„Petříku, přestaň zlobit!!! Už tě mám vážně plné zuby!!! Počkej, zítra budou chodit čerti a zlobivé děti dávají do pytlů a odnáší je do pekla!!! A tebe si odnesou taky, však uvidíš!!!“ Bohužel ještě i dnes ze spousty rodičovských úst slýcháme tyto a jim podobné věty. Pojďte se mnou nahlídnout do „mikulášského zákulisí“. Dozvíte se něco málo z historie „nadílky“, proč děti strašit nebo nestrašit a nějaký ten tip, jak udělat „Mikulášskou nadílku“ trochu jinak.
Přemýšleli jste někdy, proč vlastně máme „Mikulášskou nadílku“ a kam až sahají kořeny této tradice???
cca 280/286 Patara – 6. prosince 345/352 Myra
Byl biskup v Myře v Lykii. Mezi lidmi byl velmi oblíbený díky své štědrosti k potřebným a jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Svatý Mikuláš je uctíván jako patron rybářů, námořníků, obchodníků, lukostřelců, lékárníků, právníků, studentů a především dětí. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství. Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santy Clause, která vznikla zkomolením jeho jména.
Mikuláš je zobrazován jako starší biskup s vousem a na Východě je zobrazován holohlavý. Nejčastěji mívá Mikuláš u sebe tři zlaté koule na knize. Tyto koule jsou spojovány s legendou o šlechtici a jeho třech dcerách.
Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách
Jde o jednu z nejstarších legend o sv. Mikulášovi, která se dochovala ve vícero podobách. Podle nejextrémnější verze zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se.
Umírněnější a poměrně rozšířenější verze podávají celou záležitost tak, že zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů (resp. tam bez prostředků avěna nakonec stejně skončí). K čemuž však nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina tak unikla z dluhů a zbylo i na věno.
Díky této legendě je také sv. Mikuláš považován za patrona prostitutek. Myšleny jsou tím především bývalé prostitutky nebo spíše sexuální otrokyně. Na stejné legendě je založena tradice „Mikulášské nadílky“.
Sama za sebe musím říct, že: „Svoje děti nestraším a nikdy strašit nebudu!!!“ Pro mě vyvolání strachu z „nadpřirozených“ bytostí je jen neschopnost a lenost rodiče vysvětlit dítěti, proč si má např. uklidit hračky, proč to či ono chování je špatné, proč má být před setměním doma atd.
Pak vznikají situace, kdy náš „nestrašený“ Honzík (5) se svou „strašenou“ kamarádkou (5) jde ve tmě v klidu. Zatím co jeho kamarádka je na nervy, tiskne se a hysterčí u tatínka v náručí, protože je tma a ji určitě odnese zlá baba.
A pak mi tuhne úsměv na rtu, když slyším z úst jejich rodičů velmi kritický hlas na její ustrašené chování: „Prosím tě nech toho, podívej se na Honzíka!!!…“ Ale to oni v ní vyvolali tuto paniku, když ji neuměli „dostat“ jiným rozumnějším způsobem každý den z pískoviště domů… a teď jí za to ještě nadávají.
Taky je tu otázka, jestli učíme dítě mluvit pravdu, když po něm chceme, aby čertům slíbilo, že už zlobit nebude. Všichni víme, že i sebeklidnější dítě prostě zazlobí a nebylo by to dítě, kdyby nezlobilo. A pokud to vaše zlatíčko tolik nesplňuje to, co od něho zrovinka očekáváte, tak spíše milí rodičové sáhněte do svého svědomí, kde děláte chybu vy. Protože dítko se chová jen tak, jak mu dovolíte a vysvětlíte 🙂
Nedávno jsem četla krásný článek o srovnání dětského strachu z čertů se strachem dospěláků. A víte, co bylo použito za strašáka pro dospěláky??? Že nééé!!! No přece nám všem známý „Finanční úřad“ 🙂 Autor zde krok po kroku popisoval, jaké pocity úzkosti prožívají malé děti z příchodu čertů a jaké pocity nevolnosti a obav ze špatně vyplněného daňového přiznání mají dospěláci. Dětem se hrozí peklem a dospělákům nahání strach vysoká daň, která ohrozí rodinný rozpočet.
Dětem strach z pekla a nesmyslného a hlavně nesplnitelného slibu „Já už budu hodný/á!!!“, vydrží stejně jen pár hodin před příchodem a maximálně pár dnů po odchodu čertů. Ale následky a šrámy na citlivé dětské duši si mohou nést třeba i celý život.
Mám pro vás několik nápadů, jak zjemnit tradici „Mikulášské nadílky“ a přesto jí ponechat to čertí tajemno.
Najednou se na sále objevil čert jak poleno a v závěsu další a další čerti, doprovázeni Mikulášem a andělem.
Taky jsme si povídali o tom, jak moc byli/nebyli hodní. A jako správná hodná čertice jsem jim radila, aby neslibovali to, co stejně nedodrží, ale aby raději řekli, že se určitě budou snažit… polepšit se.
O „Čertím světýlku“ jsem tu už na VD psala. Napadlo mě to asi tehdy, kdy Domula(12) byla malinko odrostlejší a čert s Mikulášem byli pro ni trapná záležitost. Ale balíček sladkostí jsem jí nechtěla dát jen tak „zadarmo“. Koupila jsem hřbitovní červenou svíčku a schovala ji rozsvícenou na naší velké zahradě. Domča pak sama musela jít hledat „čertovské světýlko“, u kterého byl sladký balíček. Poprvé se jí tedy vůbec nechtělo, ale vidina sladkostí byla silnější. Nakonec ji to natolik nadchlo, že příští rok se sama ptala, jestli bude zase hledat světýlko. Mezi tím z malého Honzíčka vyrostl Jeník (5), který už od svých třech roků je zdatným parťákem na společné cestě za světýlkem.
Loni už jsem jim to ovšem ztížila. Nechala je projít celou naši obr zasněženou zahradu a NIC. Poslala jsem je ještě tam, kde nebyli a mezitím jim nastrčila různá falešná – bílá světýlka. S šíleným humbukem mi dorazili oznámit, že čerti jsou pěkný podšívky a místo červenýho světýlka mají všude možně jen obyč svíčky. Jako správná milující maminka, která pro zábavu svou a svých dětí udělá cokoliv, jsem je opět vyslala naposledy hledat ono červené „Čertovské světýlko“. A protože je ve mně trošku kulišárny, dala jsem jim to sladké světýlko do teploučka našeho domova za okno dětského pokoje.
Každé moje dítko se na nalezní světýlka tvářilo naprosto jinak 🙂 Tehdy čtyřletý „stále nevědoucí“ Jeníček byl tááák nadšený, že se světýlko konečně objevilo. A moje tehdy „vědoucí“ jedenáctiletá pubertální dcerka po mě házela velmi zvláštními pohledy, kterým jsem ale vůbec, vůbec v tu chvíli nerozuměla 🙂
A přesto se obě moje zlatíčka moc bavila. A letos už se mě Domula ptala, jestli budou zase hledat „Čertovské světýlko“.
A jak je to u vás s „Mikulášskou nadílkou“ a strašením???
Přeji vám krásný a klidný druhý ADVENT…suodal
