Líný rodič – dobrý rodič?!

Rubrika: Výchovné tipy

Když jsem si přečetla článek s tímto tématem, tak mi proletěla hlavou prvotní myšlenka, že: „Líný rodič – špatný rodič!!!“ Po pár větách jsem usoudila, že: „Líný rodič je ten nejskvělejší rodič“.  A co mě k tomu vedlo, proč jsem tak rychle změnila názor??? Protože…

Příliš aktivní rodič, který dítěti zorganizuje a vyplní mu čas různými kroužky a zájmovými činnostmi, dítěti v podstatě ubližuje. V důsledku toho, že dětem naplánujeme volný čas, tak si děti neumí samy zorganizovat a vyplnit prostor, který není nabitý mimoškolními aktivitami.

Ono není od věci, občas jako rodiče vypnout a děti pořád někam neposouvat a nechat je jen tak v klidu. Většina rodičů trpí syndromem, že se svým dětem málo věnuje, málo rozvíjí a podporuje přirozený talent anebo hledá v dítěti to, co tam třeba vůbec není.  Proto je dávají do různých kroužků a co nejvíce jim organizují čas, až nakonec děti nemají ani chvilku pro sebe.  A když mají, tak neví co s ním.  Děti se nudí, neumí si samy hrát, neumí najít kus dobrodružství i ve stříhání papíru…

Pak jsou tu i rodiče, kteří své děti „cpou“ do kroužků i proto, že je to vlastně dobré „úložiště“, když oni nemají čas se dětem věnovat.

Je docela náročné najít to správné harmonické vyrovnání mezi organizací času a naprostým neřízeným volnem našich dětí, od nás rodičů.

Mezi „líné matky“ se sama řadí i Sára Saudková… „Já zatím správnou míru volnosti a pevné ruky hledám, ale jsem na dobré cestě k línému ideálu. Několikrát se mi podařilo při hře s dětmi usnout na koberci a probudit se až řevem hlásícím nějaké zranění. Taky si občas čtu tak zaujatě, že odpovím nepřítomným „jo, jo“ i na otázku: Mami, můžu si opéct topinku na vafkách?“

Stává se vám to někdy??? Musím se přiznat, že jsem opravdu někdy tak zabraná do internetu, že nastanou chvilky, že nevědomky odsouhlasím i to, na co bych reagovala rezolutním NE!!! Po mém výbuchu: „Jak tě tohle mohlo napadnout?!“, zní sebejistá synkova odpověď „Mami, já jsem se tě ptal a ty jsi mi to dovolila.“ V těchto situacích si fakt připadám jak pitomec…

Rychlokurz pro líné rodiče

  • Je večer, dětský pokoj je uklizený jako klícka a vy jdete uložit svoje děti ke spaní. Nebrodíte se po kotníky v kostkách, autíčkách, plyšácích, popřípadě smíchaných stavebnicích všeho druhu. Tohle je ideál všech rodičů, ale jsou to docela často vaše záda, která se musí ohýbat a vaše nervy, které dostávají zabrat při popostrkování potomka do večerního úklidu onoho „hračkového čubince“.

Zkuste jinou taktiku a zachovejte si klidný večer!!! Netahejte děti z postelí, aby rychle „někam“ uklidily onen nepořádek, ale oznamte jim, že pokojík bude uklizen do tehdy a tehdy, jinak se odvolávají víkendové aktivity, čas strávený na počítači, u starších dětí to mohou být prodloužené večerky apod.

Z dětí „bordeláře“ nevychováváte, ale učíte je zodpovědnosti za své sliby. A taky vzpomeňte trošku na sebe.

Jako každé dítě jsem nesnášela úklid. A musím souhlasit s tím, že teprve moje vlastní domácnost mě opravdu donutila uvažovat nad neuklizenou skříní, nevysátým kobercem a neumytým nádobím…

  • Líný rodič učí dítě i nést následky za svá rozhodnutí. Rozhodnutí o výběru zájmového kroužku nechte zcela na dítěti. A pokud si nevybere toto pololetí žádný kroužek, nemějte strach… žádný výlupek, co trhá mouchám křidýlka nebo topí bezbranná koťata, se z něho stát hned nemusí. Důsledek bude spíše to, že se bude nudit a donutí ho to přemýšlet o tom, co ho baví.

Psychologové doporučují maximálně dvě mimoškolní aktivity.

  • Pokud se vám malé děti pletou do domácích prací, nikdy je neodhánějte. Mají „potřebu“ se co nejvíce vyrovnávat nám dospělým. Až přijde čas, kdyby se mělo dítko zapojit do domácích prací, už to nebude tak jednoduché.  Docela se mi líbí a děsí mě pravdivost věty autora článku, který píše že:V té době už k němu z řad kamarádů pronikne zaručená zpráva, že domácí práce jsou zotročující pomstou ze strany rodičů.“ A je pravdou, že docela často mi moje dcera předhazuje, že jako snad jediná musí vykonávat domácí práce, protože ostatní ve třídě nic takového dělat nemusí.

Takže pokud máte ještě malé děti, naučte je doma pomáhat, dokud je to ještě baví. Budete velmi mile překvapení, co všechno zvládnou školkáčci a předškoláci.

  • Další lekcí pro líného rodiče je např. zvládnutí domácích úkolů. Líný rodič naučí děti nosit domácí úkoly až k překontrolování a podpisu. Protože jinak si to vaše roztomilé dítko z vás udělá „kalkulačku kříženou slovníkem“.

  • I procházka, která není nabitá informacemi, z vás dělá dobré rodiče. Dítě si běhá volně po parku, zatím co vy jdete po cestě a jen z dálky dohlížíte na to, aby snad to vaše dítko nevylezlo příliš vysoko na nějaký strom, jak navazuje nová přátelství se svými vrstevníky…

Tak je ze mě asi líný a tím pádem dobrý rodič. 🙂 A jací jste VY???

 

„Děti jsou totiž jako plevel – když jim povolíte moc, zahltí vás.“ Sára Saudková

Napsal/a: suodal

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)

  • Peťka

    Já dostala knihu Líný rodič – lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství jako dárek od dcery. 🙂
    Nicméně přečetla jsem zatím jen kousek a odložila na neurčito. Nějak se s autorem nemůžu ztotožnit. Některé úseky mi nesedly a jiné doslova vadily.

    Taky si myslím, že na škodu je jak přetěžování, tak nevšímání si svého dítěte.

    U úkolů to vidím jinak. Prvňáček dle mého potřebuje zájem rodičů, při úkolech je myslím vysloveně nutnost, aby si rodič sedl k dítku. Něco může udělat i prvňák sám, ale ten zájem rodičů a pomoc s přípravou do školy je nutná. Ono se to pak vrátí v tom smyslu, že dítě se naučí připravovat, naučí se učit, což bude dobré do dalších let. Nikdy by ovšem rodič neměl dělat úkol za dítě, to mi přijde špatně.

  • krásný článek, ale zase všeho moc škodí, moc aktivit i málo neaktivit, když dítě samo vyžaduje nějaké aktivity, tak jsem pro podporování 🙂 někdy je potřeba těm dětem je nejdříve ukázat a pak ať se rozhodnou, jak nebudou vědět co je možné dělat, tak to zase nevyžadují a ty rodiče se jim nemusí věnovat, je to těžké, dcera ( 4) ráda lyžuje, bruslí atd. a nechápe proč soused taky třeba nechodí bruslit, jsou rodiče a rodiče, ale určitě každý chce dát tomu svému to nejlepší s tím nejlepším úmyslem 🙂

  • Brblalko, díky za krásný román 🙂 Právě to je to co jsem psala, kroužky jako uložiště 🙁 Já teda do výtvarky ZUŠ nesmím, ale vždycky se Domči ptám co dělali, jak se jí co dařilo, co paničelka atd. …no prostě, křížový výslech 🙂

  • BrblalkaMD

    Kroužky – Snažím se volit zlatou střední cestu. Tzn. dceru někam směruju, ale kam to bude to je celkem na ní. Nechci tak úplně, aby rostla jako dříví v lese. Vždycky říkám, že bych chtěla, aby něco dělala a že je mi úplně jedno, co to bude. Když bude chtít hrát na housle, ať hraje. Nechci, aby se veškerý volný čas jen tak poflakovala. Čas jí sice svým způsobem organizuji,už ví který den je plavání, kdy taneční kroužek, kdy si má připravit to či ono. Nemyslím si, že by organizace jejího času z mé strany vedla k tomu, že bez toho si to sama neumí zorganizovat. Panuje v tom určitý řád, který dodržujeme. Když je nějaká změna, tak se rozhodně nenudí. Prostě si hraje.
    Už od 9m jsme s ní chodili na plavání a u toho zůstala. Je jí 7 let a plave pořád, protože jí to baví. Plavání má 2x týdně. 1x týdně chodí do tanečního kroužku. Má, ale samozřejmě i svůj čas na hraní a blbnutí. Je sama, takže si vždycky uměla hrát sama. Ale taky si spolu rádi zahrajeme hry a obě rády skládáme puzzle. To se vždycky snaží mě předhánět, aby toho složila víc než já.
    Dcera hraje fotbal v rámci školní výuky. Když vloni v září nastupovala do 1.třídy, tak se třídy dělily na fotbalovou a golfovou. Dítě, které nechtělo hrát ani jedno, bylo přiděleno do jedné z těchto tříd. Tyto děti pak mají místo fotbalu nebo golfu hodinu zábavné češtiny. Když se dcera rozhodla pro fotbal, tak jsem se u učitelky ujišťovala, že kdykoliv může začít chodit na tu češtinu. Fakt jsem nechtěla věřit, že u toho vydrží i když vím, že už ve školce jako jediná hrála s klukama fotbal, ale říkala jsem si, že tohle přece není školka. Jenže ona hraje ten fotbal pořád. Je tam jediná holka, pan trenér je rád. Dokonce i ostatní učitelky a ředitelka ji znají jako tu holčičku co hraje fotbal:-)) Už pomalu i začínám věřit, že jednou bude tou veterinářkou, kterou se rozhodla být jakmile snad byla schopná o tom uvažovat:-) Nevím každé dítě je jiné. Ale myslím si, že mnozí rodiče se zapomínají dětí vůbec zeptat, zda je to či ono baví, když už jsou ve věku, kdy o tom dokáží uvažovat.Každé dítě je svým způsobem v tomto věku už osobnost a umí řící, že ho něco baví či nikoliv. Když byla dcera menší (5let), tak jsme jí postavili na lyže. Manžel lyžař, já nelyžař. Ale jsme přece z hor, tak co by se to nenaučila. Mne k tomu nikdo nevedl. Naši byly zase až možná moc líní rodiče. Ale byly jsme tři holky, peněz nebylo nazbyt… No ten první rok na lyžích bulela, takže z lyží nebylo nic. Druhý rok jsme to zkusili znova. Dostala peníze od Ježíška, tak jsme jí zkusili dát do lyžařské školy a ejhle letos si už s taťkou lyží užívá a jezdí teď prakticky každý víkend.
    Jediné, co jí fakt nejde jsou brusle (kolečkové i lední) a kolo jí taky neoslovilo. Zatím měla pořád potíž s rovnováhou. Raději skočí na koloběžku.
    Úložiště dětí – je smutné když to tak rodiče berou. Já vždycky považovala za důležité si povídat o tom co na tom kroužku dělali (stejně jako ve škole).Z mého pohledu je chození do kroužků dobré proto, že se tam naučí něco co já neumím, že je spolu s dětmi. Ale strašně ráda sedávám při tréninku plavání na balkóně a sleduju, jak se učí třeba šipku atd. Vidím co jí jde a co ne, kdy jí trenérka pochválí… Mnoho rodičů tam nevídám. Trénink je od 18 – 19 hod., takže v tuto dobu asi všichni rodiče těch 35 dětí nemají pracovní povinnosti. Ale třeba mají doma mladší děti, co já vím.
    Domácí práce – ráda mi pomáhá u vaření, obalujeme spolu řízky, odměřuje mouku a ost. suroviny na buchtu, uklízí nádobí do myčky. Pokojíček to je její království a tam se přiznám, že jí nechávám určitou volnost. Takže tam není žádný extra pořádek. Občas sama dojde k závěru, že je třeba si uklidit a pak mě pozve k hodnocení, abych se přišla podívat, že už je zase vidět koberec:-)))) Jediné co vyžaduji, aby bylo vždy uklizené je psací stůl.
    Procházky – chodíme dost často, bydlíme na polosamotě u lesa, máme labradorku (Mája) a s tou chodíme moc rádi. S manželem si povídáme a Valuš pobíhá s Májou před námi, hází jí klacky a tak. Protože bydlíme u řeky, tak v létě se Mája chodí ráda ráchat do řeky a ten čas já miluju. Sedím na kraji na šutrech a Valuš s Májou blbnou v tý děsně studený vodě. Pro mě je to úžasná relaxace.
    Ještě jsem chtěla řící, že určitě je to také jiné, když má člověk více dětí. My máme bohužel jen jednu dceru.

  • Jarmuschko, u prvňáčků to ani jinak zatím nejde. Možná až ke konci škol. roku, kdy už to mají děti trošku všechno zajeté a už jen procvičují, se tato „lenost“ dá aplikovat…tedy dle mého názoru 🙂

  • Jarmuschka

    Ještě k té přípravě do školy – já měla taky takový „pasivní“ přístup rodiče. Jedna psala, s druhou jsem četla. Jenže pančelka vyžaduje osobní dozor nad dítětem v každé fázi jeho přípravy (holky jsou prvňačky), tak musím dozírat. A když dozírám, tak nemůžu s druhou číst…
    No, ale Any je filuta – ona si aspoň část úkolů dělá už ve škole.
    😉

  • Bamísku, děkuji za milou pochvalu!!!
    Rozpoložení tedy překousávám a nechám je mi pomáhat „do hrobu“ :mrgreen: . Většinou to končí tak, že mě z toho blbýho rozpoložení svou přítomností vytáhnou, ale úklid po nich stojí za to 😀
    Ten shon mám úplně stejný…je to vyjímka, kdy je opravdu odháním.

    Anonymní, taky se to tak snažím dělat…ale Domča má velkou poruchu učení, takže z 90% to není možné. Ale jakmile zjistím, že má dnes „dobrý“ den…jsem tak lenošná mamina, že snad v tu chvíli lenošnější na světě nenajdeš 🙂

    Halino, díky za příspěvek 🙂 Dětem se člověk věnovat má, ale v zájmu zachování vlastního rozumu, člověk opravdu musí nastavit mantinely. Nehledě na to, že to dítě se opravdu neumí potom zabavit samo. Nikdo mu totiž nestojí „za prdelkou“ a neříká mu tak a teď udělej tohle a pak támhleto.
    Ona i ta lenost v tomhle případě vlastně vede děti nejen k soběstačnosti, ale i k rozvoji fantazie (co postavím z kostek, jakou věc namaluji, vystříhnu, co k sobě slepím a co z toho vznikne?! atd.)…která je táááák důležitá.

    Jarmuschko, taky rádi provázíme „gaučink“…ten je totiž „boží“-nově oblíbené slůvko mých dětí v naší domácnosti 🙂
    Tak kdyby jsi při četbě narazila na nějakou prima věc, tak ji sem prosím kdykoliv připiš…díky. 🙂

  • Jarmuschka

    No, já se považuji spíš za „líného“ rodiče (stejnojmennou knihu jsem ještě nečetla – čeká na nočním stolku).
    Když máme „volný“ víkend, tak se snažíme jeden den nějak organizovat a jeden den nechat volný. To pak holky lítají na zahradě, hrají si s kocoury, doma něco vyrábějí.
    S těmi kroužky se to má tak, že holky začaly chodit do pohybovek poslední rok školky. V první třídě jsme chtěli přidat „něco“ mimo pohyb. A holky se samy (u zápisu do první třídy) zapsaly do výtvarky a po nástupu do družiny si nabraly kroužek na každý den.
    No, jsou po mně – já taky jednu dobu měla aktivity od pondělí do soboty… A až asi ve třeťáku na gymplu jsem to značně omezila…

    No a jsou dny, kdy se „aktivně“ věnujeme gaučingu a ležingu – a užíváme si to. (…ale to musí být tatínek pryč za svými aktivitami…)
    😉

  • Láďo, děkuji za napsání tvého názoru!!! Znovu jsem si pročetla tvůj článek „Líný táta“…(http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/tradice-a-zvyky-nejen-v-nasi-rodine/liny-tata/)

    Nechci ti samozřejmě vyvracet tvůj názor, jen se mi zdá, že každý mluvíme o něčem jiném.

    Ty píšeš o lásce a o tom, jak moc důležité je pro každé dítko (bez vyjímky)se dítěti věnovat a za každých okolností mu dávat na jevo, že ho milujeme.
    Ani nevíš, jak moc s tebou souhlasím!!! Moje dcerka je psych. nemocná a tak vím, jak je pro ni důležité jí doslova !!!říct!!!, že i když se zlobím, tak ji přesto mám pořád ráda. U zdravých dětí nás tohle „pozastavení“-uvažování, ani nenapadne :-(…protože oni takto nesmýšlejí.
    V dnešní uspěchané době spousta rodičů zapomíná na to, že „dávat“ a „dávat“ najevo svou lásku je velký rozdíl. Svou milující náruč dětem nabízím kdykoliv potřebují a naopak jim nepřijde divné, když jen tak jdu okolo a mám potřebu na ně láskyplně hupsnout.
    Někdy (i se s tím setkávám)to na mě působí, že rodiče se spoléhají na to, že dítě ví, že ho mají rádo a už mu to nemusí říkat. Já si to tedy nemyslím!!!

    Ve svém článku mluvím o učení zodpovědnosti za svoje rozhodnutí a nééé umetání cestiček pod rouškou „lásky“….samozřejmě úměrně k věku (je rozdíl mezi 2-letým dítkem a 4-letým dítkem).
    Učím své děti se rozhodovat, zda jim za to stojí jít se mnou do „sporu“ kvůli např. zmiňovanému úklidu v pokojíčku, anebo neuklizené myčce…podotýkám, že nejsem žádný pedant na pořádek…ale uklizeno mám ráda. Ale jestli po dlouhém-dostačujícím upozorňování vyřknu svůj „ortel“ dodržím ho…byť mě to i mrzí.

    Abych to shrnula, tím, že jsem „lenošná“ matka moje děti se učí samostatnosti,rozvržení svého vlastního času a důsledkům svých rozhodnutí…člověk se učí přece vlastními chybami. A děti se nerodí se samostatným uvažováním, taky je to musíme naučit. Pokud s tím začnu až v pubertě, tak už má moje dítě smůlu, protože tento čas je naprosto nevhodný. Všechna moudra se přece odvíjí ze života a mě se docela na tuto situaci hodí : Proutek se má ohýbat, dokud je mladý.

    Dcera dost často zápasí s tím, že den není nafukovací a že nemůže stihnout a být všude, kde by chtěla…ale je to dáno opravdu jejimi nemocemi. U synka(skoro 6) vidím opravdu úspěchy.

    Nevím jestli jsem dobrá maminka, ale vidím díky tomuto přístupu obrovské úspěchy u mé dcerky. A ta je pro mě nejlepším vodítkem proto, abych tak vychovávala i synka.

  • halina

    Tak suodal – v hodně věcech mi mluvíš z duše. Asi jsem taky líná matka, je fakt, že děti už jsou velké. Ale pozoruju, že opravdu přílišné organizování času dětí je na závadu – děti mého přítele mají každý den kroužek, ne-li dva. A pak přijde víkend a už se organizuje výlet tam, akce támhle. A najednou přijde vyjímečně volný den a oni nevědí, co s časem – nikdo jim nic neorganizuje… Neumí si sami hrát, neznají takové to lítání s kamarády kolem baráku, nikdo nezvoní dole u dveří, jestli půjdou ven nebo k nim na návštěvu. Tím nechci říct, že jsem svoje děti nechávala růst jako dříví v lese, taky měli svoje kroužky a svoje zájmy, ale pořád měli čas na tu lítačku venku, na kamarády, na to, že si budou stavět třeba dvě hodiny z lega, že si spolu budeme hrát na zoologickou, společně vařit, prát, uklízet, prostě že si budou dělat to, co je zrovna baví a co zrovna ONI chtějí sami od sebe.

  • Anonymní

    Jsem lina mama 🙂 A je to jedine dobre, dcera dela ukoly sama, ke me prijde se jen pochlubit, ze dostala dalsi jednicku (a tady to probereme: z ceho ma jednicku, zda to bylo tezke atd), a nebo prijde za mnou kdyz s necim nejaky problem (tak tady to take probereme a zjistime co a jak). Jsem rada ze se neboji za mnou prijit, protoze vi, ze nezacnu nhed kritizovat jeji rukopis nebo tak. Krouzky si vybira sama jeste od skolky, pokud ji neco prestane bavit, prestaneme tam chodit (ale protoze si to vybira sama, tak za 4 roky se nam to stalo jen jednou). Pokojicek jsem prestala uklizet pred 2 lety. Nejaky cas tam byl opravdu bordel, pak ale zacal mizet. Ted tam samozrejme neni super poradek, ale veci jsou ve skrini, hracky jsou ve svem koute, a pokud poprosim mi podat nejakou vec z psaciho stolu, tak opravdu vi, kde je. Domaci prace – nebyly, dokud dcera fizicky nedorostla do vysavace. Pak pochopila, ze pokud pomuze s uklidem, muzeme driv jit do bazenu, a nebo jen tak spolu pokecat 🙂

  • bamiska

    hezky napsané,ale od tebe už ani nic jiného nečekám 😀
    já o sobě nechci říct jestli jsem dobrý nebo špatný rodič(oni i ty moje pocity se mění) tohle označení a ohodnocení je jednou na mých dětech…
    k úklidu – samozřejmě jejich a moje představy o uklizeném pokoje se naprosto liší, ale snažím se je k tomu vést, a to brblání že já se v tom vyznám dělám že neslyším…..protože u někoho v dospělosti ta potřeba úklidu naskočí, ale znám i takové kde zas tak moc nenaskočila..
    domácí práce neodháním, ale záleží v jakém rozpoložení a časovém shonu zrovna jsem….a takové to domácí práce vynes koš jsou vysloveně s nechutí..oni si totiž vybírají
    no úkoly jsou také zajímavé protože oni jsou naučení za pět minut na všechny předměty na druhý den, takže vést potřebují stále co a jak a přezkoušet..
    kroužky jak co a jak dlouho….momentálně jeden má informatiku..druhý florbal…a jinak jim vystačí pc, telka…a běda jak nejde el proud…a to jim to osekávám na hodinku denně….přitom jejich kamarádi tam jsou stále 😀
    no a na procházky jsem ostražitá asi si pořídím vodítko na psi přece jen je jistota u těch menších dětí..velcí už chodí způsobně dvy kroky předemnou že ke mě nepatří 😀
    no takže nedokáž posoudit jaký rodič jsem, v každém případe by to pubertáci tam ti rodiče dostávají zázul a já si kolikrát říkám za co nebo co jsem v minulém žovtě musela být :Dvydalo na další článek hlavně ti

  • Já jsem líný táta (http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/tradice-a-zvyky-nejen-v-nasi-rodine/liny-tata/) a nemyslím, že bych právě kvůli tomu byl dobrý táta. Určitě jsem ale nejlepší táta, jak jen dovedu. 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist