Matematika patří k dětskému životu od samého začátku

Vzhledem k tomu, že matematika ve svých nejranějších podobách patří k dětskému životu od samého začátku, přistupují k ní děti otevřeně a bez předsudků. Baví je počítání, srovnávání, uspořádávání i vytváření různých kategorií.

(Výchovný a vzdělávací plán Bavorska 2006, s. 252)

Pro děti do tří let je zásadní učit se vnímat množství, naopak pro čtyřleté až šestileté děti stojí v popředí počítání, náhled na uchování množství, jistota při přiřazování prvků z jedné skupiny k prvkům jiné skupiny, tvoření řad. Rovněž se seznamují se základními geometrickými fakty a vztahy, například umějí rozlišit trojúhelníky od čtyřúhelníků. Porovnávání typu „vyšší“, „rychlejší“, „těžší“ je omezeno na určité oblasti jejich zkušeností a prozatím je děti neumějí přenášet do jiných rovin.

Také při rozkládání čísel a rozpoznávání vzorů je směrodatným kritériem zrakové vnímání (srov. Výchovný a vzdělávací plán Bavorska 2006, s. 253).

Kognitivní (rozumové) uchopení matematického obsahu tudíž nestojí v popředí, naopak dominantou jsou vědomosti získávané hravou formou a smysly, což pro učení v tomto věkovém období platí obecně.

Matematika jako „kino v hlavě“

Nejnovější mezinárodní výzkumy zabývající se výukou matematiky považují za základ matematicko logického myšlení řešení problémů, vyvozování závěrů a dále řeč.

Porozumění způsobům, jak se řeší problémy, by se mělo blížit každodenním situacím, v nichž se děti ocitají, a mělo by být orientované na jim známé a blízké činnosti. Důležitý je samozřejmě i pedagogický pohled na situace, které jsou výuce přiměřené. Každodenní hrové činnosti nabízejí nesčetné příležitosti k tomu, abychom děti seznamovali s čísly, prostorem, tvary a s prvními matematickými problémy.

Komplexní základy nabízí propojování čísel a tvarů s napínavými příběhy, dětskými písničkami a pohybovými hrami. Děti se snadno nadchnou pro písničky, které obsahují počítání, rozpočítávadla i příběhy s počítáním. Děti chápou věci kolem sebe a učí se cítěním i pohmatem (doslova se něčeho „chápou“). To platí také pro matematiku.

Připravujme tedy děti na učení a zajistěme jim optimální východiska.

Převádějme jim školní obsah a různé roviny učení (např. neverbální symbolickou) na základní roviny.
Například početní úkon 5 – 3 = 2 vyjadřujeme na neverbálně symbolické rovině jako sled znaků, zato na verbálně symbolické rovině jej můžeme vyjádřit pomocí obrazů v podobě příběhu:
Na rybníku bylo pět kachen a tři uletěly, takže na hladině teď plavou ještě dvě kachny.

Toto počítání vázané na kontext staví na tom, že dětem vyprávíme příběhy s čísly a počítáním a početní operace názorně zobrazujeme.

Přesunování základních učebních obsahů na základní rovinu, jak zdůrazňuje profesor matematiky a její didaktiky Klaus-Peter Eichler, je pro děti nezbytné i užitečné: „Matematika (nikoli jen na základní rovině) je především kino v hlavě dětí – přičemž kino rozhodně nepromítá němé filmy!“ (Eichler, 2008, s. 4)

Jedná se o ukázku z knihy Rozvoj inteligence u dětí od 3 do 6 let, kterou vydalo v edici Pedagogika nakladatelství Grada.

Autorka popisuje vývojová stadia rozvoje inteligence dětí mateřské školy s ohledem na využití v praxi a přináší celou řadu praktických rad.

Napsal/a: Katharina Bäcker–Braun