Jak na to? Jednoduše:
Myčka – jako malinká se snažila vyndat lžičky ze zásobníku na příbory. Časem se zlepšovala a dnes vyndaváme nádobí spolu. Hezky mi ho podává a já ho dávám na linku a pak ho uklidím. Nože a nebezpečné věci nedávám samozřejmě do spodního zásobníku, ale nahoru.
Utírání prachu a vytírání – prostě okoukala moje pohyby a chodí s hadříkem – zatím suchým – a poctivě utírá a čistí. Když najde drobek nebo vlas, tak ho sebere a hlásí ee.
Pračka – moc ráda strká do pračky prádlo a ještě radši vyndavá. Občas, když pračku plním, musím z ní vyndat hračky, které tam ukryla. Když prádlo věším, tak se mi ho snaží podávat a podává i kolíčky. Sem tam nějaký zláme, ale to mi nevadí. Když prádlo uschne, spolu ho třídíme a srovnáváme. Ona se snaží obléknout moje tričko a nutí mě, abych si natáhla ponožky, i když už jedny na sobě mám.
Nakupování – beru s sebou malou do supermarketu, sedí v košíku, drží mi nákupní seznam nebo studuje postupně věci, co jsem nakoupila. Doma všechno nanosíme do kuchyně a vybalujeme. Občas něco nakousne nebo roztrhne, ale je ve svém živlu.
Plenky – po přebalení odnášíme spolu plenku do koše, cestou hlásí „bobo“ a s radostí plenku vyhodí.
Myslím, že nenásilně dávám dceři základ, který se jí v životě neztratí. Všechny práce samozřejmě trvají 3x déle, než kdybych je dělala sama, ale mě to nevadí, beru to jako hru, jsme spolu, udělám co potřebuji a dcera se zabaví. Některé maminky dělají domácí práce, když děti spí nebo když jsou s tatínkem na procházce. Já si naopak myslím, že by měly poznat, jak funguje domácnost, a že každý má svou roli.
Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment.