bylo masakr kojení co 2hodiny. A spíš než prcek mě vyčerpával vztah s ex.
Prostě si tak nějak v pohodě žijeme, chodíme ven, hrajeme si, někdy na sebe teda „křičíme“, někdy mě hodně štve a já jeho, ale to jsou klasické situace.
Určitě mám výhodu, že pohlídá babička, takže můžu sama oběhat úřady a doktory, větší úklid atd. Ale není problém vzít malýho sebou. Ex funguje 1x týdně.
Občas mám splín a je mi smutno, ale to zase přejde.
Mě asi nevyčerpává nic. 🙂
Celkově si prostě užíváme.
Ukázka je jistě zajímavá, jen škoda, že článek není celý 🙁
Tak mě napadá, že bychom si ho „dopsaly“ samy – v čem je podle vás ten problém? Proč je dnes péče o kojence a batole tak náročná a pro spoustu maminek tak vyčerpávající?
Zrovna dnes jsem se s kamarádkou na podobné téma bavila, cestou ze školky. Shodly jsme se na tom, že se dnes až příliš všechno řeší a pitvá, děti se mnohdy opečovávají víc než je nutné.
Co myslíte vy?
A co vás při péči o děti vyčerpává nejvíc?
Mobile Sliding Menu