Je rozdíl mezi dětmi, které vyrůstají v rodinách bohatých nebo naopak sociálně slabých? V jakém věku začnou vnímat hodnotu peněz? Jsou ty, co je mají, šťastnější?
„Já chci to samé kolo, co má Tomáš.“
„Tomášovo kolo je drahé a my si ho nemůžeme dovolit. Tvé kolo je také moc dobré.“
„A proč si ho nemůžeme dovolit?“ „Protože nemáme tolik peněz jako Tomášovi rodiče.“
„A proč nemáme tolik peněz?“
Co si počít? Odbýt dítě řečmi o tom, že jeho kolo je dostačující a dál se o tom nebudeme bavit, není to pravé řešení. Psychologové se shodují, že učit děti znát hodnotu peněz můžeme odmalička. Jasné je, že čtyřleté holčičce těžko vysvětlíme, že panenka za sedm stovek je ukrutně drahá. Jí se právě ta panenka líbí a, nedejbože, když má stejnou panenku Alenka od sousedů. „Tak proč ji nemám já, mami?“ slyšíme každý večer. Ovšem, už i hodně malým dětem můžeme naznačit, co pojem ukrutně drahá znamená.
Dětská psychložka Tamara Cenková upozorňuje, že děti začínají vnímat hodnotu peněz těsně v předškolním věku a v první třídě. „Do té doby neznají čísla, takže neví, co znamená sedm set korun, které máma za panenku musí dát. Proto je dobré, už malým dětem vysvětlovat, co to jsou peníze, nejlépe v přepočtu na práci,“ vysvětluje.
V praxi to znamená následující. „Rodič může dceři říct, že maminka musí pracovat šest hodin, aby jí panenku mohla koupit. Když jde rodič s dítětem kolem stavby a vidí tam dělníka, může říct: podívej, ten pán musí pracovat pět dnů, aby svému synovi mohl koupit to krásné kolo, které se ti tak líbilo. Tak lze i hodně malé děti učit, že si věci mohou koupit jen tehdy, pokud budou pracovat. A také si postupně uvědomují, že to, co jim rodiče dávají, nepřichází samo od sebe,“ říká Tamara Cenková.
Bohatý a spokojený?
Spisovatel Oscar Wilde řekl: „Mladým se zdá, že peníze jsou to nejdůležitější v životě. Když zestárnou, vědí to jistě.“ Věta to je na první pohled poněkud cynická, leč mnozí lidé by se pod ni podepsali. Na téma, zda peníze vyvolávají v lidech pocity štěstí, již dokonce proběhlo několik vědeckých výzkumů. Výsledky? Přes všechna tvrzení typu: „Prachy jsou krásná věc, ale štěstí si za ně nekoupíš“, se vědci shodují, že čím bohatší byli vrstevníci ve sledované skupině osob, tím byli spokojenější.
Američtí sociologové Glenn Firebaugh a Laura Tachová sledovali třicet let stovky lidí ve věku mezi dvaceti a čtyřiašedesáti lety. Došli k tomu, že lidé s nízkými příjmy byli více podráždění, ustaraní a nejistí. A bohatí lidé, jejichž majetek se v průběhu výzkumu nezvětšoval nebo klesal, se postupně cítili méně šťastni.
Oblečení po bráchovi
Platí to i u dětí? „Jisté je, že v životě dnešních dětí hrají peníze a věci, které za ně lze koupit, významnou roli, větší než v dětství jejich rodičů,“ říká psycholožka Cenková. Rodiče dnešních školáků vyrůstali v době, kdy většina rodin na tom byla finančně stejně. Většina z nich prožila dětství v panelácích nebo rodinných domcích na venkově. Nosili podobné oblečení po starších sourozencích a hráli si s naprosto stejnými hračkami, jaké tehdejší socialistické obchody nabízely. O prázdninách jezdili na tábory nebo k prarodičům na venkov, občas do Jugoslávie či do Bulharska. „Rodiče dnešních dětí měli za socialismu všechno stejné, přesněji řečeno, stejné nic. Teď mají děti pocit, že všeho je dostatek, vše je snadno dostupné a ze všech stran na ně útočí nabídka věcí,“ upozorňuje Tamara Cenková.