Každý z nás dostal „do vínku“ nějaký soubor vloh a schopností, které nám pomáhají zvládat nároky běžného života. Žijí mezi námi i lidé, jejichž nadání je výjimečné…
„Rozumově nadané děti patří obvykle do skupiny tzv. časných čtenářů, tedy dětí, které se samy naučily číst do svých čtyř let. Jsou to děti, které se v řadě vývojových kritérií odlišují od běžných dětí v mateřské školce,“ vysvětluje psycholožka Šárka Portešová z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny. „Obvykle umí nejen číst, ale také jmenovat číselnou řadu, zvládají i základní početní operace, dobře se vyjadřují, aktivně používají cizí slova (experiment, hypotéza, symbol…), chápou jejich význam, umí s pojmy pracovat – třídit je, kategorizovat, bravurně poznají barvy, jmenují dny v roce, měsíce, dobře se orientují v čase, řada z nich pozná hodiny… Jde tedy o schopnosti, které vyžadujeme u dětí v první, druhé třídě. Tyto děti jsou navíc velmi zvídavé a mívají odlišné zájmy než jejich vrstevníci.“
Lidí s výrazným rozumovým nadáním není v populaci mnoho, většina zdrojů uvádí, že mírné nadání, které se dá vyčíslit pomocí IQ 120, má přibližně desetina z nás, a středně nadaných, kteří mají IQ 135 a více, je v populaci jedno procento. A pouze jeden člověk z tisíce má IQ nad 145. Určitě tedy nebudeme mít třídu plnou dětí s nadprůměrnou rozumovou výbavou, spíše se setkáme s jedním, dvěma jedinci, kteří potřebují naši pozornost a pomoc.
Číslo není důležité
K tomu, abychom si představili, jak vypadá dítě s velkým rozumovým nadáním, většině z nás nepomohou číselné hodnoty inteligenčního kvocientu. „To, že je syn jiný než ostatní děti, jsme si všimli nejdřív my doma, už jako batole dával přednost knihám před hračkami. Ještě dnes mi známí připomínají, jak si ho pamatují v kočárku s otevřenou encyklopedií – tehdy mi to ještě divné nepřipadalo, byl první dítě a nebylo podle čeho srovnávat,“ říká jedna z námi oslovených rodičů – maminka nadaného chlapce. „Takže když ho v roce a půl začala zajímat písmenka, tak jsme asi měsíc neustále probírali písmenka, dokud neuměl všechna tiskací – malá i velká. Velmi brzy začal počítat, psát – kreslení tak nějak přeskočil. Bylo to velmi náročné období, protože syn vyžadoval neustálou pozornost, vůbec si nehrál, pořád jsme seděli u knížek a papírů. První pokus o začlenění do dětského kolektivu nevyšel – učitelky se mu nijak zvlášť nevěnovaly a školku jsme asi po dvou měsících opustili.“ Maminka malého nadprůměrně inteligentního chlapce dále vzpomíná: „Ve čtyřech letech jsme to zkusili znova, tentokrát v jiné, bližší školce. Druhý den ve školce mi paní ředitelka trošku nejistě řekla, že syn umí číst, jestli to vím (ano, věděla jsem, začal číst týden po čtvrtých narozeninách), že je pravděpodobně velmi nadaný a že si není jistá, jestli jejich školka dokáže uspokojit jeho potřeby. To jsem si také jistá nebyla, ale jinou variantu jsme neměli.“
Čtou už ve třech letech
Většina nadaných dětí patří mezi tzv. časné čtenáře – tyto děti se začnou spontánně zajímat o jednotlivá písmenka leckdy již v batolecím věku. Samy také pochopí, že se za jednotlivými znaky skrývá nějaký obsah, naučí se písmenka spojovat a číst jednotlivá slova. Rodiče i učitelé nadaných dětí také zdůrazňují, že výrazné nadání často kontrastuje se sociálním vývojem – velmi nadané děti se často jeví jako opožděné v sociální oblasti.