Eskymácká matka (zastupuje tu všechny matky, které se musí teple oblékat) také nemůže kojit podle chuti dítěte. Neomezeně může kojit pouze v prvních měsících po porodu, kdy je s dítětem doma. Starší dítě (na vývojovém stupni „schematizujícího myšlení“) musí matka nosit při práci na zádech a ono svou potřebu nasycení přizpůsobuje jejím.
Ve většině rodin ve světě si nemůže malé dítě vybírat, co chce k jídlu. Mnoho hladovějících dětí nedostane k jídlu vůbec nic. Všude se musí dítě přizpůsobit možnostem obživy celé velké rodiny. Kdyby dítě chudé čínské rodiny odmítalo rýži, asi by vyhladovělo.
Stejně tak matka z Peru nemůže při polní práci, na trhu nebo na útěku před nepohodou nechat dítě rozhodovat, jak rychle jít a zda se chce nést. Dítě smí mateřský klín opustit jen tehdy, když to matka dovolí. Musí se na matčině těle přizpůsobit pracovnímu životu a obecným životním podmínkám. Nemůže například lézt po zemi, protože tam hrozí nebezpečí špíny, hmyzu a hadů. Matka je nosí, aby je chránila.
Nechci zpochybňovat nošení a kojení. Ze srovnávacího výzkumu chování je známo, že roční děti z chudších kultur jsou veselejší a zralejší ve svých sociálních postojích než stejně staré děti v technokratickém konzumním světě. „Hledajíce ztracené štěstí, vracíme se ke starým tradicím. Často užíváme pojmy jako tělesný kontakt, tělesné teplo, bezpečí, emocionální zkušenost a mateřská láska. Nechci žádný z těchto aspektů mezilidských vztahů podceňovat. Pokud ovšem nerozumíme mechanismům jejich působení, nepředstavují o mnoho víc než krásné etikety na zapečetěných obalech s neznámým obsahem,“ cituji H. a M. Papouškovy29 a doplním, přičemž se plně identifikuji s jejich myšlenkami: Bezmyšlenkovité přenášení způsobů života jedné kultury do druhé znamená, že by se v tomto zapečetěném obalu mohl nacházet jed, který by zničil obal i obsah.
Jak se říká – když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Základní rozdíl tkví v tom, že v primitivních kulturách se musí dítě přizpůsobit matce a celkové životní situaci velké rodiny. Stále se mu dostává útěchy, ale matka se nemůže jeho přáním po tělesné svobodě, potravě a sebeprosazení neomezeně přizpůsobovat. Blahobyt vyspělé průmyslové společnosti umožňuje matce, aby se v malé rodině a v její životní situaci přizpůsobovala dítěti – často jedináčkovi. Je to nejen obrácený postup, ale téměř zhoubná podoba schopnosti přizpůsobení.
Ze snadno pochopitelných důvodů přispívá právě konzum a komfort spočívající na moderní technologii k tomu, že dítě místo svého přizpůsobení okolnímu světu prožívá přizpůsobení okolí své osobě, a to v dosud nevídaném rozsahu. Pouze technika a velikost bytu umožňují, aby dítě posílalo matku v noci sem a tam. Byt je vytápěný, libovolně můžeme rozsvěcovat a zhasínat a kdykoli můžeme ohřát láhev s pitím. Dítě má vlastní pokoj. Jen tak může nechat všechny tancovat podle svého přání. Nadbytek dětské výživy umožňuje, aby si dítě vybíralo a aby tvrdohlavě vyžadovalo určitou značku, určitou barvu potravy, určité balení atd.
Sama skutečnost, že matka nemusí těžce tělesně pracovat ani v povolání, ani v plně automatizované domácnosti, umožňuje nošení dítěte určitým způsobem a v určitém tempu v noci po bytě. Vytápěný dětský pokoj s kobercem umožňuje dítěti, aby se pohybovalo volně po místnosti, kdekoliv se mu zachce. V prostoru nejsou žádná nebezpečí jako hmyz, hadi nebo jiná zvířata. S nejmenším vynaložením sil, stisknutím knoflíku, vyvolá dítě kus života v obrazu a zvuku – jako by mělo moc pohybovat celým stvořením a rozbíjet je.
Jedná se o ukázku z knihy Malý tyran.
Vydalo nakladatelství Portál, nové vydání 2009.