Metoda Kaizen ve výchově

Rubrika: Výchovné tipy

Někdy mám pocit, že ve výchově dětí už existuje neskutečné množství metod a doporučení, směrů a názorů… Podle aktuální situace u nás v rodině je také postupně zkouším aplikovat, s různými úspěchy a neúspěchy… Myslím si, že žádnou metodu nelze brát ortodoxně, v každé si můžeme najít něco, co se hodí právě na naší rodinu a na naše děti. Nedávno jsem objevila poměrně málo známou metodu „kaizen“, která vlastně pro výchovu dětí ani určená není, nicméně mi přijde, že některé její principy je možné na ni s úspěchem aplikovat .

Metoda „Kaizen“ – co to vlastně je? Kaizen je manažerská metoda, která se rozvinula v poválečném Japonsku, v doslovném překladu znamená „změna k dobru“ („kai“ – změna; „zen“ – dobro). Kaizen je systém procesu neustálého zlepšování pomocí malých změn. Velmi stručně řečeno tato metoda hlásá: „Není třeba dělat radikální změny, mnohem účinnější je měnit věci postupně, po malinkatých krocích, ale pravidelně.“

Pokud například chceme zhubnout, není nutné si nakoupit plnou tašku produktů zdravé výživy a okamžitě objednat permanentku do fitcentra. Lepší je dát si denně o sladkost – bonbón (ano, čtete správně, o jeden  denně) méně, nebo pokud chcete cvičit, tak začít pětiminutovým pochodem na místě třeba při sledování televize. A pokud se chcete konečně naučit španělsky, stačí jedno nové slovíčko každý den.

A tuto metodu můžeme aplikovat i na naše děti. Určitě všichni umíme vyjmenovat dost dlouhý seznam toho, v čem by se děti mohly zlepšit a co všechno by mohly dělat. Já například občas trpím výchovnými záchvaty, kdy dětem sdělím, že každý den píšeme diktát, učíme se matematiku, uklízíme pokoj, pomáháme rodičům a podobně. Tento záchvat mi vydrží tak týden a poté se vše vrátí do starých kolejí, kdy rozhodně neděláme všechno, co jsme si naplánovali… Často přemýšlím, jak z toho ven, jak více zapojit děti do domácích prací a jak je přinutit k důkladnější přípravě do školy… Vyzkoušela jsem tedy nedávno metodu kaizen a překvapivě opravdu funguje, nedochází k žádné velké a převratné změně v rodině, ale postupně se opravdu jednotlivé oblasti zlepšují. Takže jak tedy prakticky na to?

Určitě je nutné se zaměřit jenom na jednu oblast, ne na všechny oblasti najednou tj. věnujeme se tomu, co je v tuto chvíli nejdůležitější. Pokud je to příprava do školy, tak dítěti nadiktujeme třeba jen jedno krátké slovo nebo mu dáme jenom jeden příklad, jednu větu podobně, tím ho neodradíme a posílíme pravidelný návyk, který postupně rozšiřujeme. Pokud potřebujeme zlepšit chování, dohodneme kontrolu chování v jedné oblasti a v jedné drobnosti – vždy poprosí, když bude chtít pití a tuto jednu oblast opravdu kontrolujeme, poté rozšíříme o další oblast, vždy poděkuje, když dostane pití a postupně rozšiřujeme do dalších oblastí, až dítěti postupně a nenásilně přejde slušné chování do krve. Pokud má dítě pomáhat doma, zaměříme se na úklid nádobí po večeři a dále v duchu této metody postupně přidáváme další a další oblasti. Kupodivu takto úplně nenásilně dosáhneme brzo poměrně velkých změn a úspěchů v chování dítěte…

Metoda se dá použít i v určitých vzdělávacích činnostech u malých dětí – chceme-li dítě třeba naučit pořádně vymalovávat omalovánku a dítě nechce a čmárá přes celou stránku, dohodneme s ním, kterou konkrétní oblast vybarví pěkně a ostatní může klidně přečmárat a opět po malých krocích oblasti rozšiřujeme, chceme-li  s dítětem dělat grafomotorický list – opět určíme omezenou oblast, která bude kontrolovaná a ostatní neřešíme.

Výhodou tohoto přístupu je i to, že dítě může hned zažít pocit úspěchu a my máme hned možnost ho za něco upřímně pochválit, což dítě motivuje k dalším pokrokům. Pokud trváme na zlepšení celé jedné oblasti naráz, dítěti se to většinou hned tak nepovede, ale pokud kontrolujeme jeden malý úsek, může dítě být hned úspěšné a získat od nás pozitivní zpětnou vazbu. Určitě se to projeví i na zlepšení vzájemných vztahů v rodině.

Takže doporučuji…

„Vydejte se od malého kroku k velkému výchovnému skoku!“

Napsal/a: Zuzana Svobodová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • Anonymní

    Myslím, že pro ty dokonalé rodiče s dokonalýma dětma článek asi nebude, proč by měnili něco, co funguje úžasně :-). Ale pro ty, kteří by rádi naučili dítě troše zodpovědnosti (s ohledem na příslušný věk samozdřejmě), je to jeden z tipů, jak to dělat právě nenásilnou formou. Proto nerozumím komentářům, ze kterých vyznívá cosi o měnění dětí, nucení, atd. Nevidím například nic špatného na tom, když místo toho, abych dítě dusila hodinu s logopedií v kuse, tak chci dvě-tři slovíčka před spaním, později občas nějaké další během odpoledne a nakonec si spolu povídáme kousek básničky a procvičujeme tím výslovnost a paměť. žádný tlaky…
    Markittka.P

  • Virenka

    Mě článek taky zaujal. Určitě je lepší použít podobnou metodu místo jekotu na dítě, že zase neuklidilo boty, bundu, aktovku, věci od svačiny… Pokud někdo neječí, pokud má někdo děti chovající se tak, že to vůbec nijak nekoliduje s chodem rodiny (a tím nemyslím, že jsou rodiče sluhové a dělají to sami), pak asi takový postup není k ničemu třeba.
    Já mám s automatickými návyky potíž taky a tohle jsem nevědomky používala taky, například pro nutné ranní úkony u mladšího. Jako sůva má s ranním vstáváním fakt potíže. Je mrzutý, nechce nic, jen vsedě spát. Do školy ovšem vstávat musí, tahle hranice je jistá :), takže mi tohle hodně pomohlo. Vstát, potom čůrat. Nejdřív jsem oblíkala, potom on po kouskách. Když zvládl oblečení, tak snídaně. Potom zuby. Samo to nepřišlo, museli jsme nacvičit krůček po krůčku a na tohle to pomáhá.

    Z Láďovy poznámky jsem měla pocit, že upozorňuje na to, aby se to nepřehnalo. A mám pocit, že moje děti jsou dokonale lidské – čili nedokonalé a mám z nich povětšinou radost 🙂

  • Krása diskusí spočívá v tom, že každý může napsat svůj názor na článek nebo komentář někoho jiného. A každý máme také volbu, reagovat nebo ne. Přijde mi fajn, že zde diskuse máme a nevidím problém v tom, že se reaguje jen na věty vytržené z kontextu a že každý chápe po svém.
    Pro mě je důležité, aby byly holčičky šťastné. Protože nechci, aby měly soukromého učitele, respektuji pravidla ze školy včetně psaní úkolů apod. Když to chci změnit, jdu za tím, kdo to změnit může. Nesnažím se své holky měnit. Mají v životě spoustu radosti, žijí v přítomné okamžiku, nejsou tak utlumené nejrůznějšími vzorci a programy naší společnosti jako my s manželkou. Pokud mají úkol do školy, dohlížím na to, aby ho udělaly, protože vím, že by nebyly šťastné, kdyby ve škole dostaly poznámku. Když někomu ubližují, okřiknu je, protože nikdo nemůže být šťastný na úkor druhých. Hodně se snažím, aby jim jejich radost ze života zůstala, i kdyby měly celý život při malování přetahovat. Někdy se mi to daří, jindy ne. A když se mi to zrovna daří a nevytvářím na ně tlak, stávají se takové ty „zázraky“, že něco udělají samy od sebe.
    Holky jsou normální úžasné děti, které někdy zlobí, neposlouchají, nebo spíš si dělají věci po svém. A já jsem za to moc rád.

  • Marinada
    Marinada

    Tomhle je nevýhoda diskuzí…protože teď zrovna si myslím, že všichni píšeme v podstatě o tom samém, jen každá pak reagujeme např. na jiný odstavec a z toho vznikají nedorozumění. Za sebe bych to shrnula asi tak, že zhruba znám dceřiny limity a nebudu jí nutit do něčeho, co je už za tím limitem, ale zároveň jí nebudu chválit za něco, co je pro ní samozřejmost. Takže např. když je nemehlo na sport, chválím jí i za obyčejný kotrmelec, ale když je šikovná na psaní, klidně jí řeknu, že to umí líp a ať se příště snaží víc 🙂 Když si doma kreslí a přetahuje, je mi to jedno – hlavně, že ten svůj volný čas strávila tak, jak jí to vyhovuje. Mám jí ráda přesně takovou, jaká je, ale když by večer někdy DOBROVOLNĚ uklidila svůj pokoj nebo si S RADOSTÍ udělala úkoly, vůbec bych se samozřejmě nezlobila…ale to fakt nehrozí, je to normální dítě 🙂

  • Lien

    bamisko jestli ty mouchy nebudou tím, že už máš kluky velké

    srovnávání matek provádět nebudeme, já s nima oproti tobě třeba vůbec netvořím atd. 😉

  • bamiska

    bamiskano nevím jak na to reagovat, asi prostě každej v tom článku vidíme a našli jsme něco jiného…..

    já tam vidím to jak po malém kroku a nenásilném dítě naučit něco, hlavně ho motivovat aby ho to bavilo a snažil se sám….to že se má začínat po kouskách a postupně přidávat je psáno v každé odborné literatuře mám adhd ….zvládnout tři věci najenou je pro kluka problém, stále mi bylo říkáno až se naučí vyndávat flašku z tašky po svačině, přidej i to aby se i převlékl, až zvládne vyndat, flašku převléknout se přidej vyndání učiva….funguje to

    a tak i v tom článku vidím to že když se dítko má naučit at už zase sklouzneme k tomu vymalovávání tak vymalovat kousek pochválit a pak přidat víc…..TOHLE PŘECE NEMĚNÍ DÍTĚ ale jen ho to učí a motivuje k něčemu dalšímu

    no víc asi rozebírat nechci protože by to mohlo sklouznot jinam…

    a sama za sebe asi neschvaluji at si dítě dělá co chce já se podřídím dítěti…..

    každý má své představy a své metody a at mu do nich bude mluvit kdokoliv jakkoliv tak ty jeho jsou pro něho nejlepší a stejně si to asi nevymluvíme navzájem

    lien jsi asi lepší matka protože já tohle o svých dětech ač je miluju říct neumím mají své mouchy a mají co měnit a samozřejmě ale schvaluju to že i já mám své mouchy a mám co měnit….ale o to se podle mě až tak moc nejednalo v článku, já v něm viděla návod jak děti něco naučit….a je jedno jestli to použiješ na uklízení, oblékání se, malování, …jen jít krok po kroku ….

  • Lien

    A ještě, já tedy mám dokonalé děti, to že se nechovají vždy podle mých představ a nedělají, toco byx se mi líbilo, přičítám spíš sobě, než jim. Sebe musím měnit…

  • Lien

    Děti potřebují jasné a pevné hranice, nevylučuje se to ale s tím nemuset je měnit.
    Když to převedu na čmárání, pokud se mu bude chtít ve třech letech už nečmárat ale soustředit se, je to skvělé, zrovna tak jako když se mu bude chtít až v pěti, nebo vůbec…. Bude určitě „dobré“ v jiných věcech.
    Tlačit na pilu určitě nepomůže v ničem a ani tomu neříkám hranice, spíše výcvik k něčemu, co JÁ chci, aby umělo. Může to vést i k tomu, že si třeba nevšimnu, co chce umět dítě :-(.

    Neumím psát pořádně dosud a nijak si nepřipadám, že bych kvůli tomu byla horší nebo lepší. Teror maminky i učitelek v prvních ročnících mě krasopisu kupodivu nenaučil.

  • Marinada
    Marinada

    Já z Láďova příspěvku čtu asi úplně něco jiného než ostatní – pro mě je taky prioritní mít šťastné dítě a ne dobře vycvičeného robůtka. 🙂
    A ani já bych na své dceři vůbec nic změnit nechtěla, pak už by to nebyla ona 🙂
    Přitom hranice máme vytyčené dost jasně, bez těch bych to ani nešlo.

  • bamiska

    jasmu to napsala hezky. a Láďo musím přiznat, že jsem ještě nepoznala nikoho kdo by nechtěl něco na svých dětech změnit, at už to aby začali uklízet si hračky po sobě, naučili se oblékat..

    článek vnímám jaké né přetváření dítěte, ale jak nenásilnou formou je naučit třeba to oblékání….dítě se bude vzteka nebude se chtít oblékat, a tady je razeno oblékni ponožky já obléknu zbytek…zvládne ponožky přidám kalhotky zbytek oblékne rodič….a to se mi velmi líbí….

    myslím že každé dítě má v určitém věku umět něco…takže když se vrátím k tomu čmárání….tak já u ani né dvouletého Honzíka dělám jé to je krásné když pastelkou načmárá matlaninu…..ale hurá určitě nebudu dělat až mu bude 5…tam už prostě budu vyžadovat to aby už vymaloval kousek hezky…soustředění atd bude potřebovat…

    upřímně se mi moc nelíbí tvůj přístup liberální výchovy…tak ji aspon z tvého příspěvku vnímám….

    a nebo prostě máš dokonalé děti…

  • Jarmuschka

    No, Láďo, to jsem pak zvědavá, jak budete později řešit třeba psaní ve škole…
    😯

    …mírně parafrázováno:
    Je čas přesně vybarvovat, a je čas nekontrolovaně čmárat…

    …a při „americkém“ (ad absurdum liberálním) stylu výchovy rodiče asi taky nic moc neřeší – a pak se diví…
    A i ty děti potřebují „hranice“…

  • Super článek, super metoda. Snad jen pozor na to, abychom z dětí, které jsou přirozeně šťastné a bezstarostné, neudělali malé dospělé, které výborně plní své povinnosti viz věta „Kupodivu takto úplně nenásilně dosáhneme brzo poměrně velkých změn a úspěchů v chování dítěte…“. Osobně nechci měnit chování našich holek a vidím spoustu věcí, které se od nich snažím naučit. Třeba bezstarostně čmárat a neřešit, jestli někde přetahuji nebo ne.

  • Anonymní

    Taky souhlasím.
    Ač dodnes nevědomky, tuto metodu zřejmě používám.

    Markittka.P

  • Marinada
    Marinada

    Zajímavá metoda a souhlasím, neměli bychom si dávat nereálné cíle. Článků o výchově jsem v období „tápaní“ přečetla hodně. Nakonec jsem ale (částečně inspirovaná jinou kulturou) došla k závěru, že nejlepší je řídit se svým pocitem a nesnažit se něco zbytečně lámat. Mně i dceři to velmi prospělo 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist