Když komunikace nefunguje

Rubrika: Výchovné tipy

1202469_matesikNěkdy si myslíme, že jsme ohleduplní a uznávající, a přesto se zdá, že naše slova dítě akorát odrazují. Děláme zřejmě některé obvyklé chyby, které vedou k odporu a izolaci dítěte, ačkoli o něj pečujeme a uznáváme jej. Pevná pravidla neexistují. Je třeba chápat jedinečnou povahu dítěte, stejně jako respektovat změny, které přicházejí, a radovat se z nich.


Musíme si stále dávat pozor, aby se jakkoli dobrá myšlenka nezměnila v nástroj kontroly a ovládání. Každá snaha o komunikaci se může změnit ve snahu o ovládání. Uznání může být nástrojem kontroly, může být způsobem manipulace. Dokonce můžeme podobnou komunikací zasahovat do záležitostí dítěte a vyvolat jeho vztek. Děti dobře cítí, kdy jsou manipulovány, i když třeba nedokáží přesně vyjádřit, co jim nevyhovuje.
Někdy nemůžete pochopit, co to ve vašich slovech je, co způsobí, že se vám dítě spíše vzdálí, než abyste v něm vzbudili důvěru. Tak si uvědomte , že lidé se cítí napadeni, pokud mají pocit, že někdo kontroluje jejich city a chování. Chtějí si zachovávat svou nezávislost. Nesnažte se dítě kamkoli směrovat podle svých představ, nechte mu jeho skutečnou cenu. Komunikujte s ním laskavě, z vaší vlastní potřeby, nechtějte od něj nic zpět. Jen tak má dítě svobodu cítit, kdo je, a skutečně být, kým je. Může se vztekat nebo smát. Může být klidné nebo rozčilené. Může se projevovat, nebo nemusí. Pokud je vaším cílem opravdu jen soulad s dítětem a neodsuzujete jeho způsoby vyjádření, ubývá vaší kontroly a příkazů a přibývá důvěry a laskavosti.
První běžnou chybou je atakování dítěte tím, že oznámíme jeho pocity (místo abychom se na ně zeptali). Dítě se motá doma a my mu řekneme: „Musíš se cítit naštvaný, že tvůj nejlepší kamarád na celé léto odjel.“ Máte asi pravdu, ale dělat si nárok na předvídání pocitů může vypadat jako přezíravost.
Je lepší se místo toho zeptat tak, abyste dítěti umožnili vyjádřit se: „Můžu se tě, prosím, zeptat na něco o tobě?“ Pokud dítě souhlasí a čeká, co máte na mysli, zeptejte se na to, co vidíte: „Vidím, že bezcílně chodíš sem a tam. Něco tě zlobí? Chceš o tom mluvit?“ Děti potřebují vědět, že jejich vnitřní svět, jejich myšlenky a city se nestanou terčem komentáře rodičů. Poskytněte dítěti bezpečnou možnost, aby sdělilo své city, je ale na něm, zda bude mluvit.
Když chce dítě s vámi sdílet svou osamělost, smutek nebo cokoli jiného, potřebuje cítit váš zájem a vědět, že ho vyslechnete a uznáte jeho pocity bez rad či kritiky. Jen když se s vámi cítí bezpečně, bude hovořit o tom, co ho trápí. Můžete se k němu přiblížit tak, že dáte najevo zájem a nabídnete svůj čas: „Po večeři mám na tebe čas a rád budu poslouchat.“
Je-li pro vás tento přístup něčím novým a jsou-li v dítěti špatné pocity nevyjádřené, je rozumné vyhledat odbornou pomoc k navázání zdravějšího vztahu. Vnitřní pocity ublížení a hněvu, které nejsou ventilovány, poškozují emocionální, intelektuální a fyzickou rovnováhu dítěte. Dobrý způsob, jak se dítěti přiblížit, je denně se zamýšlet nad svými vlastními rušivými myšlenkami. Zapište si je a projděte podle bodu S z formulace S.A.L.V.E.
Kontrolujte platnost myšlenek vzhledem k současné realitě, všímejte si, co děláte a cítíte, pokud se chováte podle nich. Představte si sami sebe bez těchto myšlenek, ve stejné situaci a sledujte, co toto sebe-učení s vámi dělá. Když během podobné introspekce odhalíte chyby, máte možnost se za ně omluvit, opravit své jednání a tím znovu získat důvěru dítěte.
Dalším problémem je tendence si myslet, že nejlépe víme, co je pro dítě dobré. Potřebujeme dětem plně důvěřovat a předpokládat, že pokud si samy sebe cení, považují se za milované, schopné a mohou volně vyjadřovat své city a myšlenky, potom se postarají samy o sebe nejlépe a nejlépe sdělí své potřeby. S přáteli jednáme laskavě a neočekáváme, že by se kvůli nám změnili. Když rozmlouváme s kamarádem, není naším cílem ho ovládat.
Nejlépe uděláme, když se k dětem budeme chovat s úctou, budeme respektovat jejich limity a budeme souhlasit s jejich vlastními cíli, které si samy vyberou. Můžeme naslouchat jejich pocitům a podporovat je, aby překonávaly své obavy. Dítě se například bojí zkoušky, potřebuje to vyjádřit a svobodně se rozhodnout, zda ke zkoušce půjde. Naslouchejte jeho obavám a úzkostem, ale nepřidávejte se k nim. Namísto toho si spolu představte, jak zkoušku dělá. Projasníte mu jeho emoce, a tak se může klidně rozhodnout, zda i přes své obavy ke zkoušce půjde, nebo se rozhodne ke zkoušce nejít ze svobodné vůle a ne na základě strachu.
Jak se vylepšují vaše komunikační dovednosti, nepropadněte pokušení soudit komunikaci druhých. Budete mít tendenci kritizovat svého partnera, přátele či děti, že nekomunikují „správným způsobem“. Zejména rodiče často vzájemně hodnotí sebe i děti, stěžují si na nedostatek laskavosti či obviňují slovy „ty neuznáváš“, „ty nevyjadřuješ pocity“, „ty odsuzuješ“ nebo třeba „ty jsi věčný negátor“.
Odsuzující slova nás oddělují od těch, které milujeme. Hodnoťte jen a pouze sebe. Pokud váš partner, příbuzný či dítě odsuzuje nebo ponižuje, sdělte mu pravdivě, jak se cítíte, nebo co si myslíte o jeho skrytých pocitech. Například když dítě řekne o sourozenci „to je takový lhář“, můžete mu položit otázku typu: „Chtěl bys mi říci, co všechno víš o tom, co se stalo?“
Pokud musíte vyjádřit nesouhlas s nepřijatelným jednáním, ani zde není třeba odsuzovat. Mluvte osobně o svém názoru a ne obecně o správném a špatném. Například slova „krást se nemá“ většinou nevzbudí lítost, ale spíše se dítě cítí zahanbené a napadené. Když ale řeknete: „Zjistila jsem, že jsi vzal bonbony z obchodu bez zaplacení, byla jsem smutná a bylo mi to líto.“ Jsou to slova citlivá, zasáhnou ho a on se začne svěřovat, proč jedná nesprávně, co ho k tomu vede.
Hodně lidí se obává, že tento přístup jim bere právo obhajovat morální stanoviska. Je to ale naopak. Tím, že používáte vlastní slova, vyjádříte své hodnoty mnohem účinněji. Pokud ukazujeme prstem a oháníme se dobrem a zlem před tím, koho obviňujeme, můžeme ho jedině ztratit. Nemůže nás vyslyšet. Jednáte-li citlivě a podle vlastních zážitků, vaše dítě, partner či přítel se necítí ohroženi a napadeni, ale naopak podpořeni společnou komunikací a vzájemným kontaktem.

Jedná se o ukázku z knihy Vychováváme děti a rostemi s nimi.
Vydalo nakladatelství Práh, 2010.

Napsal/a: Naomi Aldortová

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist