I rodiče jsou jenom lidé a občas mají špatný den. Ale co když přetížená matka někdy „odpadne“, třeba když její dítě neustále pláče – a ona se pak rozzuří? Matky si po takové příhodě často ještě dny a týdny lámou hlavu nad tím, jakou psychickou újmu takovým výstupem svému dítěti způsobily.
Pokud se něco takového děje pouze příležitostně, nemá to žádné negativní důsledky – v tom se odborníci shodují. Mnohem horší je pro malé i větší děti neustále stísněná atmosféra, například když matka jednoduše nezvládá svou novou roli a je depresivní. Pak potřebuje nutně někoho, kdo jí bude pomáhat a kdo jí umožní více volnosti.
Vztek musí ven – ale někde jinde!
V okamžiku výbuchu je nejlepší položit dítě co nejklidněji do postýlky a odejít z místnosti. Pak můžete dělat, co je vám libo – bušit do polštáře, pustit si CD s meditační hudbou nebo si zatelefonovat s nejlepší kamarádkou… Odstup je prospěšný a způsobuje zázraky. Často je to už po několika minutách lepší a můžete se zcela uvolněně vrátit k dítěti. Každá matka si časem vyvine strategie, jak zacházet s dosud neznámými bouřemi emocí.
Negativní emoce jsou povoleny
První rok s dítětem je skutečná tělesná, duševní i nervová zátěž. Nutně dochází k stresovým situacím, na které se rodiče už „necítí“. Každý, kdo vychovával dítě, zná tento bezmocný vztek. Přiznat si to je většinou mnohem těžší pro matku než pro otce. Matky na sebe dnes často kladou obrovský nárok, aby po příchodu vytouženého dítěte neustále zářily štěstím a vypadaly jako ze škatulky. A to je naprosto přemrštěný požadavek! Nutně se někdy vymstí podrážděností a vztekem.
Matky by tedy neměly agresivní pocity podceňovat, ale ani potlačovat. Za normálních okolností u rodičů spolehlivě funguje obranný mechanismus, který je chrání před tím, aby ve vzteku svému dítěti neublížili.
Když jsou výbuchy vzteku téměř na denním pořádku, je třeba něco podniknout, protože pak by dítě mohlo trpět, zvláště tehdy, kdyby některému z rodičů přece jen někdy „uletěla ruka“. Výbuchy vzteku matce signalizují, že by o sebe měla víc pečovat, že možná potřebuje dokonce odbornou pomoc, aby se vysvětlilo, proč převažují negativní emoce k dítěti.
Jak je náročné mít náročné dítě
Samozřejmě nejlepší kamarádka měla „pohodové“ dítě – a tchyně samozřejmě taky. A pomocí určitých pohledů dávají už zasloužilé matky mladé mamince na srozuměnou, co si myslí: Sama si můžeš za to, že tvé dítě se stále ještě v noci budí, že dělá problémy při pití, hodně pláče, nemá rádo masáž a neustále má opruzený zadeček.
Tyto více či méně tiché výčitky byste si vůbec neměli připouštět! Navíc se dětství skládá z jednotlivých období, která přicházejí a odcházejí a v zásadě vůbec nevypovídají o budoucnosti. Existuje nespočet příkladů toho, že děti se často vyvíjejí úplně jinak, než se očekávalo v prvních letech života. Adrian byl například křikloun par excellence – křičel při koupání, přebalování, oblékání a jeho období vzdoru bylo učiněné peklo. Dnes je Adrianovi 18 let, je to rozumný a společenský mladý muž, ve škole vždy absolutní „vítěz“ se dvěma stipendiemi v kapse. O něj si jeho rodiče už dlouho nemusejí dělat starosti. Samozřejmě existují i obrácené příklady: Z tehdy tak úžasné a klidné Karolíny se dnes v jejích 16 letech stala opravdová ďáblice, jejích výstupů se bojí vlastní rodiče…
Napsal/a: Doro Kammerer
