Když se řekne meditace, představíme si něco úplně jiného než meditující dítě. Nejde snad o náročnou činnost vyžadující duševní vyspělost a dlouhodobé soustředění, tedy záležitost pouze pro dospělé? A přece můžeme dětem nabídnout aspoň jednoduché a krátkou dobu trvající techniky, které však přesto mohou mít pro jejich spirituální růst značný význam. Seznámí je s duševní polohou, která je pro ně nová a do které se budou moct časem vracet pro uklidnění i pro radost, snad se v ní i „zabydlí“ a najdou svůj vnitřní domov, místo, kde budou jednou podnikat hlubinné vrty k jádru vlastní bytosti.
Děti musejí vědět, že meditace není další výkonová disciplína, ve které mají bojovat o úspěch a lepší pořadí. Nejde meditovat „špatně“. Cokoli se v meditaci děje, je stejně zajímavé a stejně správné. Naše současná společnost je příliš soutěživá. Máme sklon dělat dětem z nejrůznějších činností soutěžní disciplíny – a v mnohých pak vzniká pocit „mně to nejde, já se to nikdy nenaučím, zase jako ve všem selhávám“. Musíme je ujistit, že při meditaci nic takového nehrozí.
Hezký začátek meditace pro děti je „sfouknutí pampelišky“ (dvou pampelišek, tří pampelišek atd.). Dítě si s pomocí dospělého či samo představí, že má před sebou odkvetlou pampelišku, pořádně se nadechne a rozfouká ji. Dva tři důkladné vědomé výdechy rychle snižují tonus, zklidní, a soustředění na dech navodí nejpřirozenější vstup do těla i mysli.
Meditační techniky používané ve spirituální praxi jsou velmi rozmanité. Většinou se při nich soustřeďujeme na určité vjemy, myšlenky nebo představy a tiše čekáme, co se bude dít. Obvykle se dostaví zklidnění, někdy může přijít tichá radost, prožitek harmonie, pocit smíření a sjednocení s vesmírem. Prohlubuje se také sebepoznání, celkově je tedy meditace cestou k vnitřnímu zušlechtění. Nábožensky věřící lidé meditují, aby se otevřeli působení Boha (nebo nějaké jiné bytosti), aby očistili svou mysl a naplnili ji soucitem se všemi bytostmi, aby se ponořili do posvátných příběhů a tím aby hlouběji pochopili smysl svého vlastního životního příběhu apod.
Děti někdy ochotně přijmou meditaci jako hru. Ty nejmenší jen na kratičkou chvíli a opravdu si na to jen hrají: podle návodu zaujmou polohu, kterou jim předvedeme, zavřou oči, uvědomí si nádech- výdech a budou mít radost, když je pochválíme. Ty větší, pokud meditaci „přijdou na chuť“, mohou meditovat řadu minut, a to s pozoruhodným užitkem.
Některé děti ale meditace rozrušuje. Má-li jim prospět, nikoli uškodit, potřebují vedení někoho kompetentního, nejlépe psychoterapeuta, který má s meditací zkušenost. V Praze je možné kontaktovat např. Psychoterapeutické centrum Lávka. Máme-li děti k meditaci vést, musíme s ní mít samozřejmě sami určitou pozitivní zkušenost. Některé techniky jsou, jak uvidíme, tak jednoduché, že nevyžadují žádné dlouhé cvičení, povedou se, aspoň částečně, hned napoprvé.
Zkusíme podle návodu zkušeného českého jogína Karla Nešpora tzv. techniku koule:
Technika koule slouží pro rychlé uklidnění, když jsme např. rozčilení nebo rozhněvaní. Nebo také v bezesné noci. Nešpor píše: „Někdo se v noci probudí a nemůže usnout. Tak pěstuje kouli. Možná usne, což je dobře. Nebo neusne, ale ráno bude mít krásně vypěstovanou kouli. To je také dobře.“
Děti milují oheň – meditační chvilky u táboráků, možná i koukání do krbu – a k tomu se hodí příběhy prokládané tichem na vstřebání obsahu nebo na dětské otázky.
Jedná se o ukázku z knihy Spiritualita v rodině, kterou vydalo nakladatelství Portál.
Toto je knížka pro rodiče, kteří chtějí pro své děti něco víc. Víc než aby byly zdravé, úspěšné a šťastně si užívaly všeho, co nabízí naše doba. Pro rodiče, kteří nechtějí, aby děti byly pouhými konzumenty této hojnosti, ale chtějí, aby hledaly smysl svého života v opravdových, upřímných a citově bohatých lidských vztazích, kteří chtějí děti soucitné, připravené pomáhat druhým, hledače pravdy o světě, ve kterém budou žít, i pravdy o sobě, o vlastním nitru, o osobním poslání, které na ně čeká. Děti, které budou mít pro co žít.
Smyslem této knížky není poskytnout kompletní návod, tím méně nějaký „jedině správný a závazný“ návod. Jejím hlavním cílem je pomoct čtenáři vidět spirituální smysl toho, co se v rodině děje, a to v detailech a situacích, které jsou často v rukou vychovávajících.
Napsal/a: Pavel Říčan, Pavlína Janošová
